Grano Salis - Žena jako ta druhá

Podle slavné francouzské filozofky Simone de Beauvoir má každá společenská skupina tendenci vytvářet si druhého, vůči kterému se bude moci vymezovat. Dominantní skupina se často považuje za ztělesnění dobra a lidskosti, do skupiny „těch druhých“ projektuje zlo a ve svých očích si legitimizuje její útlak. Tato „ideologie druhého“je kořenem rasismu, nacionalismu či náboženské nesnášenlivosti.

Mnohé feministky a feministické teoložky se zabývaly tím, jakým způsobem „ideologie druhého“ ovlivňuje vztahy muže a ženy. Podle americké feministické teoložky R.R.Ruether se „ideologie druhého“ projevuje jako narušení integrity lidství jako muže a ženy. Jejich vztah je porušen nadřízeností a podřízeností. Muž si činí nárok na to, aby sám sebe pojímal jako normu lidství a ospravedlňoval tím podřízenost ženy. Ženy samy ovšem tuto roli velice dlouho přijímaly a nereflektovaly.
Jak ve svém raném díle rozpoznává americká feministka Mary Daly, tradiční interpretace biblických textů o stvoření, kdy se stvoření ženy vykládá jako bytostná podřízenost, ženy v této roli utvrzuje. Také biblický text o pádu člověka slouží podle ní v muži ovládané společnosti primárně jako ospravedlnění nerovného sociálního řádu. To, že má žena podle tradičního výkladu tohoto mýtu původ v muži a byla zodpovědná za jeho pád, ospravedlňuje její podřízené místo ve společnosti hned dvakrát. Mýtus o prvotním hříchu je pro Daly typickým příkladem interpretace, kdy je mužský pohled prezentován jako pohled Boha.
Ženy tak byly od malička vychovávány jako ty „druhé“, ty, jejichž vnímání Boha není tak podstatné. Ženy tímto byly postaveny do ambivalentní role. Toužily po Bohu, svobodě a sebevyjádření, zároveň jim bylo přikazováno mlčet a svoji spiritualitu vyjadřovat skrze muže.
Otázka postavení ženy v církvi a společnosti je živým tématem dodnes. Stále ve většině křesťanských církví a sborů převládá názor, že místo ženy není na kazatelně, ale pouze v rodině. Obvykle se argumentuje výkladem knihy Genesis či listy apoštola Pavla.
Bible je sice nepochybně Božím Slovem, ale nesmíme opomenout, že je také dílem lidí, ač pod vlivem Ducha svědčících o Bohu, stále pocházejících z kulturního prostředí, ve kterém patriarchát byl apriori nezpochybnitelnou skutečností. To je potřeba při interpretaci biblických textů zohledňovat.
Ježíš sám dle četných svědectví Evangelia s marginalizovanými a utlačovanými soucítil. Jak píše naše přední feministická teoložka Jana Opočenská, v okruhu Ježíše bylo mnoho přítelkyň a učednic. Na základě biblických i mimobiblických pramenů víme, že ženy se souhlasem mužů vyučovaly, prorokovaly a dokonce stály v čele společenství. Ovšem ideje vyjádřené ve 28. verši 3. kapitoly listu Galatským „není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou, vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši“ zápasí s realitou padlého světa, kde vládne nerovnost a útlak. Církev by ovšem neměla tyto nerovnosti podporovat, natož pak je obhajovat. Konečná spravedlnost nás jistě čeká až v Božím království, ale církev, jakožto společenství adoptivních Božích dětí v Kristu žijících, by měla již nyní ve světě usilovat aspoň o odraz konečné spravedlnosti – tedy i spravedlnosti mezi pohlavími.

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace