poslal poutnick
Čtyři naplněné dny zažili naši němečtí sousedé se „svým“ papežem, který přijel poprvé do své vlasti nejen jako nejvyšší pastýř katolické církve, ale i jako hlava Vatikánu. Papežova návštěva začala na severu v sekularizovaném Berlíně, pokračovala přes durynský Erfurt a Etzelsbach a vyvrcholila v jihoněmeckém Freiburgu, kde mají obě hlavní církve – katolická i evangelická – dosud velice silnou pozici.
„Naplněn dojmy a zážitky těchto dnů ze své vlasti, jež se mi tak mocně vtiskly do srdce, vracím se nyní do Říma. S ujištěním o svých modlitbách za vás všechny a za příznivou budoucnost naší země v pokoji a svobodě se co nejsrdečněji loučím: Pán Bůh zaplať. Bůh vám všem žehnej!“ – Tak se rozloučil 84letý Benedikt XVI. se svou vlastí, kde mu státní instituce i věřící připravili nebývalé přijetí. Papež přijel podle svých slov především povzbudit k hlubšímu prožívání víry a obrácení ke Kristu. Nevyhnul se ovšem ani kritickým slovům na adresu tradičních katolíků. A to při bohoslužbě na freiburském letišti, kde se v poslední den jeho návštěvy shromáždilo až 100 tisíc věřících a všichni němečtí biskupové. Přitom navázal na přečtené evangelium, kde stálo: „Celníci a nevěstky vás předcházejí do Božího království…“ Kdyby se podle papeže tento výrok přeložil do dnešního jazyka, pak těmi celníky a nevěstkami jsou třeba „agnostici, kteří zakoušejí neklid kvůli otázce Boha, či lidé, kteří trpí kvůli našim hříchům a touží po čistém srdci. Ti jsou Božímu království blíže než rutinní věřící, kteří v církvi vidí jenom aparát a jejich srdce je vírou netknuté“. Vzápětí Benedikt XVI. vyjádřil naopak svou vděčnost všem, kdo se angažují ve farnostech a v mnoha německých sociálních a charitativních institucích. Připomněl však, že i v těchto oblastech je potřeba více než kompetence: totiž otevřené srdce, které druhému ukazuje milujícího Boha.
DVA KOSTELY POD JEDNOU STŘECHOU
Freiburská diecéze je po kolínské početně druhou největší německou diecézí. Je sídlem charity, pro niž se v zemi angažuje půl milionu zaměstnanců. Město je též proslulé úzkou ekumenickou spoluprací katolické a protestantské církve, jejímž symbolem se stal nedávno vystavěný kostel na freiburském předměstí. Pod jednou střechou se v něm nacházejí prostory pro bohoslužby obou vyznání, oddělené pohyblivou stěnou, jejíž odsunutí v případě potřeby vytvoří jeden společný sál. A nakonec je Freiburg znám i jako vzorové ekologické město s věkově nejmladší populací a nejnižší nezaměstnaností.
Na tomhle článku mě nejvíc zaujala ta poslední část, kterou jsem zvýraznil.
