poslal Karels V článku si povšimneme dvou pasáži biblického textu knihy Jozue, což se
nám stane základem pro hledání možné analogie v těchto textech. Oba
narativní texty jsou části větší literární jednotky; je to soud Akána v
knize Jozue 7 a ajská bitva v knize Jozue 8.
Na každý pád se nám přímo nabízí možnost porovnat obě biblické pasáže. Při pečlivém pročítání biblického textu 7. a 8. kapitoly knihy Jozue jsme něco objevili. Hledali jsme společné znaky obou textů a nalezli jsme je:
„Navršili nad ním velkou hromadu kamení; je tam až dodnes.“ (Jozue 7:26, 8:29)
Obě vyprávění bitvy proti Aji a soud Akána se uzavírá se stejnou formulací: „Navršili nad ním velkou hromadu kamení; je tam až dodnes.“
Formulace, která uzavírá obě kapitoly, odkazuje k Akánovi (7:26) a k ajskému králi (8:29). Na základě stejné formulace, kterou jsme nalezli v závěru příběhu, se můžeme domnívat, že je v obou biblických textech celá řada souvislostí, které k nám postupně začnou promlouvat.
Dvě pasáže, které jsme pomyslně položili vedle sebe, jsou jako stvořené k tomu, abychom v nich hledali možné analogie.
Někteří biblisté dělí Boží jednání na jednání vysvobozující národ Izraele a na Boží jednání, kdy Pán Bůh soudí ty, kteří jej neposlouchají – ať už je to Izraelita nebo není Izraelita. Oba příběhy určitě stojí za náš zájem, neboť nám umožní nahlédnout více do Božího jednání s člověkem.
Příběhy z biblické knihy Jozue mají přeci jenom jisté vodítko pro vlastní pochopení textu. Navršené kamení v obou příbězích, respektive na závěr těchto příběhů chce naznačit, že Izrael má dva nepřátele, jeden, který je vnitřní, druhý, který je vnější.
Vnější nepřítel je více zřetelnější, jsou jím Kenaanci; vnitřní nepřítel je potencionálně nevyzpytatelný, je jím Izraelita a nadto je vnitřní v dvojím slova smyslu. Je totiž součástí národa Izraele – jednak fyzického, ale také duchovního společenství .
Pro pochopení proč je v poselství knihy Jozue tato podvojnost obsažená, potřebujeme uvidět širší souvislost z biblického textu. Krádež zakázaného a zasvěceného majetku Akánem odkazuje na první krizi, s kterou se setkal Jozue a Izrael na své cestě do zaslíbené země.
Významné je, že Boží odpověď na krádež je opožděná a následuje až po „debaklu“ bitvy proti Aji. (Joz 7:1-4) Přitom Všemohoucí vytvořil vazbu mezi Akánovou zlodějinou a zdrcující porážkou, kterou utrpěl Izrael, což je zjevné při hlubším studiu těchto biblických pasáží.
V obou textech se vyskytuje slovo חרם, což odkazuje k zhoubě Izraele před svými sousedy a Akánovu krádeží. Poučení z biblického textu, kde se píše o debaklu Izraele v bitvě proti Aji, spočívá v tom, že Jozue a Izrael museli obdržet řádnou lekci: že čelí dvěma nepřátelům, kteří proti nim vedou aktivní „kampaň“.
Na jednu stranu čelí národům Kenaanu, což je vnější nepřítel, zjevný nepřítel. Nepřítel, o kterém se už vědělo při odchodu z Egypta. (Ex 6:8)
Na druhou stranu samotný Izrael čelí vnitřnímu nepříteli, čelí Izraelitům ze svých vlastních řad, což je nepřítel sice výrazně méně početnější, ale o to více nevyzpytatelný.
Mohyly postavené z kamení, o kterých se dočítáme na závěr kapitoly 7 a 8 biblické knihy Jozue, reprezentují konec, ale i rovnocenný postup v potírání nepřítele.
Při pronásledování dvou nepřátel Izraelem, nepřítele vnitřního a vnějšího, zjišťujeme, že obě vyprávění nám nakonec poskytnou obdobné jazykové prostředky. Můžeme tak pokračovat v hledání těchto jazykových prostředků, které vyjadřují nesmiřitelný boj proti vnějším i vnitřním nepřátelům Izraele.
Zdroj: Berman, Joshua A. Narrative Analogy in the Hebrew Bible: Battle Stories and Their Equivalent Non-Battle Narratives. Brill Publishers, 2004.
