poslal Nepřihlášený
Co je to globesita?
Když jdete v Kanadě nebo v USA po ulici, první věc, která vás zaujme, je plno lidí, kteří se valí okolo vás jako neforemné masové koule, ztěžka zvedají nohy a sotva unesou mohutné břicho. Jsou to často celé rodiny, matky s dětmi nebo dvojice, pod kterými se prohýbá chodník. Děti jsou nejnápadnější. Říká se tomuto stavu globezita. Globesita je obesita dětí, a jmenuje se tak proto, že se stala v posledních letech globálním problémem. V některých vyspělých průmyslových zemích až třetina dětí trpí nadváhou, někdy až extrémní. Za nadváhu považujeme stav, kdy dítě má 120% své ideální váhy. V České republice to zatím není tak veliký problém, ale může se jím stát. Od roku 1981 se počet obésních dětí například v Kanadě ztrojnásobil a stále roste. Je to opravdová epidemie a až dospějí, dojde k celospolečenské krizi. Na mnohé děti čekají zhoubné nemoci, srdeční a cévní, a dokonce rakovina.
Předpokládaných příčin tohoto stavu je několik. Nejčastěji se viní přejídání v rychlém občerstvení, počítačové hry a televize. Z důvodů konkurence jsou dávky kolakoly, hranolků a žemlí v podnicích rychlého občerstvení stále větší a větší. Já osobně porci, kterou má dítě spořádat, najsem schopen sníst. Je v ní příliš mnoho tuku, mnohem víc, než by mělo být. Průměrné jídlo v rychlém občerstvení má dnes 1359 kalorií, ve srovnání s 650 před deseti lety. To je více než polovina doporučené denní spotřeby kalorií pro dospělého člověka.
Také příležitost k tělesným cvičením klesá. Chodí hrát dvakrát týdně baseball, fotbal nebo hokej, ale to nestačí. Z důvodů bezpečnosti rodiče vozí děti všude, i do školy. Průměrné kanadské dítě nahradilo dvacet pět hodin tělesné aktivity týdně za dvacet pět hodin televize. Průzkum ukázal, že 76% dětí se po skončení školy nepohybuje, dívají se nejčastěji na televizi, v nejlepším případě čtou nebo hrají hry na počítači nebo na video. Děti u toho sedí hodiny a nemusí se s nikým bavit, komunikovat, nic. Vystačí si samy. K tomu zakusují bramborové lupínky neho hranolky. Občas čokoládu nebo cukroví.
Může to také souviset i s tím, že značná část dětí vyrůstá v rodinách, kde oba rodiče pracují. Nemají na děti čas, odbývají je hamburgry a párky v rohlíku. S dětmi si nehrají, nevyprávějí si s nimi. Bylo zjištěno, že prlměrný rodič stráví čtením s dětmi čtyři minuty denně.
Někteří věří, že obezita je odpověď na sociální nerovnost. Chudí jsou tlustší než bohatí. Tyto děti mají pocity nedostatečnosti a trpí komplexem méněcennosti.
U dětí a u dospívajících se stále častěji objevuje metabolický syndrom, charakterizovaný resistencí na insulin, vysokým cholesterolem, tlouštkou a vysokým krevním tlakem. Jejich důsledky jsou potencionálně smrtící. Jsou to srdeční onemocnění, mozková krvácení, chronická obstruktivní plicní onemocnění, arterioskleróza a cukrovka. . Ten donedávna byl onemocněním dospělých s nadváhou. Na tyto nemoci v USA zemře 1,700.000 pacientů ročně U dívek může být i porucha funkce ovarií, tzv. polycystický ovariální syndrom. Puberta je často opožděná. Existuje i nebezpečí osteoporózy, ztráty vápníku z kostí, kvůli nedostatku pohybu. Osteoporóza je jinak onemocnění, které se obvykle objevuje ve vyšším věku.
Člevěk se musí ptát sám sebe: takto končí naše civilizace? Promění se lidstvo v houf netečných tlouštíků? Předpovědi zmaru jsou v médiích časté, dobře se čtou a prodávají, ale zpravidla se neuskuteční.
I tato společnost se brání. Obesitou se zabývají dětští lékaři, školy, rodiče i vláda. V dubnu t.r. byla vydána kniha pro rodiče o dětské obesitě. Vydala ji Kanadská pediatrická asociace. Je psána tak, aby ji mohly číst i děti. Ve velkých městech se otevírají kliniky pro obézní děti, v létě se jim nabízejí odtučňovací tábory. Problém však zatím spíš narůstá, než aby klesal.
Abychom nekončili pesimisticky. Jen ti, kdo věří, že společenské procesy jsou přírodními procesy, existujícími mimo naši vůli, si mohou myslet, že se nedá nic dělat. Opírejme se o rady kanadských pediatrů, kteří již mají s dětskou obesitou velké zkušenosti. Pediatři vědí, že nejčasnější pomoc přichází z rodiny.
Toto jsou rady profesora pediatrie Boba Issenmana z McMaster University v Hamiltonu v Ontariu: Děti se musí již velmi brzy učit správné návyky, co se týče pohybu a jídla. Děti jsou přirozeně velmi tělesně aktivní a potřebují časté přesnídávky, ale neměla by to být jídla příliš tučná, spíše zelenina a ovoce, jablka a mrkev. Nejíst příliš často v rychlém pohostinství, a odmítat tam nadměrné dávky hranolků a Pepsi. Nedělat však na druhé straně z jídla modlu, aby se děti bály si ukousnout housky.
Udržovat děti aktivní každý den. Nevozit je do školy autem, nechat je jít pěšky. Hrát si s nimi. Chodit s nimi na procházky a výlety. Cokoliv dělají, je lepší než televize. Televize je odměna, ne chůva k dětem. Neupoutávat však pozornost dětí k prvním známkám tlouštky. Někdy děti naberou váhu, aby pak povyrostly a nahromaděný tuk opět ztratí. A potřebují pochvalu, když si vybírají správná jídla.
Stanislav Reiniš
