Nedokážeme odpouštět? Tak je to s námi horší, než nám stačí představivost

Co nás tedy čeká, když rána, kterou jsme dostali byla tak krutá, že nejsme schopni odpustit? Vždyť náš Bůh je milosrdný a všechno je u něj možné. Cožpak nás nemůže omilostnit, i když jsme neodpustili?

Odpověď zní drsně: Nemůže. A ještě k tomu platí základní zákon spravedlnosti: „Oko za oko, zub za zub“. Vždyť Pán Ježíš řekl, že ze zákona nepomine nic:

[Matouš 5:18] Amen, pravím vám,: Dokud nepomine nebe a země, nepomine ani jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane.

Evangelista Marek o odpuštění píše v souvislosti s modlitbou k našemu Otci:

Další Markův verš tamtéž se považuje za dodatek:

Matouš, který již pracoval s Markovým evangeliem, však předkládá Ježíšův výrok v celé úplnosti, tedy i s tím, co bylo do Markova evangelia dodáno. A dává ho do spojitosti s modlitbou Páně:

Matouš však o odpuštění hovoří i v souvislosti s Ježíšovým podobenstvím o nemilosrdném služebníkovi:

Evangelista Jan nám podává teologický výklad, který platí pro všechny Ježíšovy učedníky, tedy i pro všechny svaté, to jest oddělené pro Boha. Jedná se však o svěřenou moc odpouštět hříchy, tedy nikoliv jen o úzký dvoustranný vztah mezi dlužníkem a věřitelem:

[Jan 20:22,23] Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého. Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, a komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou."

Z evangelií synoptiků je to tedy celkem jasné: Pokud nemáme sílu odpustit, ani nebeský Otec nám neodpustí. V nejlepším případě nám dá možnost dodatečně splatit náš dluh vůči němu. Ovšem náš dluh vůči němu je tak obrovský, že ho nejspíš nikdy nedokážeme splatit. Takže vydání mučitelům, které v Ježíšově výroku zaznamenává Matouš, vlastně znamená věčné odsouzení.

Všimněme si též, že možnost vykoupení se zaplacením dluhu je uskutečnitelná pouze v případě neodpuštění našim bratrům. Jedná se tedy o odpuštění podle pravidel Božího království.

Pokud jde o neodpuštění ostatním lidem, žádná možnost dodatečného vykoupení v evangeliích není. Zde při konečném zúčtování půjde o konečný soud Nejvyššího, stejně jako u sodu se svévolníky, pohany a pohrdači Kristovým spásným dílem. Spravedlnost je totiž v Kristově Božím království jiná, založená na nové smlouvě. Na rozdíl od spravedlnosti smlouvy s Izraelem, případně u pohanů smlouvy s Noem, která je založená na principu „oko za oko, zub za zub“.

Zkusme se zamyslet nad Boží spravedlností a též nad tím, proč nám Ježíš dal tak přísné varování před neodpouštěním našim bratrům a sestrám, tedy služebníkům našeho Pána. Někdy jindy se pak zkusme zamyslet nad tím , proč nám Pán dal tak přísný pokyn odpouštět každému člověku, nejen bratrovi.

Kdy spravedlivý Bůh může a kdy nemůže odpustit

Představme si, že nás někdo uhodí pěstí do tváře až nám vyrazí několik zubů. A zamysleme se nad spravedlností.

My máme postupovat podle Ježíšova učení, tedy podle pravidel Nové smlouvy. Musíme odpustit.

Přitom si musíme uvědomit, že správné chápání odpuštění není nějaké sklerotické zapomenutí. Není to ani nějaké iracionální, ničím podložená důvěra v útočníka. Vždyť se docela dobře může stát, že útočník svůj odporný čin zopakuje. Odpuštění je pouze to, že nebudeme Bohu, ale ani sobě tento čin připomínat. Je to prostě pro nás vyřízená záležitost.

Ani nemusíme mít obavu, že tento zlý skutek útočníka projde bez potrestání. Sami máme usilovat o spravedlnost a dozajista máme právo dožadovat se i světské spravedlnosti. Pokud by třeba žena odpustila a policii nenahlásila znásilnění, sama by se mohla stát příčinou pokračování činnosti násilníka. Dokonce by to mohlo být pokládáno za zakrývání trestného činu. Je tedy zřejmé, že odpuštění nevylučuje žíznit po spravedlnosti.

Nemusíme mít také obavu, že náš Bůh, který je dokonalým synonymem spravedlnosti, bude nečinně přihlížet. Dokonce nám Pán řekl „cokoliv jste učinili jednomu z těch maličkých i mně jste učinili“, což určitě platí pro Boží lid, ale dokonale zobrazuje Boží dohled nad spravedlností u každého jednotlivce.

Představme si však, že onen útočník, který nám vyrazil pár zubů, učiní pokání a přijme milost a ospravedlnění skrze našeho Pána. Je mu nyní odpuštěno, obdržel milost, je mu odpuštěn i ten útok vůči nám.

Pokud jsme onomu útočníkovi, nyní našemu bratrovi odpustili, je vše v naprosté rovnováze. My jsme odpustili, Bůh odpustil, můžeme se jen společně těšit na slavnostní hostinu.

Pokud jsme však útočníkovi, nyní našemu bratrovi neodpustili, vzniká tady dluh. Ovšem dluh útočníka, nyní našeho bratra milosrdný Bůh odpustil, ať byl ten dluh jakkoliv obrovský. Kdo tedy zůstává oním nemilosrdným služebníkem, kterému milosrdný Bůh tolik odpustil a který neodpustil jinému služebníkovi ani jeho malý dluh?

Hrůza pomyslet. Jaká vznikne nerovnováha, neodpustíme-li. Bůh je Bohem spravedlnosti a ve spravedlnosti musí být rovnováha. Spravedlivý Bůh nestraní žádnému, nemůže stranit ani nám. Nemůže nám dát ani nezaslouženou milost tam, kde my nejsme nezaslouženou milost učinit ani v troškách.

Náš Pán nás zavčas varoval, když v podobenství o nemilosrdném služebníkovi řekl:

"S královstvím nebeským je to tak, jako když se jeden král rozhodl vyžádat účty od svých služebníků. Když začal účtovat, přivedli mu jednoho, který byl dlužen mnoho tisíc hřiven. Protože mu je nemohl vrátit, rozkázal ho pán prodat i s ženou a dětmi a se vším, co měl, a nahradit ztrátu. Tu mu ten služebník padl k nohám a na kolenou prosil: 'Měj se mnou strpení a všechno ti vrátím!' Pán se ustrnul na oním služebníkem, propustil ho a dluh mu odpustil. Sotva však ten služebník vyšel, potkal jednoho ze svých spoluslužebníků, který mu byl dlužen sto denárů; chytil ho za krk a křičel: 'Zaplať mi, co jsi dlužen!' Jeho spoluslužebník mu padl k nohám a prosil ho: 'Měj se mnou strpení, a zaplatím ti to!' On však nechtěl, ale šel a dal ho do vězení, dokud nezaplatí dluh. Když jeho spoluslužebníci viděli, co se přihodilo, velice se zarmoutili; šli a oznámili svému pánu všecko, co se stalo. Tu ho pán zavolal a řekl mu: 'Služebníku zlý, celý tvůj dluh jsem ti odpustil, když jsi mě prosil; neměl ses také ty smilovat nad svým spoluslužebníkem, jako jsem se já smiloval nad tebou?' A rozhněval se jeho pán a dal ho do vězení, dokud nezaplatí celý dluh. Tak bude jednat s vámi můj nebeský Otec, jestliže ze srdce neodpustíte každý svému bratru."