Založil ho  v roce 1193 bohatý vladyka jménem Hroznata z nedaleké vsi stejného jména. Po smrti své manželky a syna.  Daroval mu všechen svůj majetek a pozemky a vstoupil do něho jako prostý bratr po boku dvanácti premonstrátů  kteří přišli z pražského Strahova.  Sbíral a nosil kameny na stavbu kostela a staral se o hospodářskou stránku věci. Podle pověsti vyplácel dělníky zvláštním způsobem. Pokaždé umístil venku pod oknem krásnou mísu naplněnou penězi ze který si každý bez kontroly vzal přesně to co mu náleželo a zbytek rozdal chudým. Ta mísa je prý dneska umístěna v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze. Klášter pod jeho správou se dočkal duchovního i hospodářského rozkvětu a on ještě založil a postavil další pro ženskou větev řádu. Po bohatém životě plném práce i nejrůznějších protivenství byl zajat loupežnými rytíři  z Chebska kteří za něho požadovali obrovské výkupné. Hroznatovým přáním bylo aby za něho bratři nezaplatili a snažil se své zajetí zatajit, což se mu částečně splnilo, vykoupili až jeho mrtvé tělo. Mezitím zemřel ve vězení hladem, vyčerpáním a možná i na následky mučení.  Pohřben byl v místním kostele, do kterého se jeho ostatky vrátily poměrně nedávno. Klášter po více než 800 let žil životem podobným svému fundátorovi. Dvanáctkrát byl zcela vypleněn, šestkrát vyhořel až do základů a šestkrát měl být zrušen.  Jednu z největších ran utrpěl v noci 14.4.1950 kdy byl stejně jako všechny ostatní kláštery napaden vojáky a policisty komunistického režimu a změněn na kasárna.  Budovy areálu byly záměrně zdevastovány a některé demolovány, opatská hrobka a hřbitov znesvěceny. Předchozího převora  Heřmana Josefa  Tyla věznili nacisti i komunisti a prošel snad všemi myslitelnými koncentračními tábory  a věznicemi. Dočkal se návratu a umřel až roku 1993, ve věku nedožitých 80 let. Klášter se přes všechnu pohnutou historii podařilo vždycky znovu obnovit a znova a znova se stával světským i duchovním srdcem celého kraje. Pomocí pro chudé, pracovní příležitostí a centrem společenství s Bohem a vzdělanosti. Mniši z kláštera a jejich doktor Jan Josef Nehr také založili nedaleké Mariánské lázně na místě léčivých pramenů. Po komunistických kasárnách vypadá větší část areálu pořád naprosto beznadějně ale s pomocí lidí a zemí Evropské unie se postupně obnovuje. Zachovala se tam druhá největší kni***** v naší zemi po knihovně a památníku strahovských premonstrátů která má cca 100.000 výtisků a mnoho vzácných rukopisů a prvotisků. V sezoně funguje hospic pro 130 lidí a restaurace, takže kdo chce ten se může na místě zastavit a chvíli pobejt, jak se říkávalo v Podkrkonoší.