Párky nemají chybu. :o))))))))) velice poučný příběh. Podobný přístup k milosrdenství má i Vyvolený národ, milosrdným skutkům říkají micvah a jsou vděční Bohu i těm kterým je mohou prokázat. Žebrák kterému v jazyce jidiš říkají šnorer byl odjakživa považován za nejváženější a nejdůležitější osobu hned po rabínovi. Někteří toho také dovedli zneužívat a byli drzí, vyprávějí se o tom anekdoty. Jak třeba nějaký bohatý továrník povýšeně řekl šnorerovi že s penězi na ulici zásadně nemanipuluje a on mu neméně povýšeně odpověděl jestli si snad myslí že si kvůli němu má pronajímat kancelář.
Drzý žebrák který si zdánlivě nezaslouží almužnu je pro nás možná ještě cennější než pokorný. Vzhledem k tomu že nám Bůh měří stejným metrem jakým my měříme druhým a dává nám i to co nezasloužíme a přes naše drzosti a jiné hříchy. Je to dobrá příležitost si na ně vzpomenout.