poslal Majka2 Ty mě chráníš
Mrazivě fičí. Jdu zamyšleně po ulici a najednou mi padne do
očí skupinka dětí. Povykují, strkají se, pobíhají sem a tam. Mezi nimi
spatřím Lukáše ze sousedního domu. Asi jde ze školy. Na zádech má
aktovku. Ale je bez čepice.
Vtom vidím, jak jeden chlapec kope do jeho modré čepice, jako
by chtěl hrát fotbal. Jiný přiběhne, zezadu chytí Lukáše za aktovku a
povalí ho k zemi. Chlapec má umazané kalhoty a v očích slzy. Teď přibíhá
další dareba a hází mu za límec hrstě sněhu…
Kolem chodí lidé a vůbec jim to nevadí. Jenomže, já už se
na to nemohu dívat. Přicházím ke skupince. Okřikuji chlapce, podávám Lukášovi
ruku, otřepávám z něho sníh a sbírám umazanou čepici.
"Pojď, Lukáši, půjdeme spolu domů, chceš?"
"Chci", říká a vděčně se usmívá.
Za námi je sice slyšet zlomyslný smích dětí, ale to už
Lukášovi nevadí. Od té doby ho potkávám vždy s úsměvem na tvářích.
Nikdy nezapomene hezky pozdravit a mile se usmát. Cítím z jeho chování
vděčnost a radost, když se potkáme. I já ho mám ráda, snad právě pro ti
jeho vděčnost.
Někdy jdeme i kousek cesty spolu a povídáme si o škole, o dětech,
o tom, co bude odpoledne dělat ….. Tou příhodou v zimě mezi námi
vznikl hezký vztah, důvěra, asi se máme rádi.
A tak to má být.Vždyť podobný příběh můžeme zažít každý
z nás. Stačí se spolehnout na Boží pomoc ve chvílích, kdy je nám těžko,
kdy se cítíme sami, opuštěni, kdy stojíme bezradně proti lidské přesile
a nespravedlnosti.
"Neboj se, vždyť já jsem s tebou, nerozhlížej se úzkostlivě,
já jsem tvůj Bůh. Dodám ti odvahu, pomocí ti budu, budu tě podpírat
pravicí své spravedlnosti." ( Iz. 41,10)
Slyšíš ? Tato slova patří i tobě ! I tebe volá Bůh a nabízí
ti pomoc ! Neodmítej ji.
"Okuste a vizte, jak dobrý jest Hospodin. Blahoslavený člověk,
kterýž doufá v něho." ( Ž 34, 9 ).
Až poznáš Boží lásku, moudrost a sílu, sám ji budeš
vyhledávat. Najdeš pro svůj život věrného průvodce, který tě nezklame.
Tak pojď !
Majka2 ( H.M)
