Bůh ve svém Písmu říká, že má vše, co se děje ve vesmíru, pod kontrolou. Od obyčejných událostí až po ty, které otřásají mocnostmi tohoto světa

Neprodávají se dva vrabci za haléř? A ani jeden z nich nepadne na zem bez dopuštění vašeho Otce. U vás pak jsou spočteny i všechny vlasy na hlavě. (Matouš 10:29-30)

Když uplynuly ty dny, pozdvihl jsem já Nebúkadnesar své oči k nebi a rozum se mi vrátil. Dobrořečil jsem Nejvyššímu a chválil jsem a velebil Věčně živého, neboť jeho vladařská moc je věčná, jeho království po všechna pokolení. Všichni obyvatelé země jsou považováni za nic. Podle své vůle nakládá s nebeským vojskem i s obyvateli země. Není, kdo by mohl zabraňovat jeho ruce a ptát se ho: „Co to děláš?“(Daniel 4:31-32).

On je ten, v němž se nám od Boha, jenž všechno působí rozhodnutím své vůle, dostalo podílu na předem daném poslání, (Efezským 1:11)

Dokonce i zlo, které nemůžeme pochopit, je součástí Jeho předem určeného plánu:

Hospodin učinil vše k svému cíli, i svévolníka pro zlý den.(Přísloví 16:4)

Opravdu se srotili v tomto městě Herodes a Pontius Pilát spolu s pohany i s národem izraelským proti tvému svatému služebníku Ježíšovi, kterého jsi posvětil, a vykonali, co tvá ruka a tvá vůle předem určila. Pohleď tedy, Pane, na jejich hrozby a dej svým služebníkům, aby s odvahou a odhodlaně mluvili tvé slovo; (Skutky 4:27-29)

Ve výše citovaném oddíle ze Skutků čteme o jedné z nejstrašnějších událostí v dějinách světa. Šlo o chladnokrevnou vraždu, která byla spáchána na jediném skutečně nevinném člověku, Ježíši Kristu. Byl to současně zločin, kterého se dopustili hříšní lidé, hříšného světa, kteří se „spikli“, aby konali zlo, a tak došlo k události, o které bylo „předem rozhodnuto“ a bylo uskutečněno Boží „mocí“. Proto tak, jak se v životě setkáváme s různě obtížnými situacemi, musíme mít vždy na mysli, že za vším stojí Bůh. Nikdy Ho nemůžeme obviňovat za zlo, ale ve skutečnosti je jasné, že je to On, kdo vše zapříčiňuje. Dopustil se někdo proti vám hříchu, ztratili jste práci, byli jste zranění, postihla vás nevyléčitelná nemoc, nebo jste ztratili někoho blízkého? Zapletli jste se do pavučin hříchů? Jste zahořklí, rozzlobení nebo deprimovaní z takových situací? Pak si uvědomte, že Bůh je nadpřirozeným autorem scénáře každé situace.

K té někdy tvrdé pravdě Boží svrchovanosti patří i příjemnější stránka. Nevěřícímu (Božímu nepříteli) by skutečnost, že všechny události jsou pod Boží kontrolou, měla nahánět hrůzu. Bůh řídí ve vesmíru úplně všechno tak, aby zasadil smrtelnou ránu do žeber nepřítele! To by měl být dostačující důvod pro nevěřícího, aby činil pokání a podřídil svůj život Bohu. Ale pro věřícího je vše, co Otec přináší do jeho života, motivováno láskou k Bohu. Dokonce i hřích, kterého se věřící někdy dopouští a je za něj plně odpovědný, bude Bohem použit k dobru:

Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí. (Římanům 8:28)

Bůh řídí úplně všechno tak, aby i ten nejmenší detail vašeho života byl ušit přímo na míru. Od potíží, které máte se svým manželem nebo manželkou, po určitý hřích, se kterým vedete marný boj, nebo až po zhoubný druh rakoviny, který vás pomalu zabíjí – to vše je součástí Božího plánu a vše bylo určeno právě pro vás přemoudrým Bohem, který vás miluje. Dávka realismu a Boží svrchovanosti je medicína pro naše duchovní zažívání.

Jakmile máte jasno o Boží svrchovanosti, můžete porozumět tomu, jak je důležité vzdávat díky. Věřící není nikdy oběť okolností. Pavel říká:

Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás. (1. Tesalonickým 5:18).

Protože již víme, že se nic nestane náhodou, ale všechno v životě věřícího slouží k jeho dobru, pak všechny okolnosti, které nás povedou k Božímu cíli, jsou dobrými dary, za které bychom měli vzdávat díky. Takové učení a vidění světa má pro život velký význam.

Protože již víme, že se nic nestane náhodou, ale všechno v životě věřícího slouží k jeho dobru, pak všechny okolnosti, které nás povedou k Božímu cíli, jsou dobrými dary, za které bychom měli vzdávat díky. Takové učení a vidění světa má pro život velký význam.

Mé matce je 65 let a před dvěma lety u ní bylo zjištěno poněkud vzácné onemocnění mozku. Prvotní příznaky jsou velmi podobné Alzheimerově chorobě. Během několika měsíců od diagnózy ztratila svoji osobnost. Dnes je jako dítě, ale už nemůže růst a učit se. Je nevěřící, a v tomto stavu je neschopna pochopit základní pojmy evangelia. Za daných okolností je to pro mě z citového hlediska velmi obtížná realita. Vzdávat díky neznamená jen vyslovit ta pravá slova, ale je to namáhavá práce na změně myšlení, tak, abychom viděli skutečnost z Božího úhlu. Nezáleží na tom, jak „nespravedlivé“ mi může připadat to, co se stalo s mou matkou, musím tuto skutečnost přijímat tak, že i to je dar od Boha z Jeho nepřeberného bohatství a moudrosti. Žádný jiný dar by pro mě nemohl být hodnotnější, než právě tento. Teprve až se s touto realitou smířím, mohu Bohu skutečně děkovat i za ty nejobtížnější okolnosti.

Všimněte si, jak jsme nuceni podřídit naše pocity Písmu. Pocity jsou v našem životě velmi důležité. Jsou to vzácné Boží dary, které proměňují jinak nudný černobílý svět do nádherných živých barev. Ale pocity nikdy nesmějí řídit naše rozhodnutí, tak nám to zcela jasně říká i Šalamoun:

Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej. Poznávej ho na všech svých cestách, on sám napřímí tvé stezky. (Přísloví 3:5-6)

Věřící člověk hodnotí své pocity v souladu s Božím slovem tak, že je hodnotí na základě toho, co o nich říká Bůh. Podívejme se, co k tomu dodává Pavel:

a všecko, co se v pýše pozvedá proti poznání Boha. Uvádíme do poddanství každou mysl, aby byla poslušna Krista. (2. Korintským 10:5).

Jestliže propadnu myšlence, že život je příliš těžký, nebo že životní okolnosti nezvládnu, začnu se „cítit“ v pasti. Začnu se „cítit“ životem unavený. Upřímně řečeno, začnu se „cítit“ jako nemocný. V tuto chvíli je na mně, abych si připomněl skutečnost Písma, že můj život není příliš těžký, a že Bůh, který mě miluje, mi dal jisté vítězství. Někdy to vyžaduje značné úsilí, abychom si tuto pravdu uvědomili a nezbytně potřebujeme ostatní, kteří také patří do Kristova těla, aby nám pomohli vidět zkoušky z Boží perspektivy.Jakmile si připomenu Boží svrchovanost, Jeho úžasnou lásku k mé osobě a začnu Ho poslouchat, i když jsem vyčerpaný a mám strach. Téměř vždy to přinese úlevu a příjemnější pocity.

Steve Lehrer