Grano Salis - Lodní šroub: Tvůrce a konstruktér Pán Bůh nebo Josef Ressel?

Lodní šroub Tvůrce a konstruktér Pán Bůh nebo Ressel Josef v roce 1825 My lidé máme sklon k dosti vysokému smýšlení o sobě a tento postoj může zkreslovat naše vnímání biologického světa. Obzvláště náš přístup k tomu,co je v biologii vyšší a nižší, co je vyspěly organismus a co primitivní organismus, přirozeně začíná předpokladem, že vrcholem přírody jsme my sami.

Tento předpoklad lze obhajovat poukazem na vůdčí postavení člověka a také filozofickými argumenty. Nicméně pokud by jiné organismy mohly mluvit, uvedly by padne argumenty pro svou vlastní nadřazenost. Do této kategorie patří i bakterie, které často považujeme za nejprimitivnější formy života. Některé bakterie se pyšní úžasným zařízením pro plavání bičíkem, které u složitějších buněk nemá obdoby. R.1973 bylo zjištěno, že některé bakterie plavou pomoci rotace svých bičíků. Bakteriální bičík tedy funguje jako lodní šroub - na rozdíl od řasinek nebo eukaryontního bičíku, které fungují spíše jako vesla. Stavba bakteriálního bičíku se naprosto liší od stavby řasinky. Bičík je dlouhé vlasovité vlákno zapuštěné v buněčné membráně. Vnější vlákno se skládá z jediného typu bílkoviny, zvaného"flagelin". Flagelinové vlákno představuje lopatkovitý povrch, který je při plavání ve styku s kapalinou. Na konci flagelinového vlákna u povrchu buňky se vlákno vydouvá. Pravě zde je vláknou připojeno k rotorovému pohonu. Pojivový materiál zde tvoří tak zvaná " háčková bílkovina". Vlákno bakteriálního bičíku na rozdíl od řasinky neobsahuje žádný mechanochemický protein, když vlákno oddělíme od buňky, nehybně pluje ve vodě. Motor, který otáčí šroubovitým vláknem, tedy musí být umístěn někde jinde. Pokusy ukázaly, že se nachází v místě ukotvení vlákna /tzv.bazálním tělisku -pozn.překl./ kde je elektronkovým mikroskopem vidět několik kroužkovitých struktur. Otáčivá povaha má jasné, nevyhnutelné důsledky, jak to je uvedeno v jedné populární učebnici biochemie. V knize je nakreslen obrázek motoru. Rotorová povaha bakteriálního bičíku byla překvapivým, nečekaným objevem. Na rozdíl od jiných systémů, které vyvolávají mechanický pohyb, bakteriální motor nepoužívá přímo energii, která je skladována v nějaké"přepravní"molekule, jako například ATP. Místo toho k pohybu bičíku využívá energii vyrobenou tokem kyseliny skrze bakteriální membránu. Již byla navržena řada modelu, jak by tento motor mohl vypadat, a ani jeden z nich není jednoduchý. Evoluční literatura však i zde úplně chybí. Ačkoli se nám říká, že se na veškerou biologii musíme dívat čočkami evoluce, žádný vědec dosud neuveřejnil model, který by vysvětloval postupný vývoj tohoto neobyčejného molekulárního mechanismu. Darwin vypadá stále ztracenější. Výňatek z knihy Dr.Michael J.Behe - Darwinova černá skříňka Zpracoval Ferda s laskavým svolením nakladatelství Návrat domů WWW.navrat.cz

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace