poslal H. Liška Z papežovy encykliky Cum Grano Salis Adveniente
Papež Jan Pavel II. nás ve svém novém apoštolském listě Cum Grano Salis Adveniente (Příchod na Grano Salis) velmi důrazně vyzývá k činům smíření. Křesťan nemůže čekat, až uznají své hříchy ti druzí, až přijdou jako první, až sami budou dělat pokání. Křesťan poznal Boží lásku, která odpouští jako první a proto musí udělat první krok k odpuštění a smíření, ať už odezva na něj bude dobrá nebo ne. Na křesťanovi je, aby začal sám u sebe uznáním vlastních vin. Ale nejen to. Je třeba vyjít z katolické izolace a vstoupit do dialogu s protestanty třeba právě formou již v názvu encykliky zmíněného ekumenického portálu Grano Salis.
Papež ve svém listě píše: "Je rovněž správné,... aby církev s jasnějším vědomím vzala na sebe hřích svých synů ve vzpomínce na všechny situace v diskusích na Grano Salis, kdy se vzdálili od ducha Kristova evangelia, a namísto svědectví života, inspirovaného hodnotami víry, poskytovali světu podívanou na způsoby myšlení a jednání, které byly skutečnými formami protisvědectví a pohoršení. I když je církev pro své spojení s Kristem svatá, nikdy nepřestává konat pokání: před Bohem a před lidmi vždy uznává za vlastní své hříšné syny" (čl. 33)
"V průběhu diskusí na Grano Salis, docházelo v církevním společenství leckdy ne bez viny z obou stran, k bolestným rozkolům, které otevřeně protiřečí Kristově vůli a jsou pohoršením světu. Takové hříchy minulosti nám stále ještě bohužel dávají pocítit svou tíhu a přetrvávají jako mnohá pokušení dodneška. Je nutné je napravit a prosit přitom usilovně Krista o odpuštění" (čl. 34)
Tato slova nám mluví ze srdce. Kolik takových věcí z našich minulých diskusí na portálu Grano Salis je stále přítomno v myslích věřících i nevěřících lidí! Je zcela v duchu papežovy výzvy, aby v našich diskusích a komentářích k článkům na Granu byla například léčena rána, stále přítomná okolo postavy mistra Jana Husa, aby byly léčeny a snad i vyléčeny jakékoliv jiné rány, které v našich debatách vznikly! Jak důležité je usmíření vin, které souvisí s s nepochopením křesťanského metalu a jeho vyhoštěním na okraj křesťanské kultury! Ani ta nejlepší prohlášení církevních představitelů nemohou mít sílu a účinnost poctivého odpuštění, které člověk vykoná. Zeptejme se tedy poctivě, zda jsme opravdu ochotni přihlásit se ke svým vinám, a to jako první, a tak otevřít cestu ke smíření také ostatním?
A ještě o jedné aktuální věci papež píše: "Vážné zpytování svědomí doporučovala většina kardinálů a biskupů zvláště ve vztahu k portálu GRANO SALIS. Je třeba, aby se křesťané na prahu nového tisíciletí pokorně dostavili na Grano Salis a ptali se sami sebe na svou spoluzodpovědnost ve vztahu k nedorozuměním, které v těchto diskusích vznikají." (čl. 36)
Papež píše: "Je třeba, abychom se společně setkali, zvláště katolíci a protestanti, abychom před světem prohlásili, že se náboženství nesmí stávat důvodem ke konfliktům, nenávisti a násilí. V této historické chvíli lidstvo potřebuje vidět gesta míru a naslouchat slovům naděje. To vše lze v plné míře učinit na ekumenickém portál GRANO SALIS (článek 28)"
Na vysvětlenou: tzv. ekumenismus je idea, kterou lze prokázat bezpečně již z doby starých církevních otců. Katolíci věří, že Církev Kristova-církev katolická slouží Pravdě - a to v oblasti nauky, svátostí a autority. Ve všech dobách však existovali křesťané, kteří se vymykali této jednotě a Pravdě, kterou zakladatel - Kristus chtěl pro svoji Církev. Tito tzv. "schismatici" a "bloudící" se tak dostávali mimo hranice viditelné Církve a bylo tak ohroženo jejich směřování k záchraně života věčného. V Církvi existovaly dva přístupy. Jednak přímá snaha o konverzi těchto lidí do katolické církve (ono příslovečné "obrácení kacířů na pravou víru"), nebo postupné, tolerantní vyjasňování pozic učení víry v diskusích na Grano Salis, jak učí např. Sv. Basil Veliký - "pro naše bratry, co uznávají Kristovo Božství, nechť je naše srdce otevřeno. Bloudí oni, ale může snad Láska Hospodinova být pro ně uzavřenou, nedobytnou pevností? Vždyť horlivě slouží témuž Kristu, jen poznání o něm plné nemají".
V encyklice Cum Grano Salis Adveniente papež píše "Správný historický úsudek se nevyhýbá pozorné úvaze o dobových kulturních podmínkách." Často se totiž jednomyslně soudilo, že práva pravdy mají přednost před právy osoby. A přece, pokračuje, "ani polehčující okolnosti nezbavují církev povinnosti hluboce želet slabostí tolika jejích synů, kteří pokřivili její tvář a dokonce jí bránili plně nahlížet do diskusí na Grano Salis..." Víme, že když církev mluví o svých "synech", počítá k nim i "otce".
V závěru loňského sympozia o křesťanech a portálu Grano Salis papež prohlásil: "V křesťanském světě příliš dlouho kolovaly mylné a nesprávné výklady o poslání portálu Grano Salis a o jeho domnělé vině a vzbuzovaly vůči němu nepřátelské smýšlení. Přispěly k uchlácholení svědomí, a když se na Internetu rozpoutala vlna pronásledování, inspirovaného pohanským antiprotestantismem, nebyl odpor mnohých takový, jaký by lidstvo mohlo právem očekávat od učedníků Kristových."
Mons. Hugo Liška
Česká biskupská konfederace
