Kardinál Schönborn důrazně popřel, že by jeho postoj byl výrazem jakékoli změny v této oblasti a řekl, že jde pouze o specifický případ, jakých je mnoho. „V případech osob, které žijí v neregulérních svazcích, ať už jsou tvořeny rozvedenými znovusezdanými anebo osobami téhož pohlaví, řekl kardinál, zastáváme my pastýři jasné učení Písma a církve nikoli z nějakého fideismu, ale proto, že jsme přesvědčeni, že toto učení je cestou ke štěstí. A musíme se snažit všem napomáhat k životu, který odpovídá tomuto učení.“

Na otázku, proč tedy v daném případě nezasáhnul, vídeňský arcibiskup řekl: „ Protože musíme uznat, že nejenom ti, kdo žijí v situaci objektivního mravního nepořádku, ale my všichni potřebujeme odpuštění a milosrdenství. Kráčíme k cíli, který rozpoznáváme srdcem a myslí, ale jsme si také vědomi, že je zapotřebí vykročit k obrácení a zachovat trpělivost. Takovéto situace netřeba omlouvat, ale požadovat jejich změnu. Jako pastýř jsem usoudil, že v daném specifickém případě, o kterém mluvíme, takovýto proces probíhá.“

Kardinál Schönborn potom v témže rozhovoru odpověděl na otázku týkající se disentu v rakouské církvi, který se naposledy projevil veřejnou výzvou kněží k neposlušnosti: „Chtěl bych především říci, uvedl arcibiskup, že jedna věc je tzv. Pfarrer-Initiative z roku 2006, kterou podepsalo 350 kněží, a jinou je výzva k neposlušnosti, kterou před rokem vydal mons. Helmut Schüller, aniž by o tom uvědomil signatáře. Prohlásil jsem hned zpočátku, že není možné si hrát se slovy a že výzva k neposlušnosti je nepřijatelná. Jako biskupové jsme vyčkávali - podle některých až příliš - a nyní připravujeme pastorační list, který vyjde v rámci Roku víry a odpovíme v něm na všechny otázky, které položili signatáři. Nyní je čas věci vyjasnit“, pokračoval kardinál Schönborn. Pokud však signatáři Farářské iniciativy neustoupí, „potom přijmeme rozhodnutí, obsahující i případné disciplinární kroky. Doufám, že to nebude zapotřebí. Rozhodnutí však přijmeme my, místní biskupové, a nikoli Řím.“

Pro Vatikánský rozhlas pak Vídeňský arcibiskup v téže souvislosti uvedl:

„V médiích existuje jednostranný obraz. Je pravda, že existují těžkosti, protesty, ale existuje také mnoho víry. Mám na mysli velice početné modlitební skupiny mládeže, o kterých se nemluví, a mohl bych poskytnout jejich dlouhý seznam! Chci proto ukázat jinou vizi a rád bych, aby se vědělo, že naše církev je živá. Roste počet mladých rodin, kteří žijí svoji víru ve světě s vědomím kreativní menšiny. Mládež je přitahována spiritualitou a liturgií v klášterech. Jsme zvyklí být většinou a říkat všechno o všech, ale nyní nastala chvíle, abychom uznali, že jsme menšinou a každý na svém místě svědčil o naší víře.

Bez víry církev neexistuje. Na Bílou sobotu se všichni ocitli v temnotách zdánlivého fiaska. Pouze Matka Boží si uchovala víru i přes hrozné utrpení nad skutečnou smrtí svého Syna. V tomto uchovávání víry církev přežila a přežije vždycky. Mě se při modlitbě Zdrávas Maria vždycky dotýkají slova „nyní i v hodinu smrti naší“. Nyní, vždycky, v nynějšku mého života je Maria přítomna. Občas lze zaslechnout uštěpačnou poznámku o babičkách modlících se růženec. Říkalo se to, když jsem byl mladý, ale ony jsou tu pořád. Nejsou to však ty stejné babičky z před padesáti lety, nýbrž babičky dneška. A modlí se stále. Kdo pohrdá babičkami, které se modlí, nepochopil z evangelia vůbec nic.“

Řekl kardinál Christoph Schönborn u příležitosti své nedávné návštěvy v Římě.

Přiznám se že mi zas jednou spadnul kámen ze srdce. Kardinálu Schönbornovi věřím od samého začátku ale myslel jsem si že je situace podstatně horší. Řekl bych že má Rakousko velice dobrého pastýře. Také věřím tomu že pomohly modlitby a prosby o přímluvu z celého světa. Pokračujme v nich i nadále.