poslal Krestan Utrápený charismatik II.
2. písemná práce ke 2. odborné zkoušce na Evangelické teologické fakultě University Karlovy, Obor: Pastýřská péče
Vzhledem k možnostem systému je práce rozdělena na čtyři články. Pokud chcete v průběhu čtení nahlédnout do obsahu číslovaných poznámek v závorkách, otevřete si v novém okně čtvrtý článek s poznámkami zde.
Ruben Kužel
2.6. Manipulace Bohem
"Ďábel našeptává:"Jsi hříšník a vzdálil ses od Boha. Nejsi hoden." Ty však směle řekni, co o tobě prohlašuje Bůh: "Jsem spravedlnost Boží"." (101) Charismatik není hříšník. Dokonce ani není omilostněný hříšník. (102) Je "právě tak spravedlivý jako Bůh". (103) Pro něj " není už pocit hříchu, viny, nemoci nebo choroby." (104)
Znovuzrozený křesťan má stát v Boží přítomnosti zpříma, bez pocitu méněcennosti, studu nebo slabosti. Má uchopit všechno, co je po právu jeho. (105) Před Bohem, anděly i démony má odvážně vyhlásit, že je "hoden přijmout všechna Boží požehnání a zaslíbení." (106)
Aby se charismatik dočkal požehnání a splněných zaslíbení, musí užít svou autoritu a umožnit Bohu, aby mohl jednat. "Bůh nemůže udělat nic, dokud ho tady dole někdo nepoprosí." (107) Při ranním modlitebním sejití " je úžasné vidět, jak naše modlitby stoupají k Bohu a On může tak časně jednat v celé zemi." (108)
Také chvály dobře uvádějí Boha do činnosti. Alespoň to o sobě prý tvrdí v proroctví:" tehdy, kdy mne mé děti chválí, může se uvolnit moje moc, aby přišla do vašich životů, aby je proměnila, aby proměňovala okolnosti." (109)
"Bůh pro nás nemůže udělat víc, než za co modlíme. Aby mohl něco udělat zde na Zemi, potřebuje, abychom ho o to prosili (Jan 16:23-24). Jestliže prosíme, je nám vždy dáno. Neexistují nevyslyšené modlitby." (110) Bůh čeká "na tebe, až použiješ svou autoritu a vstoupíš do mocných modliteb, ty mu dají právo, aby mohl začít jednat." (111)
Charismatici tedy nemanipulují pouze démony. Tvrdí, že i Bůh jedná na jejich povel. Při zdání ovládání Boha se zřejmě lépe ovládají lidé.
2.7. Uzdravování
Bůh slíbil věřícím nejméně 70 nebo 80 let života. "V Žalmu 91 řekl doslova: "Uspokojím tě dlouhým životem". Nejsme-li uspokojeni na konci sedmdesáti nebo osmdesáti let, můžeme pokračovat dál až do uspokojení." (112)
A nejen to. Charismatik má právo prožít celý život ve zdraví. "Víme - protože máme Bibli a Bible nám zprostředkuje poznání Boha - že uzdravení je zajištěno pro každého. Víme, že je to nejvyšší a dokonalá vůle Boží, aby nebyl žádný věřící nemocen, ale aby žil v plnosti svůj pozemský život, dokud se jeho tělo neopotřebuje a on neusne v Pánu Ježíši." (113)
Musíš si ve víře uvědomit, že máš právo být úplně zdravý. Bůh totiž učinil Ježíše "nemocným tvými nemocemi, abys ty mohl být v Kristu úplně zdravý." (114) "Jako Boží děti si musíte uvědomit, že uzdravení nám náleží." (115)
Ti, kdo uzdraveni nejsou, si za to můžou sami. Příčiny mohou být různé, ale vždy je to jejich vina. Někteří nežijí "podle svých práv, která jim náleží podle Nové smlouvy." (116)
Jiní nemají víru, která by uvedla v činnost Boží moc. (117) Na velkých shromážděních přijmou uzdravení . "Když se však tito lidé vrátí do svých domovů, přijde ďábel se svými podvodnými symptomy. Ti lidé v sobě nemají základy víry a ďábel na ně znovu uvalí starou nemoc. Proto se stává, že nejdříve vidíme, jak jsou lidé osvobozováni od zlých duchů, nemocí - řady věcí - a když je uvidíme za několik dní znovu, jsou zase zpátky tam, kde byli." (118) Ti lidé neznali "jaká práva a výsady mají jako věřící." (119) A tak neuplatňovali svou autoritu.
Další nemocní nejsou uzdraveni kvůli vlivu démonů. "Často se stává, že se tělesný stav u některých lidí po modlitbách a vkládání rukou nemění, protože tam překáží nějaký zlý duch." (120) V tom případě mají lidé smůlu. Dostanou se do rukou vymítačů. A k problémům tělesným přibudou problémy psychické.
"Mnozí křesťané trpí nemocemi, které jsou výsledkem vzpoury." (121) Tu je třeba si uvědomit a očistit se z ní. "Po pravém ovoci pokání nám Pán Bůh vinu odpustí (1J1,7-9), což bude mít bezprostřední důsledky v neviditelném i viditelném světě. Satan ztratí svá ničivá práva a Pán Bůh obdrží pozitivní práva nás chránit na těle i duši i duchu a uzdravit nás." (122)
Samozřejmě, že "často příčina nemoci je v neposvěceném životě". (123) Nemocný pak musí učinit zpověď a pokání před staršovstvem. "Jedině vykořeněním neposlušnosti, vzpoury a špatných činů se otevírá Boží moc k uzdravení a navrácení ochrany od nemoci a trápení. Zároveň tak Bůh znovu dokazuje jakou moc a autoritu má staršovstvo sboru." (124)
Tím se dostáváme k odmítání lékařské péče. Lidé jsou vedeni k tomu, aby v případě nemoci nevyhledali lékaře, ale své nadřízené funkcionáře.
"39. Co mohou věřící udělat v Ježíšově jménu pro nemocné?
Mk 16,17-18
- Věřící mohou v Ježíšově jménu vzkládat ruce na nemocné
40. Co se s těmito nemocnými stane? Mk 16,18
- Budou se mít dobře = budou uzdraveni
41. Co by měl udělat křesťan, když onemocní? Jk 5,14
- Měl by zavolat starší svého sboru
Nemocný křesťan, který nezavolá starší sboru, je neposlušný." (125)
2.7.1.Pozitivní a negativní vyznávání
Není-li člověk uzdraven, má ve víře přijmout, že uzdraven je. Má aplikovat pozitivní vyznávání. Proklamovat pozitivní skutečnosti, které si přeje, aby se staly. A tak prohlašuje-li evidentně nemocný člověk, že je zdráv, není to lež, nýbrž pozitivní vyznání. Ono uzdravení se vlastně už skutečně stalo - v duchovním světě. Teď už je jen na nemocném, aby to vyznával a vírou přijal.
"Pamatuj především na to, že svými slovy určuješ, jak se ti daří.Vyznávej proto denně, že v Ježíši Kristu jsi zdráv! Vyznávej, žes byl uzdraven před dvěma tisíci lety na kříži skrze jeho rány. Jestliže onemocníš , "drž se pevně vyznání, bez pochybování". ... Vyznávej směle v Ježíši Kristu, že jsi zdráv. Pak také budeš zdráv!" (126) V praxi to vypadá takhle: "Už několikrát se za mne modlili za uzdravení. Přijala jsem to a děkovala za to Pánu, ale nedařilo se mi to prakticky uvést v život. Je velmi těžké uvěřit a nedat na to, co člověk vidí a cítí. Skrze alergii na píchnutí hmyzu jsem byla neustále pokryta puchýři a sotva se to zhojilo, píchl mě nějaký komár znovu. "Na skupince" se mi při modlitbách dostalo ujištění, že jsem uzdravená. Dalo mi to takovou vnitřní jistotu, že už mne jakékoli vnitřní pocity, ani nálezy, ani nové puchýře nemohou rozházet." (127)
"Bolelo mě v krku a celá jsem byla jako rozlámaná. V průběhu nedělního shromáždění mi Bůh neustále připomínal svědectví brášků a sestřiček o uzdravení a také některé verše z Bible. Po příchodu domů jsem již měla teplotu 38 C. Ale měla jsem jistotu, že Bůh stojí na mé straně. Vlezla jsem si do postele a střídavě jsem se modlila a četla Boží slovo. Asi za dvě hodiny jsem pocítila obrovskou úlevu. Byla jsem bez teploty! To mě naplnilo velikou radostí. Doslova jsem vyskočila z postele a začala chválit Pána v písních i v modlitbě. I v následujících dnech se mě sice satan pokusil zviklat, ale moje víra v uzdravení už byla nyní dost pevná na to, aby odolala." (128)
Při pouliční evangelizaci nám hned první žena "dovolila modlit se za jednu ze svých dcer, která byla mentálně postižená po mozkové obrně. Tak jsme přímo na ulici vzkládali ruce na tuto osmiletou holčičku a modlili se za uzdravení. Musím se přiznat, že jsem si k tomu musel dodávat odvahu, ale pak jsem měl opravdu radost i přesto, že holčička nebyla hned viditelně uzdravená, věděli jsme, že jsme to měli udělat. Nakonec jsme se s touto ženou rozloučili v opravdové lásce a věřím, že i ona mohla prožít Boží dotek." (129)
Opakem pozitivního vyznání je vyznání negativní,které člověk nesmí vypustit z úst. To znamená, že o skutečnostech, které pokládá za negativní, nesmí promluvit, aby je nepřivolal. Spěchá-li člověk na autobus a vyjádří obavu, že mu ujede, způsobí tím, že mu skutečně ujede. "Slova, která vyslovuješ, působí mocně na tvůj život. Nemůžeš prostě uniknout působení svých vlastních slov. Kdo mluví o úzkostech, straších, porážkách, nemocech nebo nevěře, ten vnáší tyto věci do svého života. Je prostě nemožné mluvit o těchto věcech a prožívat něco jiného. To je nezměnitelný duchovní zákon." (130)
Člověk aplikující učení o negativním vyznání ignoruje příznaky nemoci, což vede ke zhoršení jeho zdravotního stavu. Obecně pak negativní vyznávání nutí člověka žít v přeludech, neboť se bojí nazývat věci pravými jmény.
2.7.2. Vizualizace
Kromě pozitivního vyznání se s oblibou užívá metoda vizualizace. Člověk si ve své fantazii představuje, vizualizuje svá přání. Modlitebník musí otevřít dveře víry ve svém srdci. "Dosiahneme to omnoho ľahšie a rýchlejšie, keď namiesto svojich intelektuálnych konceptov nasadíme silu svojej predstavivosti. Napr.: máte nejakéko nemocného a modlíte se za neho. Nepredstavujte si ho v posteli so zlomenou nohou, alebo vychudnutého, alebo v akej situácii ste ho videli. Predstavte si ho zdravého! Ak je vám to ťažké, predstavte si jeho ložko obklopené svetlom Ježíšovej prítomnosti, predstavte si, ako Ježiš túto osobu uzdravuje. Aktívnou silou svojej obrazotvornosti vnášate do situácie Božie dianie." (131)
Metoda vizualizace i pozitivního a negativního vyznávání se užívá obecně, nejen v případech nemoci.
Již v mateřské školce je na dětech aplikováno uzdravování modlitbou. (132) V besídce děti svědčí o uzdravení."Byla jsem na prázdninách u babičky na chalupě. Dostala jsem angínu, měla jsem horečky 38,5 a 38,9 C. Satan na mě působil, když jsem měla být zdravá, najednou jsem otekla, tváře, pusu i oči. Když měli zavolat paní doktorce, aby mi píchla injekci, začala jsem se modlit a najednou mi to splasklo. Ale angína pokračovala dál. Děkovala jsem Pánu Bohu, že mne uzdravil. Pak už jsem neměla ani tu angínu. Haleluja Pánu Ježíši, že uzdravuje lidi. Haleluja. Sláva." (133)
Ještě je nutno zmínit "vnitřní uzdravení ze všech zranění". (134) Tato teorie učí, že ten, komu je ublíženo, má vnitřní zranění, neodpuštění. Takový člověk nemá v pořádku své vztahy s Bohem a sourozenci. Musí usilovat o vnitřní uzdravení. Diskvalifikována je tedy oběť - ta je vinna. Útočník je nevinný. Učení o vnitřním zranění a uzdravení zbavuje oběti možnosti bránit se agresi. Dokonce i při pouhém pomyšlení na obranu je oběť obtěžkána vinou svého zranění.
Takovéto uzdravovací teorie přivádějí lidi k ohrožení a poškození zdraví nebo i života. Nemocnému či postiženému člověku sugerují pocit malé víry a křesťanské méněcennosti. To pak nejčastěji vede ke zhroucení nebo k odmítnutí křesťanství, případně k obojímu. Slibování zázračného uzdravení handicapovaným lidem může vést ke zničení několikaletého úsilí o vyrovnání s postižením a k jejich zhroucení.
2.8. Prosperita
Znovuzrozený člověk má právo na všechna Boží požehnání a zaslíbení. Ta se kromě zdraví nejvýrazněji projevují hmotným prospěchem. "Podle Božího plánu máme vládnout v životě jako králové, abychom vládli a panovali nad okolnostmi, chudobou, nemocemi a vším ostatním, co by nám překáželo. Vládneme, protože máme autoritu. ... Bůh nechce, aby nás trápila chudoba. Řekl, že budeme vládnout v životě jako králové. Kdo by kdy spojoval krále s chudobou? Krále s chudobou prostě spojit nelze." (135)
Kristus vzal na sebe chudobu, aby křesťan byl bohatý. "Bible říká, že chudoba je prokletím. ... Kristus však na kříži vzal každé z těchto prokletí (Ga 3,l3-14).Byl hladový, žíznivý, neměl nic - to proto, aby věřící mohli přijmout hojné Boží zaopatření pro každou svou potřebu (Fp 4,19)." (136)
A tak si věřící bere prosperitu, jež mu patří. (137) Daří se mu dobře ve všech oblastech života. Ze západu, kterému Bůh žehná, přijímá "bezpočetné množství různých darů". "Oblečení, jídlo, moderní technické přístroje." (138)
Aby při rozdělování darů "byly dodržovány především biblické zásady"(139), jsou lidé rozděleni do několika skupin:
1. Dostávají zaměstnanci sboru.
2. Ti, kteří slouží církvi ve volném čase.
3. "Pak má církev pečovat o své vdovy a sirotky. Do této kategorie se u nás řadí všichni potřební členové sboru, kteří mají v něčem nedostatek." (140) Aby na ně bylo pamatováno, nesmí stát stranou, ale musí se účastnit sborového života.
Víš-li, že dary přicházejí z Boží milosti, "nikdy nevznikne v tvém srdci hořkost nebo závist, že druhý dostal a ty třeba ne. Nikdy tě nenapadne, že jedni, kteří "kolem toho pracují" vždycky mají a ty ne. Toto jsou myšlenky, které do tvého srdce vkládá Boží nepřítel a jeho cílem je, abys záviděl, pomlouval, zahořknul a zatvrdil se." (141)
"Žel najdou se i takoví, kteří k tomu dosud nenalezli správný postoj a mnohdy v důsledku svých osobních názorů a představ šíří nespokojenost, nepokoj - a pomluvy. A jsem přesvědčen, že takoví lidé nenalezli především správný postoj k Bohu, k církvi, k Božímu lidu." (142)
K životu v prosperitě samozřejmě patří podnikatelské úspěchy. Bohu totiž záleží "velmi na tom, aby Jeho děti žily v hojnosti. Chce žehnat křesťanskému podnikání." (143) A dělá to šikovně:"Kazatel Petr Krásný informoval, že statisíce křesťanských podnikatelů pociťují ve světě Boží požehnání." (144)
Požehnání křesťanských podnikatelů se přenáší i na ty jejich odběratele, kteří si to zaslouží. Křesťanská firma Sana v Prostějově, která šije fotbalové míče, žehná svým zákazníkům a ovlivňuje výsledky kopané. "Kdo se Sanou jedná upřímně, tomu Bůh žehná. Příkladem je úspěch Olomouce, Sparty a Slovanu v 1. lize kopané. Pražská Slávie jednala se Sanou nepoctivě a v ligové tabulce si pohoršila. Možná, milý čtenáři, máš s tímto odstavcem potíže a myslíš si, že se Pán Bůh o takové věci nestará. Jestli si to skutečně myslíš, pak jsem si jist, že nejsi křesťanským podnikatelem." (145)
A co ten, kdo je neúspěšný, kdo neprosperuje ve všech oblastech života? Jeho chyba, že mu Bůh nežehná. Buď je tak nevědomý, že nezná svou autoritu, svá práva a privilegia a neví, co mu patří, nebo se na něm projevují Boží soudy.
Hagin to líčí názorně:"Jeden kazatel mi jednou řekl, že obdivuje pokoru svého kolegy, který jezdí v takovém starém autě. Odpověděl jsem:"To není žádná pokora, to je nevědomost."" (146) Wolfhard Margies hovořil roku l988 v Karlsruhe o pronásledování křesťanů v SSSR. Řekl, že sovětští křesťané nebyli pronásledováni pro víru, ale pro neznalost slova Božího. Kdyby Byli věděli, jak svázat Satana, netrpěli by. (147) Škoda, že jim to ze západního Berlína nepřijel předvést.
Problémy, těžkosti a utrpení jsou projevy Božích soudů. Ty se v naší zemi "znatelně prokazují zvláště v ekonomické oblasti." (148) Také Zimbabwe je v současné době pod Božími soudy, jak je možné vidět z toho, že v zemi je sucho a nedostatek peněz. (149) Skrze zemětřesení a výbuch sopky, která způsobila mnoho škod, se "Pán Bůh snaží přivést japonský národ k pokání, ale jejich oči jsou stále ještě zavřené." (150)
Také zpráva o přírodních katastrofách, které v posledních dvou letech otřásaly Filipínami, mluví jasně. "Zemětřesení, záplavy a výbuchy sopky Mt. Pinatubo postihly desítky tisíc obyvatel Filipín. Věříme, že to všechno je součástí Božích soudů, které jsou namířené proti modlářství Filipíňanů, uctívajících tamnější Božstva, soudů konečně vysvobozujících zemi. V okolí sopky Mt. Pinatubo žije kmen Aetů, kterým bylo velmi obtížné zvěstovat evangelium. Aeťané věří, že "Apo Malari" (to je jejich bůh a stvořitel) žije v této sopce a že výbuchy jsou způsobovány jeho hněvem. Následkem této pohromy byli Aeťané evakuováni do sběrných a uprchlických táborů a mají nyní příležitost slyšet radostnou zvěst evangelia." (151) Agresivita, cynismus a teologie prosperity.
Teologie prosperity nabízí úspěšný, bezproblémový život v bohatství. Rozechvívá lidská přání a slibuje jejich naplnění. Každému, kdo vstoupí do charismatické organizace. Ta se v Liberci propaguje tímto poutačem:
"Pojďte ke mně všichni!
- Toužíš po lásce a porozumění?
- Hledáš smysl svého života?
- Potřebuješ uzdravení a načerpání nových sil?
- Máš problémy doma nebo v práci?
- Nudíš se? Máš strach z budoucnosti?
Pak jistě nevíš, že Ježíš žije
a chce jednat i ve tvém životě
Jsi srdečně zván na shromáždění Jednoty bratrské
Každou neděli v 9 hodin
Kulturní dům "
pokračování zde
