poslal betma Laska je vacsia ako nenavist.
Niekto sa Krista vzda pomerne
lahko, iny radsej zomrie ako by mal zradit Jezisa a jeho cirkev.Vtrvajme
v katolickej viere, je to najcennejsi dar a milost, ktoru sme od Krista
dostali.Modlime sa za odpadlikov od Kristovej katolickej cirkvi a za
protestantov.
Sv. Jan
Sarkander se narodil v Skočově ve Slezsku, vyrůstal na Moravě,
studoval v různých evropských městech a po vysvěcení na kněze působil
na Moravě. Žil v době velice těžké, kdy protestanté potlačovali
katolickou víru a mnozí již od pravé víry odpadli. Sv. Jan
Sarkander svou vlídností, bezúhonností, dobrotou srdce, zbožností
a velikou úctou k Nejsvětější Svátosti získal k návratu do Církve
mnoho bludařů. Tím ovšem vzbudil nenávist protestantských vůdců
a musel od nich snášet mnohá příkoří a nepřátelství. Vzhledem
k beznadějnosti situace po rebelii protestantských stavů po roce 1618
se odhodlal vykonat pouť k zázračné Matce Boží čenstochovské v
Polsku. Po návratu do Holešova se stalo, že k Holešovu táhli polští
kozáci, kteří pustošili statky nekatolických pánů. Sv. Jan
Sarkander jim vyšel s Nejsvětější Svátostí vstříc, a tím Holešov
zachránil, protože Poláci, katolíci, se poklonili Nejsvětější Svátosti
a odjeli. Ale místo vděku povstala proti sv. Janu Sarkanderovi další
vlna nenávisti. Sv. Jan Sarkander byl od protestantů brzy poté zatčen
a za krutého mučení vyslýchán. Protestanté ho osočovali kvůli věrnosti
Katolické Církvi, obviňovali ho z vlastizrady a chtěli na něm vyzvědět,
z čeho se Ladislav z Lobkowicz u něj zpovídal. Protestanté chtěli
tohoto katolického kněze donutit ke zrazení dvou kněžských
povinností – hájit čest Církve a zachovat zpovědní tajemství.
Mučednictví sv. Jana
Sarkandera nelze pochopit dle historických nebo sociologických kritérií.
Jeho mučednictví je přesně stejné jako mučednictví
prvokřesťanských mučedníků a všech těch, kteří prolili
pro Ježíše Krista a jeho svatou Církev svou krev. Toto je podstata
mučednictví, ne fyzické utrpení. Také mnozí jiní lidé byli, a ještě
budou týráni, mnozí pro své přesvědčení, ať náboženské či
politické, ale proto ještě nejsou mučedníky. Sv. Jan Sarkander
vytrpěl mučednictví jako svědectví pro Církev Kristovu. Byl čtyřikrát
strašným způsobem mučen, pálen pochodněmi, natahován, až mu byly
vykloubeny všechny údy. V těchto bolestech opakoval Sv. Jan Sarkander
Pouze: „Ježíši, Maria, Josefe“. Zmučený byl pokaždé
odveden do žaláře. V žaláři s ním bylo hrubě nakládáno, pouze
někteří katolíci uplatili žalářníka, aby mohli sv. Jana
Sarkandera navštěvovat a přispět mu svou pomocí.
Sv. Jan Sarkander se až do
své smrti modlil breviář, jehož listy musel obracet jazykem, protože
nemohl hýbat rukama. Až do své smrti těžil z této studnice Božích
milostí
Sv. Adrián a Jakub
kněží a mučedníci
svátek: 9. července
Adrian Jansen a James (Jakub) LaCoupe byli oba premonstrátští kanovníci z
holandského kláštera v Middleburgu. Adrián se narodil v roce 1529 v
Hilvarenbecku (odtud latinské příjmení "Becan", které je někdy užíváno
aby se nepletl s jinými Janseny). O Velikonocích roku 1572 byl jmenován
farářem v Munsteru, vesnici u Severního moře. Tady, jako i v dalších
farních působištích, byl znám svou pastorační horlivostí. Napětí mezi
ním a kalvinisty bylo v Munsteru zřetelné, ale Adrián se nedal
zastrašit. Chodil veřejně ve svém bílém hábitu, kázal a hlásal radostnou
zvěst.
Pomocníkem pastora v Munsteru v té době byl mladý otec James (Jakub)
LaCoupe. Jakub se narodil v Audenarde v Belgii roku 1542, a slavné sliby
složil roku 1561 v opatství v Middleburgu. Mezi bratry v opatství byl
velmi oblíben pro svou přátelskou a otevřenou povahu. Ale sveden z cesty
spisy protestantských reformátorů opustil Jakub opatství, aby pochopil
hlavní myšlenky reformace. Zašel tak daleko, že psal až kousavě útočná
pojednání proti katolické církvi. Do značné míry ale vlivem proseb a
modliteb svého otce nakonec Jakub byl znovu přijat do katolické církve a
řádu. Byl povolán do opatství v Marienhofu, kde se sám podrobil dlouhé
době pokání a začal psát pojednání na obranu katolické víry. V roce 1567
byl ustaven pomocným knězem v Munsteru.
Adrián a Jakub se octli sami v Munsteru právě v době největších projevů
protestantské nenávisti. Když přišlo léto roku 1572, byla nedaleko
vesnic Dordercht a Gorcum přepadena skupina řeholníků kalvinistickými
lupiči a byla velmi malá naděje na jejich osvobození. Farní kněží z
Munsteru byli varováni, aby neopouštěli faru. V červenci se pak stalo,
že někdo naléhavě volal o pomoc u dveří fary. Adrián se naivně domníval,
že půjde asi o poskytnutí posledního pomazání umírajícímu, otevřel
závoru na dveřích a byl spolu s Jakubem přepaden. Oba byli odvlečeni do
vězení v Brielle, kde byli přidáni k dalším devatenácti kněžím a
řeholníkům čekajícím na svůj osud. Po opakovaných nabídkách, aby se
zřekli své katolické víry, byli kněží i řeholníci nakonec odvedeni do
opuštěného kláštera blízko Gorcumu. Dva řeholníci se vzdali své víry a
byli ušetřeni. Ostatní - včetně Adriána a Jakuba - byli pověšeni na
trám, usmrceni a hrozně zohaveni.
Adrián a Jakub jsou zobrazování s oprátkou na krku a s palmou
mučednictví v ruce. Adrián drží papežskou korunu a klíče symbolizující
jeho obranu římského papeže. Jakub drží kalich symbolizující obranu
úmyslu Eucharistie.
