Před časem se mi dostala do ruky stejnojmenná knížka kterou napsal páter Giovanni Battista  Proja, dlouholetý exorcista.

Nerad bych dělal jednoduché závěry z toho co je v ní psáno, to by mohlo být zavádějící. Případný zájemce by si jí měl raději přečíst. Dost ale ovlivnila můj pohled na duchovní nebezpečí a ohrožení. Autor v podstatě říká (pokud jsem to správně pochopil) že ho často vidíme tam kde není. Posednout nebo soužit člověka může podle něho výhradně démon který ale není vševědoucí ani všudypřítomný a nevidí nám do srdce.  Usuzovat může jen z našich vnějších projevů. Jiný člověk prý nad námi nemá vůbec žádnou moc a tím když nás nenávidí škodí výhradně sobě.  I když doslova šílí nenávistí a závistí, vrhá temné, křivé nebo uhrančivé pohledy, mumlá kouzla a čáry ze starých knih nebo z mladého bulvárního časopisu, proklíná a přivolává zlo, píchá špendlíky do panenky nebo posílá „začarované“ předměty. Nic z toho nefunguje ani v nejmenším. Pokud sami nepodáme pomocnou ruku a nevyjdeme vstříc.  Ztrátou víry, strachem nebo nějakými magickými a démonickými praktikami. Ti kteří používají woodoo prý také vždycky musí postiženému říct co mu hrozí a on si to pak vsugeruje a začne svou „budoucnost“ sám vytvářet. Zabije ho vlastní strach. Vstříc můžeme vyjít tak že vyhledáme pomoc „bílého“ čaroděje nebo se zkoušíme bránit sami magickým a pověrčivým způsobem, pak propadáme zlu se všemi důsledky. To je také pravděpodobně hlavní podstata  útoku. Zkazit a zatáhnout do hry, ne zahubit někomu krávu nebo na něho přivolat banální nemoc. Předměty které nám někdo podstrčil ve zlém úmyslu máme jednoduše vyhodit do smetí. Na to aby fungovala kletba musí podle autora splňovat podmínky popsané na různých místech v Bibli aby jí Bůh slyšel a akceptoval. Jako třeba kletba utiskovaného a vysmívaného chudáka nebo rodičů kterým škodí a ubližuje jejich dítě. Satanistů kteří dokážou ovládat démony natolik aby nějakému mohli přikázat soužit nebo posednout jejich nepřítele je prý nepatrné množství. Proti tomu kdo je pevně zakotvený v Ježíši Kristu nesvedou nic ani zlí duchové, když nemají připravený a ozdobený příbytek. V případě jakýchkoliv pochybností nebo obav z toho že nám chce někdo škodit nemáme chodit k čarodějnici ani ke kartářce ale za knězem.

Pro běžný život z toho pro mně ale plyne jedna důležitá věc. Kdykoliv jsem se dřív setkal s výraznými projevy nenávisti a touhou uškodit vůči křesťanství, katolické církvi, ekumeně, papeži, kterémukoliv bližnímu  nebo proti sobě tak jsem to cítil přeci jenom do určité míry jako ohrožení a útok který by mohl uškodit a proti kterému je zapotřebí se bránit a chránit postižené. Prosit Boha o ochranu a modlit se za toho kdo nás nenávidí. Momentálně jsem změnil názor v tom smyslu že je to zbytečné. Modlit se můžeme v takovou chvíli z lásky k Bohu, bližnímu a pro radost, pro posilu slabého a ještě větší sílu silného. Na nenávist odpovídat láskou a přáním spásy ale obrana jako taková je zbytečná. Rád bych tímto požádal za odpuštění každého tady na Granu na jehož myšlenky a slova jsem reagoval tak jako kdyby šlo o útok který může opravdu uškodit. Pro příště platí že je to jen má volba a odpovědnost jestli a jak budu reagovat. Bojovat není proti komu ani čemu.

Nedávno vyšla knížka Podvod magie. První zásilka je rozebraná, těším se až dorazí druhá.