Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Marcela.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 16652, komentáře < 7 dní: 266, komentářů celkem: 429601, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 437 návštěvník(ů)
a 3 uživatel(ů) online:

ivanp
rosmano
Mikim

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116506048
přístupů od 17. 10. 2001

Tvorba: Duchovní ´mráz´ - verzus požehnání?
Vloženo Úterý, 31. leden 2012 @ 16:25:31 CET Vložil: Olda

Dotazy čtenářů poslal brusle7

Duchovní mráz - čili temná noc - je naším velkým požehnáním? 

Jaké máte v tomto zkušenosti Vy?


Duchovní píseň

Nejrozsáhlejší a zároveň jedna z nejznámnějších básní jednoho z nejvýznamnějších západních mystiků, učitele církve a španělského básníka sv. Jana od Kříže (1542-1591), v níž poetickou řečí popisuje nejvyšší stupně duchovního života.  

Sloky mezi duší a Ženichem (Duchovní píseň)
  
 

Nevěsta: 1. Ach, kam jsi jen skryl se, můj Milý, mě v pláči zanechav a těžkém stonu? Jak jelen jsi prchl v té chvíli, kdy zranils mě téměř až k skonu. Jdu, volám, pryč jsi, a já v bolu tonu.   2. Vy pastýři, kteří snad jdete kol košárů[1] až tam k oné výši, když Milého spatříte, rcete, že churavá soužím se v tiši, že umírám - ať sám on zvěst tu slyší!   3. Svou lásku chci vyhledat sobě, chci kráčet po horách a doly jíti, já netoužím po květů zdobě, ni šelem mne neděsí vytí, až přes hranice v dáli duch se řítí!  

Dotaz tvorům:
4. Ó milé vy houštiny, háje, jež on svou drahou rukou pěstoval tu, ó lučin ty zelená báje, ó květiny ve zdobě smaltu, ó rcete, Milovaný zda putoval tu?       

Odpověď tvorů: 5. On luhem tím prošel jen v chvatu, však rozséval v něm tisíceré vnady; on do jasu oděl jej šatu, krás rozkvetly hojné tu řady, neb sladký jeho výraz prodlel tady.  

Nevěsta: 6. Ach, kdo mi jen vrátí mé zdraví? Již oddej se! - Já tebe čekám dlouze! Jak málo mi prostředník praví! Nač posíláš posly mi pouze, když slov jim chybí k mojí vřelé touze?   7. Kdo k tobě své obrací líce, dí, krás že tisícero v tobě zírá! Však všichni mě zraňují více, že větší jen bolest mě svírá! Jich žvatláním mi duše v těle zmírá.   8. Kde žiji, tam nežiji. - Lze-li tak žíti v tomto smutném zemském dolu? Ó živote, ničí tě střely! Co s Milým jsme počali spolu, to střílí tak, že zhynu v těžkém bolu!   9. Když do srdce střelu jsi vrhl, proč nemocné je necháš v jeho mdlobě? A když jsi tam loupežně vtrhl, proč samo je ponechals sobě a nesaháš již po kořisti zdobě?   10. Ach, strasti mé uhas a žaly! Kdo jiný rozplašit je může v žití? Dej, oči mé tebe by zřely, jsiť světlo, jež ve tmách jim svítí, a jenom pro tebe chci já je míti.   11. Svou přítomnost odhal, ať padnu já pohledem na všecku krásu tvoji! Vždyť lásky již neduhem chřadnu, ni léku je pro nemoc moji, již přítomnost a podoba jen zhojí.   12. Zrak ve zdroj se křišťálný noří. Jak stříbrné se jeho rysy třpytí! Kéž podobu očí mi stvoří, jež touhami plní mé žití! Těch očí, které mně v mém nitru svítí!   13. Již odvrať je ode mne, Milý! Vždyť letím, jak z nich touha moje plane!  

Ženich:
Můj holoubku, vrať se v té chvíli! Vždyť raněný jelen tu stane a peruť tvá mu sladkou svěžest vane!  

Nevěsta:
14. Jest úval a hora můj Milý, v něm samoty mám plné stinných hájů, v něm ostrovy divné se skryly, v něm řeky, jež radost jsou krajů, v něm vánek šeptá, jenž je plný tajů.   15. V něm tišiny, hudbou jež znějí, v něm blahá noc, než ranní zora vzhoří; v něm dálavy písně své pějí, v něm sílu zas hody mí stvoří a srdce moje do lásky se vnoří.   16. Ať zloví nám lišky, kdo může, vždyť naše vinice již kvésti míní. Sad květem se zdobí a růže se zatím nám v pinii vklíní. A v hůrce nikdo nezjevuj se nyní!   17. Ať severák mrtvý již stane, však poledník, jenž lásku v sobě skrývá, nechť zahradou mojí teď vane a všecky ať vůně v ni svívá. Nechť milý Pastýř mezi květy bývá!   18. Ó víly vy z Judeje, dlete jen v předměstích, když rozvíjí se kvítí a vůní kdy ambrovou kvete; keř růží když květy se třpytí, vám našich od prahů je odejíti!   19. Již ukryj se, skryj se, můj Milý, nechť k horám milá tvoje tvář se stáčí! Nic neříkej. Zrak tvůj však chvíli ať na průvod té hledět ráčí, jež po ostrovech přepodivných kráčí!  

Ženich:
20. Vás, ptáci, zvu na všechny strany, lvi, jeleni a daňci skoční, hbití, vás, vody, žár, větrů též vany a přízraky, v nocích jež svítí, pro jejichž bývá mátohy nám bdíti:   21. Vás při loutny zaklínám hlase a při Siréně zpěvem lákající, hněv ustaň vás v tomto již čase, vy k hradbě nám nechoďte čnící a nerušte již Nevěsty mé spící!   22. Již vešla Choť do zahrad vnady tak půvabné a sladce přežádoucí; hle, šťastně již spočívá tady a skloněnu šíji má skvoucí v paž Milého již libou v lásce vroucí.   23. Tam pod stromem vstoupilas v sňatek a podal jsem ti silnou ruku svoji. Tam vrácen ti obnovy statek, kde nevinnost matky kdys tvojí se v oběť vzdala kruté zloby zdroji.  

Nevěsta duše:
24. Viz, lože nám celé je z kvítí, doupaty lvími mocně obepjaté, kment s šarlatem na něm se třpytí, i v pokoje zbroji je svaté, a v tisících kol visí štíty zlaté.   25. V tvých stopách, hle, děvy jen letí, tvou cestou mladice se rozbíhají; tvou za jiskrou smějí již spěti, tvém po víně v pospěch se mají, a vůně balzámu se rozlévají.   26. Já v sklepě jsem Milého pila, ten nápoj, po němž mizí smyslů vláda. Když odtamtud v nivách jsem byla, mně rozprchla bravu se stáda, jež kdysi hlídávala jsem tak ráda.   27. Tam na hruď jsem v lásce mu klesla, tam znát mě učil vědu slastnou, drahou, tam celá jsem vstříc se mu nesla - vše dáti mu bylo mou snahou - slib davši: Budu tobě chotí blahou!   28. Má duše mu chtěla se vydat i všecek statek sladké službě jeho. Již není mi brav třeba hlídat, já nemám již úkolu svého než jediný - mít ráda Milovaného!   29. Když v luzích mne nenaleznete a na pastvině nebudete zříti, pak, že jsem se ztratila, rcete. Však v ztrátu když láska se vznítí, ta moje ztráta musí zisk jen býti!   30. Ze smaragdů, ze všeho kvítí, jež vybráno je svěžím jitřním časem, si věnce teď budeme víti, jež lásky tvé rozkvetly jasem, mým jedním spleteny pak budou vlasem.   31. Tím jediným vlákénkem vlásku, jenž vzlet mi z šíje. Když jsi pozřel na ni, on zajal tě, spoutal tě v lásku a jho mé, hle, tebe již sklání a jedno z očí mých již tebe raní.   32. Ty popatřil na mne jsi kdysi; v svou milostnost mě oči tvé tím noří. Tím moje pak zasloužily si, když ke mně tvá láska tak hoří, že v tobě to zří, čemu teď se koří.   33. Mnou nezhrdej, prosím, ó Milý, ač vidíš, jak jsem pleti snědé temně. Zřít na mne již můžeš v té chvíli, co na mne jsi pohlédl jemně. Vždyť milostnost a krásu nechals ve mně. 

Ženich Syn Boží: 34. Hle, ty jsi můj holoubek bílý, jenž do archy se vrací s ratolestí. Již hrdličkou nalezen milý je druh její, její to štěstí. Na zelených je březích vidí kvésti.   35. Že v samotě předtím si žila a v samotě si hnízdo svoje hledá, „již v samotu pospěš, má milá", dí Choť, jenž ji v náručí zvedá, ji v samotu, byv láskou raněn, veda.  

Nevěsta duše:
36. Ó Milý, již těšme se, zřeme teď na druha druh v plné kráse tvojí! Již na horu, na vršek jděme, nuž vzhůru až k jasnému zdroji, kde houští v hloubi rozkoše nám strojí.   37. Pak k výši jest slují nám jíti. Jsou v skalách skryty dobře jejich taje; číš moštu tam budeme píti, jenž v z granátných jablek nám zraje, až vejdeme v ty divů plné kraje.   38. Co duše má poznati chtěla, tam rač mi nyní cele ukázati. Co v den ten jsem obdržet měla, mi potom chtěj, Milovaný, přáti a dar mi přiřčený rač navždy dáti:   39. Dech větérku, tise jenž věje, slavičí sladké zpěvy přeúžasné, háj, který se půvabem skvěje, noc zářivou, ohně v ní jasné, jichž plamen nebolí a klidně hasne.   40. Vždyť nikdo to nevidí ani, i Aminadab mešká skrytý v dáli, a ustalo útoků klání. Hle, jezdci též k vodám se dali a v dohled jich se nyní odebrali.  

(Přeložil dr. Alfred Fuchs. Převzato s laskavým svolením
České dominikánské provincie z revue pro duchovní život Na hlubinu, č. 3, 1936. Pro lepší srozumitelnost mírně jazykově upraveno redakcí RTh.)


"Duchovní ´mráz´ - verzus požehnání?" | Přihlásit/Vytvořit účet | 41 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Duchovní ´mráz´ - verzus požehnání? (Skóre: 1)
Vložil: betma (dagmara123@zoznam.sk) v Středa, 01. únor 2012 @ 17:49:32 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Myslim, brusle, ze tu si na zlej adrese. pretoze tu sa jedna o protestantov a ti nemozu  absolvovat tuto mysticku skusenost stretnutia sa s Jezisom.Jezis ju sice chce dat vela ludom, aj ked v rozlicnych stupnoch, ale clovek musi zit Kristovo ucenie, cize chodit na sv. spoved a sv. prijimanie.
Tu pritomni prispievatelia ziju v blude, preto nie je mozne aby absolvovali temnu noc. Ta je kvoli tomu iba pre udy tajomneho Kristovho tela, cize pre katolikov.Odporucam precitat si vyborny opis temnej noci napr.v knihe od Stinnisena "Noc je mym svetlem".Autor opisuje ako to funguje  v praxi,co to robi z clovekom,ked ho Boh do temnej noci vovedie, ako clovek  rozozna, ze je v temnej noci,atd. Temnu noc tiez velmi dobre opisal sv. Jan z Kriza ci sv. Terezia z  Avily.
Teraz naozaj nechcem urazit, ale vsetky tu opisane skusenosti protestantov s Kristom su  len sugescie, psychicke ci psychiatricke poruchy ako halucinacie, alebo stretnutia s falosnym anjelom svetla-diablom, ktory sa vydava za Krista. Tym nechcem povedat, ze Kristus sa s protestantami nerozprava, ale to je len uplny zlomok temnej noci.Pretoze taketo zmyslove skusenosti su v drvivej vacsine omylom, aj  ked sa kristus moze zjavovat aj obrazne, ale to uplne spajanie sa s Kristom, nikdy neprebieha na tejto zmyslovej urovni, ale na omnoho hlbsej rovine v tej tzv. Temnej noci, kde clovek jasne vidi,aj ked je temna noc, lebo svetlo je take velke, ze cloveka oslepuje, takze sa mu zda, ze je v tme a on musi prejst tazkou temnou nocou aby si na Boha zvykol
 Takze ak protestant tvrdi,alebo odpadly katolik, ze prezil skusenost s Kristom, ktory ho vyviedol z katolickej cirkvi, jedna sa tu jasne o klam alebo o diabla.
Naozaj odporucam precitat si knihy o Temnej noci,su tam aj krasne rozobrane niektore Biblicke texty, ktore hovoria o Temnej noci, a to aj zo SZ, ako treba chapat niektore pribehy a zalmy atd.




Re: Duchovní ´mráz´ - verzus požehnání? (Skóre: 1)
Vložil: betma (dagmara123@zoznam.sk) v Středa, 01. únor 2012 @ 21:27:40 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Tak mi je smutno, ked vidim tragediu vasich dusi takto v priamom prenose.Citim sa ako Vasa sestra, ktorej surodenci prepadli sektám a zenu sa do strasneho nestastia.Nech Vam nas drahy Pan Jezis Kristus pomoze a zachrani Vas.Vsetko vam odpustam, vsetky tie utoky na katolicku cirkev a na Matku Boziu len nech Boh da ,aby  bludy neovladali vase srdce.



Re: Duchovní ´mráz´ - verzus požehnání? (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 01. únor 2012 @ 21:58:01 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
    Hle, Hospodinova ruka není krátká, že by nezachránil, ani jeho ucho není zalehlé, že by neslyšel, nýbrž vaše zvrácenosti se staly hradbou mezi vámi a vaším Bohem a vaše hříchy skryly jeho tvář před vámi, aby neslyšel.

    Vždyť vaše ruce jsou poskvrněné krví a vaše prsty zvráceností. Vaše rty mluví klam a váš jazyk opakuje zvrácenosti. Nikdo nevolá po spravedlnosti a nikdo se nesoudí pravdivě. Spoléhají na marnost a mluví klam, počnou trápení a zplodí špatnost. Vyseděli zmijí vejce a spřádají pavoučí vlákna. Kdo z jejich vajec jí, umírá, a když se některé rozmáčkne, vyrazí z něj zmije. Jejich vlákna se nehodí na oděv a svými výtvory se nepřikryjí. Jejich díla jsou díla špatnosti a v jejich rukou je skutek násilí. Jejich nohy běží za zlem, pospíchají prolévat nevinnou krev. Jejich úmysly jsou úmysly zlé, na jejich silnicích číhá zkáza a pohroma.

    Cestu pokoje neznají, právo není na jejich stezkách. Své pěšiny si pokřivili, žádný, kdo po nich kráčí, nezná pokoj. Proto se od nás právo vzdálilo a spravedlnost nás nedostihuje. Čekáme na světlo a hle, temnota, na úsvit, a chodíme v hluboké tmě. Jako slepí ohmatáváme stěnu, hmatáme jako bychom neměli oči. V poledne klopýtáme jako za soumraku, mezi zdatnými jsme jako mrtví.

    Všichni bručíme jako medvědi a stále lkáme jako holubice, čekáme na právo, ale není, na záchranu, ale je od nás daleko. Protože našich přestoupení před tebou je mnoho a naše hříchy svědčí proti nám. Naše přestoupení jsou s námi, i naše provinění, známe je:

    Vzpírání se a lhaní proti Hospodinu, odstoupení od našeho Boha, mluvení o útlaku a vzpouře, vymýšlení lživých slov a jejich vypouštění ze srdce. Právo je potlačeno a spravedlnost zůstává daleko, ano, na náměstí klopýtá pravda a to, co je správné, nemůže vejít. Pravdy se nedostává, kdo se odvrací od zla, bývá vykořistěn.

    Hospodin to vidí a je zlé v jeho očích, že není právo. A viděl, že není nikoho, a užasl, že není přímluvce.

    Záchranu mu tedy poskytla jeho paže a jeho spravedlnost, ta ho podepřela. Oděl si spravedlnost jako pancíř a přilba záchrany je na jeho hlavě. Roucho pomsty si vzal jako oděv a horlivostí se zahalil jako pláštěm. Podle činů odplatí zlobou svým protivníkům, odplatou svým nepřátelům. Ostrovům odplatí podle toho, co vykonaly.

    A budou se bát Hospodinova jména na západě a na východě slunce jeho slávy, když přijde jako vzedmutá řeka, kterou požene Hospodinův Duch. A na Sijón přijde vykupitel -k těm, kdo se v Jákobovi odvrátí od přestoupení, je Hospodinův výrok.

    Co se mne týče, toto je moje smlouva s nimi, praví Hospodin: Můj Duch, který je na tobě, a moje slova, která jsem vložil do tvých úst, se nevzdálí od úst tvých ani od úst tvého potomstva ani od úst potomstva tvého potomstva, praví Hospodin, od nynějška až navěky.





Stalo se, že jedna žena ze zástupu pozvedla hlas a řekla Ježíši: „Blahoslavené lůno, které tě nosilo, a prsa, z nichž jsi sál!“ Ale on řekl: „Spíše jsou blahoslavení ti, kteří slyší Boží slovo a zachovávají je.“

Když se dále shromažďovaly zástupy, začal říkat:

„Toto pokolení je pokolení zlé; žádá znamení, ale znamení mu nebude dáno, leč znamení proroka Jonáše. Jako se totiž Jonáš stal znamením pro Ninivské, tak bude i Syn člověka tomuto pokolení. Královna jihu povstane na soudu s muži tohoto pokolení a odsoudí je, protože přišla od končin země, aby uslyšela Šalomounovu moudrost - a hle, zde je někdo větší než Šalomoun. Ninivští muži povstanou na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, neboť učinili pokání na Jonášovo kázání - a hle, zde je někdo větší než Jonáš.“

„Nikdo, když rozsvítí lampu, ji nestaví do skrýše ani pod nádobu, ale na svícen, aby ti, kdo vcházejí, viděli světlo. Lampou těla je tvé oko. Je-li tvé oko čisté, i celé tvé tělo je plné světla. Je-li však špatné, i tvé tělo je temné. Hleď tedy, ať světlo, které je v tobě, není tmou. Jestliže je tedy celé tvé tělo světlé a nemá žádnou část temnou, bude celé tak světlé, jako když tě lampa ozařuje svým jasem.“



Je-li tedy i světlo v tobě tmou, jak velká je pak temnota!



Re: Duchovní ´mráz´ - verzus požehnání? (Skóre: 1)
Vložil: mk (miliko(a)atlas.cz) v Čtvrtek, 02. únor 2012 @ 04:28:37 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Pojmy: tady je báseň, která podobně jako Píseň Šalamounova popisuje vztah duše k Bohu a to obrazně, ne na smyslové úrovni.
Když se později stane, že se člověk cítí, jakoby láska vyprchala, je mu z toho smutno a přirovnává se to k cestě vyprahlou zemí. Také k cestě nocí. Může se to stát každému věřícímu. Dělení na protestanty a katolíky je obtížné k posouzení. Kdo zná duši? Bůh ano, a on pomáhá  na cestě a to všem. 



Re: Duchovní ´mráz´ - verzus požehnání? (Skóre: 1)
Vložil: poutnick v Čtvrtek, 02. únor 2012 @ 11:31:18 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Temná noc je konkrétní mystický zážitek a zkouška na cestě k Bohu, o kterým prošlo víc světců. Je to pocit naprostého a úplného odloučení od Boha. Pravděpodobně něco podobného tomu když náš Pán umíral na kříži a ptal se Otce proč ho opustil. Což považuji za vyvrcholení všeho utrpení a nejtěžší část celé oběti.  V obecném slova smyslu se tak nazývají i životní krize spojené se ztrátou víry, lásky a naděje. Jednotlivců, společností i celého lidstva. Pocit toho že Bůh s odpuštěním zcela odvrátil svou Tvář, nebo že je dokonce s odpuštěním mrtev. To čím prošly Abrahamovy děti během 20. století, když byly hromadně vražděny. Židé, muslimové i křesťani. Ti kteří se předtím po dlouhá staletí zabíjeli navzájem. O obecné temné noci se mluví i v jednom chasidském příběhu, kdy rebe Pinchas položil svým žákům otázku, jak se pozná okamžik, kdy končí noc a začíná ráno. „Je to chvíle, kdy se natolik rozednělo, že jsme už schopni na dálku rozeznat psa od ovce?“ ptal se jeden žák. „Nikoliv“, odpověděl rabi. „Je to okamžik, ve kterém už rozeznáme datlovník od fíkovníku?“ otázal se druhý. „Také ne“, odpověděl rabi. „A kdy tedy přichází ráno ?“ ptali se žáci. „Je to tehdy, kdy pohlédneme do tváře jakéhokoliv člověka a rozeznáme v něm svého bratra a sestru“, řekl rabi Pinchas. „Dokud to nedokážeme, je ještě noc.“
Temná noc je těžká zkouška a strašlivý zážitek, nebo také důsledek vlastní pýchy a selhání ale pokud jí člověk s Boží pomocí překoná tak mívá potom silnější víru a přiblíží se k Bohu.
Nevidím důvod proč spekulovat koho se to může týkat a koho ne. Jednodušší je zeptat se. Jestli má chuť někdo vyprávět o vlastní zkušenosti nebo o zkušenostech lidí kterých si váží. Já jsem to v životě zažil dvakrát.  Považuji to za důsledek dědičného a především vlastního hříchu.




Stránka vygenerována za: 0.41 sekundy