Podobenství: Chováme se jako opice?
Vloženo Středa, 05. březen 2003 @ 09:03:07 CET Vložil: peek |
Víte, jak chytají domorodci opice? Přivážou pevně malý plátěný pytlík ke stromu, nasypou do něj trochu rýže a schovají se opodál. Opice pytlík s oblíbenou pochoutkou objeví, strčí dovnitř ruku a nabere co nejvíc rýže. V tu chvíli se objeví doposud skrytý domorodec.
Opice chce utéct, ale ouha – ruka s rýží neprojde úzkým otvorem. Opice vřeští, skáče v divoké snaze osvobodit se z pytlíku. A přitom by stačilo tak málo – pustit rýži. Jenže opice se nechá radši chytit, než aby přišla o rýži.
S námi je to často podobné. Svoboda je nám nade vše, ale spoutávat se necháme kdečím: Opice v nás se žene za malou hrstí rýže a poklad svobody nám uniká. Dříve či později stejně zjistíme spolu s Kazatelem, že to, co jsme tak chtěli, byla pomíjivost. Naše vyprahlé nitro se dožaduje naplnění, ale nic z tohoto světa ho nedokáže naplnit. Musíme dát zapravdu sv. Augustinovi, který řekl: „Nepokojné je srdce naše, dokud nespočine v Tobě, Bože.“ Můžeme to naše srdce chvíli živit klamnou nadějí: počkej, až dosáhnu tohoto, až budu tam, až budu vlastnit tamto. Ale když to nastane, zjistíme, že ta prázdnota je ještě větší. A přitom toho tolik máme! Hromadíme věci, zážitky, libůstky, potěšeníčka, naše duše se stává skladištěm a přitom touží být chrámem.
Začíná postní doba, čtyřicetidenní příprava na připomínku Ježíšovy smrti a zmrtvýchvstání. Slovo půst není populární. Je spojeno s představou zbytečné námahy, nesmyslného příkazu, pokryteckého sebemrskačství. Stejně jako práce, trénink nebo dieta jsou nutné, chceme-li něčeho dobrého dosáhnout, je potřebný i půst, chceme-li rozlišit potřebné od nadbytečného, pomíjivé od nepomíjivého.
Jakýsi malíř kdysi řekl, že malování, je schopnost vynechávat. Vynechávat vše nepodstatné, aby zbylo jen to, co vystihuje malovaný předmět. Pro nadcházející postní dobu přeji sobě i Vám, abychom se neustále učili „vynechávat“ to nepodstatné a náš život se tak stával uměním, dílem, ze kterého stále více prosvítá to opravdové, to nepomíjivé, to božské.
PEEK
|
