Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Homilie Benedikta XVI. ze mše sv., baz. sv. Petra/kratene/
Mudrci původem z Východu jsou první. Zahajují pouť národů ke Kristu. Během této mše svaté udělím dvěma kněžím biskupskou konsekraci, vysvětím je za pastýře Božího lidu. Jít v čele svého stádce je podle Ježíšových slov úkolem pastýře (srov. Jan 10,4). V těchto osobnostech, které jako první z pohanů, nalezli cestu ke Kristu, můžeme snad i přes všechnu různost v poslání a úkolech hledat i určité ukazatele biskupského poslání. Jací to byli lidé? Odborníci nám říkají, že patřili k velké astronomické tradici, která se během staletí vyvinula v Mezopotámii a vzkvétala tam. Sama tato informace však nestačí. V antické Babylónii bylo patrně mnoho astronomů, ale jenom několik se jich vydalo na cestu za pravým Králem a Spasitelem. Můžeme říci, že to byli mužové vědy, avšak nikoli v tom smyslu, že chtěli vědět mnoho věcí. Chtěli více. Chtěli pochopit, co má v lidském bytí cenu. Pravděpodobně slyšeli o předpovědi pohanského proroka Bileama: „Vychází hvězda z Jakuba, povstává žezlo z Izraele“ (Nm 24,17). A hloubali nad tímto příslibem. Byli to lidé nepokojného srdce, kteří se nespokojovali s tím, co se jeví a je obvyklé. Byli to muži hledající zaslíbení, hledající Boha. Byli bdělí a schopní vnímat Boží znamení, Jeho jadrnou a naléhavou řeč. Byli však také odvážní a zároveň pokorní. Lze si domyslet, že museli asi snášet úsměšky, když se vydávali na cestu za Židovským Králem a podstupovali kvůli tomu takovou námahu. Nebylo pro ně důležité, co o nich říká ten či onen, včetně lidí vlivných a inteligentních. Pro ně platila samotná pravda, nikoli mínění lidí. Proto se vyrovnávali s odříkáním a námahami dlouhé a nejisté cesty. Jejich pokorná odvaha jim umožnila dosáhnout toho, že se mohli poklonit dítěti chudých lidí a uznat v Něm přislíbeného Krále, jehož hledání a rozpoznání bylo účelem jejich vnějšího i vnitřního putování. Drazí přátelé, nelze v tom spatřit některé podstatné rysy biskupské služby? Také biskup musí být člověk nepokojného srdce, který se nespokojuje s obvyklými věcmi tohoto světa, ale sleduje neklid svého srdce, jež jej nutí přibližovat se k Bohu stále více, hledat Jeho tvář a poznávat Jej stále více, aby bylo možné Jej více milovat. Také biskup musí být mužem bdělého srdce, které vnímá jadrnou řeč Boha a dovede rozlišovat pravdu od zdání. Také biskup musí být naplněn odvahou pokory, který se neptá, co o něm říká dominantní mínění, nýbrž odvozuje své měřítko od Boží pravdy a zasazuje se o ni: „opportune – importune“. Musí být schopen předjímat a ukazovat cestu. Musí jít vpředu ve stopách Toho, který nás všechny předešel, protože je pravým Pastýřem a pravou hvězdou přislíbení: Ježíše Krista. A musí mít pokoru sklonit se před oním Bohem, který se stal natolik konkrétním a jednoduchým, že odporuje naší hloupé pýše, která nechce vidět Boha tak blízkého a maličkého. Musí žít adorací Božího Syna učiněného člověkem, adorací, která nám vždy znovu ukazuje cestu. Liturgie biskupského svěcení vykládá podstatu této služby v osmi otázkách, které jsou kladeny svěcencům a začínají vždy slovem: „Vultis? – chcete?“. Otázky skýtají orientaci a vůli ukazují cestu, kterou se vydat. Chtěl bych krátce zmínit pouze pár klíčových slov oné orientace, v nichž se konkretizuje to, o čem jsme před chvílí reflektovali v souvislosti s mudrci z dnešní slavnosti. Posláním biskupů je „praedicare evangelium Christi“, „custodire“ a „dirigere“, „pauperibus se misericordes praebere“ a „indesinenter orare“. Zvěstovat evangelium Ježíše Krista, předjímat a vést, střežit posvátný poklad naší víry, milosrdenství a lásku k chudým a potřebným, v níž se odráží milosrdná láska Boha k nám, a nakonec ustavičná modlitba – to jsou základní charakteristiky biskupské služby. Ustavičná modlitba znamená neztratit nikdy kontakt s Bohem; nechat se Jím v nitru svého srdce vždycky oslovit a být tak prostoupeni jeho světlem. Jedině ten, kdo osobně poznává Boha, může vést druhé k Bohu. Jedině ten, kdo vede lidi k Bohu, vede je po cestě života. Nepokojné srdce, o kterém jsme mluvili s odkazem na sv. Augustina, je srdcem, které se v posledku nespokojí s ničím menším než s Bohem a právě tak se stává srdcem, které miluje. Naše srdce je ve vztahu k Bohu nepokojné a zůstává takovým, třebaže dnes je člověk tohoto nepokoje velmi účinnými „narkotiky“ zbavován. Avšak nejenom my, lidské bytosti, jsme nepokojní ve vztahu k Bohu. Nepokojné je ve vztahu k člověku Boží srdce. Bůh nás očekává. Hledá nás. Ani On nemá pokoj, dokud nás nenajde. Srdce Boží je nepokojné, a proto se vydalo na cestu k nám, do Betléma, na Kalvárii a z Jeruzaléma do Galileje až na konec světa. Bůh je neklidný kvůli nám. Hledá lidi, kteří se nechají nakazit tímto Jeho neklidem, Jeho vášní pro nás. Lidi, kteří v sobě nosí touhu, jež je v jejich srdcích, a současně dovolují, aby se jejich srdce dotýkala Boží touha po nás. Drazí přátelé, takový byl úkol apoštolů: přijmout Boží znepokojení nad člověkem a přinášet lidem Boha samého. A to je váš úkol ve stopách nástupců apoštolů: nechte se oslovit nepokojem Boha, aby touha Boha po člověku mohla být uspokojena. Mudrcové následovali hvězdu. Prostřednictvím řeči stvoření nalezli Boha dějin. Jazyk stvoření sám jistě nestačí. Jedině Boží Slovo, které potkáváme v Písmu svatém, jim mohlo definitivně ukázat cestu. Stvoření a Písmo, rozum a víra musejí být pospolu, aby nás dovedli k živému Bohu. Hodně se diskutovalo o tom, co to bylo za hvězdu, kterou spatřili mudrcové. Má se za to, že jde o konjunkci planet, o nějakou Super novu, tj. o jednu z oněch hvězd, které jsou zpočátku slabé, ale v nichž exploze náhle způsobí, že se prudce rozzáří, anebo o kometu. Vědci v této diskusi pokračují. Velkou hvězdou, pravou Super novou, která nás vede, je samotný Kristus. On je takříkajíc explozí lásky Boží, která umožňuje, aby nad světem zazářilo velké světlo Jeho srdce. A můžeme dodat: mudrcové z Východu, o nichž mluví dnešní evangelium, stejně jako svatí vůbec, stali se postupně sami jakýmisi Božími konstelacemi a ukazují nám cestu. Ve všech těchto lidech vyvolal kontakt s Božím Slovem jakousi explozi světla, skrze niž nad tímto naším světem vzešla Boží zář, která nám ukazuje cestu. Svatí jsou hvězdami Boha, kterými se necháváme vést k Tomu, po kterém touží naše bytí. Drazí přátelé, sledovali jste hvězdu Ježíše Krista, když jste přitakali kněžské a pak biskupské službě. A zajisté vám svítí také menší hvězdy, které vám pomáhají, abyste neztráceli cestu. V Litaniích ke všem svatým prosme všechny tyto Boží hvězdy, aby vám stále svítily a ukazovaly cestu. Biskupským svěcením jste vy sami povoláni být hvězdami Boha pro ostatní lidi a vést je cestou k pravému Světlu, ke Kristu. Modleme se tedy nyní ke všem svatým, abyste tomuto svému úkolu vždycky dostáli a lidem ukazovali Boží světlo.
AmenPřeložil Milan Glaser
http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=15731