poslal Portál Proč Židé nejedí vepřové
V těch časech byl Bůh na cestách a právě putoval po Flandrech. Když byl unavený, vyhlédl si jedno město, kde by rád přenocoval. V tom městě se hned shromáždilo několik Židů. Vypadalo to, jako by si z Boha chtěli udělat dobrý den.
„Teď se konečně přesvědčíme, co je pravdy na tom, že je tak chytrý, jak se o něm říká, a jestli skutečně hájí pravdu.“ Po těch slovech se jeden z nich schoval pod sud.
Když tamtudy Bůh chvíli nato procházel, jeden z Židů ho oslovil:
„Pane, jestli jsi tak osvícený, jak se o tobě povídá, měl bys nám dokázat říct, co se ukrývá pod tímhle sudem.“
„Rád vám to povím.“ souhlasil Bůh, „pod tím sudem je vepř.“
Židé se dali do smíchu, protože si mysleli, že Boha nachytali, a nadzvedli sud. V tu chvíli všichni zbledli. Pod sudem se skutečně objevil vepř a s chrochtáním se rozběhl přímo k hromadě hnoje a začal se v ní rypákem hrabat jako ostatní prasata. Židé se dali do pláče a běželi hned za kamarádem, aby ho ještě stačili chytit. Ale měli smůlu, už se jim ho nepodařilo rozeznat od ostatních prasat.
Od toho dne Židé nejedí maso tohoto zvířete ze strachu, že by mohli sníst potomka onoho jejich kumpána, jehož Bůh proměnil ve vepře.
Proč jsou Židé rozptýleni po celém světě
Po Kristově ukřižování svalovali Židé vinu za smrt Boha křesťanů jeden na druhého. Aby ušli krutým obviněním, všichni nakonec opustili rodnou zemi. Každý šel svou vlastní cestou, aby se dostal co možná nejdál od ostatních svých soukmenovců. A tak se rozptýlili po celém světě.
Proč jsou ženy nenapravitelně upovídané
Zpočátku, krátce poté, co byl stvořen, se Adamovi v pozemském ráji
samotnému líbilo. Všecičko si po libosti prohlížel a pak začínal zase od
začátku. Přesto ho to pozvolna omrzelo. Nakonec ho přece jen začala tížit
samota… A tak se rozhodl, že zajde za dobrým Bohem. „Ach, Bože,“
pravil, „nemohl bys mi dát ženu? V tomhle ohromném ráji se cítím tak sám.“
A Bůh mu odpověděl: „Postarám se o to.“ A stvořil Evu, naši pramáti.
Adam měl takovou radost! Nemohl se vzpamatovat z překvapení a myslel si,
že se mu to snad jen zdá. Ale netrvalo dlouho a už mu se ženou začalo soužení.
Co s takovou polovičkou, když ani nedokáže mluvit? Adam navíc neměl tolik
trpělivosti, aby trávil svůj svatý den pozorováním dočista němého stvoření.
A tak se vypravil za Bohem podruhé, aby si mu posteskl.
„Bože, tak jsem si na sebe uvázal němou,“ svěřil se mu. „Nemohl
bys to nějak zařídit, aby mluvila jako já?“
Bůh se opět ustrnul.
„Adame, vidíš tamten keř? Tak běž a utrhni z něj list. Ten pak přilož
Evě na jazyk.“
„Tisíceré díky!“ zvolal Adam a zamířil ke keři tak rychle, jak mu
to nohy dovolovaly. Jenomže, co když jeden list nebude stačit, aby se něco
změnilo? blesklo mu hlavou, když list utrhl. Kdyby se to zkusilo s pěti
listy, byla by jistota, že to vyjde.
Jak si řekl, tak udělal. Přiložil Evě na jazyk pět listů. Ještě že
jste tam nebyli, to byste něco zažili! Hotový kolovrátek, pusa se jí ne a
ne zastavit.
„No to je nadělení,“ říká si Adam, „pěkně jsem si to zavařil!“
Pokoušel se dostat ke slovu, ale marně. Eva si mlela svou, nic už ji nedokázalo
zastavit.
„Takhle se nedá žít!“ zahřímal hněvivě rozzuřený manžel. Sebral
se a vydal se zpátky k dobrému Bohu.
„Bože, teď je to ještě horší,“ stěžoval si. „Už s tím nemůžu
vůbec nic dělat. Nechce přestat žvanit, tím věčným štěbetáním mě připraví
o uši. Vůbec mě nepustí ke slovu.“
Avšak tentokrát už se Bůh obměkčit nedal.
„Pochyboval jsi o mých slovech,“ pokáral přísně Adama. „Spálil
sis prsty a teď ti nezbývá, než si je dát do úst, aby to tolik
nebolelo.“
Proto jsou ženy nenapravitelně upovídané a vinou Adama mužům nezbývá
než být zticha.
Proč v sobě ženy mají cosi ďábelského
Jednou se v ráji strhla rvačka. Eva s ďáblem spolu sváděli zuřivý
boj. Když to Bůh viděl, bez meškání poslal svatého Petra, aby je od sebe
odtrhl. Svatý Petr poslechl, a hned jak se dostavil na místo, všemožně se
snažil po dobrém jim domluvit. Ale nebylo to nic platné. Tak se uchýlil ke
krajnímu řešení – oběma protivníkům uťal svým mečem hlavu. Jakmile
se pak svatý Petr dostavil k Všemohoucímu, který si ho zavolal, dostalo se
mu výtky:
„Tak tohle se ti tedy nepovedlo, takový trest si Eva nezasloužila. Vrať
se zase na místo, kde se to stalo, a naprav, co jsi zbabral.“
Svatý Petr poslechl, ale zase to spletl – Evinu hlavu umístil na ďáblovo
tělo a ďáblovu hlavu zase na tělo Evino!
Četli jste vyprávění z knihy "Příběhy a legendy z Flander"
Ve všech kulturách existují příběhy, které vysvětlují, proč jsou lidé, zvířata a věci takové, jaké jsou, jak došlo k jejich vzniku.
Kniha Příběhy a legendy z Flander shromažďuje příběhy, legendy a mýty tohoto typu. Tyto dávné příběhy lidového původu jsou většinou situovány mimo historický čas do mýtické doby. Jsou vyjádření barvité lidské představivosti a vynalézavosti. V průběhu mnoha staletí prošly změnami a některé se v různých modifikacích vyskytují i v lidové tradici dalších národů. Soubor příběhů z Flander svědčí o tom, jak byli lidé této oblasti spojeni s přírodou a jak jim rostliny a zvířata byly blízké. Projevují se v nich i zřetelné stopy inspirace křesťanskou tradicí, což se odráží v apokryfních historkách s biblickou tematikou.
Příběhy a legendy z Flander, autor: Van den Berg
vydalo nakladatelství PORTÁL v roce 2003, ISBN: 80-7178-758-2
rozsah: 142 stran, cena: 198,- Kč
