Slova dostávají obsahově takovou náplň, jakou jim my sami přisuzujeme.


Zkušenost mě poučila, že nikoli všichni dáváme slovům stejný význam, nikoli pro všechny z nás znamenají to samé.

Jeden třeba tvrdí, že byl znovuzrozen z vody a z Ducha do znovuuznaného Božího dítěte  (J 3,5) ve křtu a že jinak to ani nejde, jiný zae tvrdí, že se "znovuzrodil" jaksi mimo křest a až následně se pak nechal pokřtít.

Zcela evidentně si tedy pod výrazem "znovuzrození" představujeme každý úplně cosi jiného, nemluvíme o stejné věci a toto slovo pro nás má rozdílnou náplň, rozdílný obsah.


Jazyk lidské řeči je nedokonalý, většinou se neobejde bez příslušné interpretace v kontextu sdělovaného.
Slovo totiž nestačí pojmout všechny roviny sdělovaného, nevyjadřuje vždy naprosto stejný obsah a potřebuje doplnění, zařazení do hladiny, do úrovně, kterou má zrovna autor na mysli a co chce vyjádřit.

Vysvětlím to na příkladu slova "svatý".

(1 Sam 2,2)
Není svatého nad Hospodina, vždyť mimo tebe není nikoho. A není skály, jako je náš Bůh.

(Mimochodem toto je velmi zdařilý překlad ve významu smyslu, který se pokouším vysvětlit).

Nikdo není dokonale svatý, jedině Bůh (podobně je to i se slovem "dobrý").


Písmo ústy apoštola Petra svědčí, že Ježíš je dokonale svatý, že Ježíš je tedy Bůh.

(Sk 3,13-15)
Bůh Abrahama, Izáka a Jákoba, Bůh našich otců oslavil svého služebníka Ježíše, kterého jste vy vydali a jehož jste se zřekli před Pilátem, když se rozhodl, že ho propustí.