Novoroční kázání Žalm 1 Celé Boží slovo je inspirováno Duchem svatým a má nám co říci. Kdybychom chtěli číst a rozebírat jenom knihu Žalmů, potřebovali bychom na to, abychom z ní něco vyčerpali, několik let. Proč jsou Žalmy zvláštní biblickou knihou?

Celé Písmo kromě Žalmů mluví o nás, kdežto Žalmy za nás. Vyjadřují to, co Boží lidé - zpěváci, kněží, králové - prožívali, co si přivlastňovali a co sdělovali. V Žalmech je vyjádřena všeobecná zkušenost Božích dětí, jejich radost i žal, nadšení i prohry, oslavu i pokání, vítězství i deprese. Tyto písně a modlitby v sobě zahrnují všechny stránky života věřícího člověka. Máme-li citlivý vnitřní sluch, každá z nich někdy vyjadřuje to, co prožíváme my, co aktuálně cítíme, situaci, v níž se právě nacházíme. Smíme si proto Žalmy přivlastnit a když prožíváme těžké chvíle, čerpat z nich od Hospodina povzbuzení a pomoc. Mluvil jsem s některými lidmi, kteří v minulém roce procházeli těžkostmi. Všichni mi potvrdili, že je nejvíce posilovaly Žalmy. Vyjadřovaly totiž to, co právě prožívali. Proto si, bratři a sestry, můžeme Žalmy přivlastnit a ztotožnit se s nimi, přestože je vyslovil někdo jiný. Pán Bůh přece inspiroval žalmisty, aby vyjádřili i naši zkušenost. Oblak svědků, který šel před námi, zpíval. Tito svědci vyzpívali i naše písně. Proto dnes otevíráme tuto knihu a zastavíme se hned u 1. žalmu. Nejdříve bych se vás chtěl, bratři a sestry, zeptat, jestli máte rádi černou a bílou barvu. Kdybychom se přenesli o 50 let zpět, zřejmě bychom tehdy ve shromáždění nenašli muže, který by neměl černý oblek a bílou košili. Dnešní doba je jiná, přesto se však domnívám, že tyto dvě barvy vždycky budou moderní. V luxusních obchodech málokdy chybí modely s kombinací černé a bílé. Co však platí v oblasti módy, neplatí v jiných oblastech. Např. černobílé hodnocení politické situace by zřejmě nebylo objektivní. Zcela jistě by nebylo správné, kdybychom takto viděli příčiny rozdělení naší země. Češi říkávají: “Mohou za to ti nacionalističtí Slováci!” Slovák si myslí: “Ti tvrdohlaví Češi nás nechtěli.” Uvědomujeme si, že pravda leží někde mezi tím. Opustili jsme černobílé televizory - jakápak zelená tráva, když se nám na obrazovce jevila jako šedá! Možná že neopustíme černobílé tiskárny, protože na barevné nemáme dost finančních prostředků. Jak je tomu s naším hodnocením života lidí? Vezměme si např. takový rozvod. Jedna skupina bude tvrdit: “Mohla za to žena.” Druhá skupina namítne: “Muž je vinen.” A co oblast morálky? Lidé rádi hodnotí poklesky druhých. Jeden řekne: “Zachoval se na-prosto špatně.” Druhému si zdá, že tomu tak není. Obecně platí, že černobílé vidění a hodnocení je zjednodušené, zkreslené a mnohdy nespravedlivé. Otevřeme-li Žalm 1, možná budeme překvapeni. Pán Bůh má totiž černobílé vidění. Ukazuje nám pouze dvě cesty. Když nakonec zhodnotí život každého člověka, budou existovat jenom dvě kategorie. V Božích očích je člověk buď strom, nebo pleva; buď jde cestou záchrany, anebo do záhuby. Nic mezi tím ne-existuje, žádná střední cesta. První žalm nezná šedou zónu, pouze “černé” nebo “bílé”. Proto nás nesmírně zajímá, podle čeho náš dobrý a milostivý Bůh dělí lidi do zmíněných dvou skupin. Podle vztahu člověka k němu! Spravedliví mají k Hospodinu dobrý vztah, bezbožní nesprávný. Vezměte si, bratři a sestry, Nový zákon. I tam dochází k rozdělení do dvou skupin. Kristův kříž dělí všechny lidi na ty, kteří jsou spaseni, a na nespasené, na spravedlivé a bezbožné. Žádná neutrální skupina před Bohem neexistuje. Žalm 1. vyjadřuje kontrast mezi Božím člověkem a bezbožní-kem. Vidíme v něm Boží moudrost, který se projevuje ve třech oblastech: měřítka života, podle nichž dochází k rozdělení lidí, kvalita života a cíle života. I. Měřítka života (v. 1-2) Měřítka rozhodují o tom, co je dobré a co zlé. Bez nich se neobejdeme. Víte, že např. v Paříži existuje ústav, kde se nachází nejpřesnější metr na zeměkouli? Potřebujeme měřidla na zjištění množství mléka, masa, másla. Užíváme jich v mnoha oblastech. Dokonce i když zkoušíme boty. Také na to, co se smí a nesmí, používáme měřítka, třeba mnohdy podvědomě. První kontrast mezi člověkem spravedlivým a bez-božným jsou měřítka, která tyto dvě kategorie používají. Jak velký rozdíl je mezi nimi! Co slouží jako měřítko pro bezbožníka? Podle čeho se řídí a co ho ovlivňuje? První verš říká, že bezbožný člověk se řídí radami svévolníků, stojí na cestě hříšníků a sedává s posměvači. Měřítkem jeho života jsou názory jiných lidí, kteří se řídí svou vůlí, ne Boží. Žije bez Boha, a tudíž se staví proti Bohu. Příkladem a vzorem jsou pro něho hříšníci, tedy ti, kdo jsou ovládáni a motivováni hříchem, posměvači a cynikové, kteří se posmívají tomu, co je správné a dobré. Názory, jež přijímá, pří-klady, které následuje, a společenství, v němž našel zalíbení, to vše ho zařazuje mezi bezbožné. Čím je ovlivněna oblast jeho myšlení? Přebírá názory svého okolí, svých přátel a drží se toho, co je právě v módě, co poví ta či ona populární osobnost, co naposled viděl v televizi. Takový člověk neuznává nějaká objektivní morální pravidla. Mírou všeho je on sám a názory jeho okolí. Co ovlivňuje jeho chování? Dělá to, co druzí - opičí se. Jde s davem, žije jako člen stáda. Za vzor si bere hříšné lidi bez morálních zábran. Myslí účelově a dělá, co se mu zachce, ne to, co je správné. Jakou společnost má v oblibě? Společnost posměvačů. Kam ho to láká? Kde se cítí dobře? V prostředí, kde je vše dovoleno. Čistota, mírnost a slušnost jsou směšné. Vulgárnost, nemravnost a nevázanost jsou tolerovány, ba akceptovány. U bezbožných lidí jsou tedy hlavními měřítky:

• názory okolí
• příklady světa
• společnost posměvačů

• strom má život, plevy jsou mrtvé
• strom má kořeny, plevy ne
• strom má stabilitu, takže jím vítr nepohne tak snad-no, kdežto plevy jsou mu zcela vydány napospas
• strom má zdroj výživy, plevy jsou suché
• strom přináší užitek, plevy jsou bezcenné