poslal xb Seřadil jsem chronologicky podle doby vzniku citáty z Nového zákona mající vztah k původu Eucharistie. Citován je studijní překlad Bible.
Galatským 1,11-2,14:
Oznamuji vám, bratři, že evangelium, které jsem vám zvěstoval, není podle člověka. Neboť jsem je nepřevzal ani se mu nenaučil od člověka, ale skrze zjevení Ježíše Krista.
Vždyť jste slyšeli o mém někdejším počínání, když jsem byl v židovství, že jsem do krajnosti pronásledoval Boží církev a ničil ji. Předčil jsem v židovství mnohé vrstevníky svého rodu, neboť jsem byl mimořádný horlivec pro otcovské tradice. Když se však Bohu, který mne oddělil již v lůně mé matky a povolal svou milostí, zalíbilo zjevit ve mně svého Syna, abych evangelium o něm hlásal mezi pohany, neporadil jsem se hned s tělem a krví, ani jsem nevystoupil do Jeruzaléma k těm, kdo byli apoštoly dříve než já, nýbrž odešel jsem do Arábie a pak jsem se zase vrátil do Damašku.
Potom po třech letech jsem vystoupil do Jeruzaléma, abych se seznámil s Kéfou, a zůstal jsem u něho patnáct dní. Nikoho jiného z apoštolů jsem neviděl, jen Jakuba, Pánova bratra. Hle, před Bohem prohlašuji, že to, co vám píšu, není lež. Potom jsem šel do končin Syrie a Kilikie. Ve sborech v Judsku, které jsou v Kristu, mě osobně neznali. Pouze o mně slýchávali, že 'ten, který nás kdysi pronásledoval, zvěstuje nyní víru, kterou kdysi ničil', a slavili kvůli mně Boha.
Potom po čtrnácti letech jsem opět vystoupil do Jeruzaléma s Barnabášem a vzal jsem s sebou i Tita. Vystoupil jsem tam na základě zjevení a předložil jsem jim evangelium, které hlásám mezi pohany; předložil jsem je však v soukromí těm, kteří jsou uznáváni, abych snad neběžel nebo nebyl běžel nadarmo. Ale ani Titus, který byl se mnou a je Řek, nebyl přinucen dát se obřezat, jak to chtěli ti falešní bratři, vetřelci, kteří se tam vloudili, aby vyšpehovali naši svobodu, kterou máme v Kristu Ježíši, a aby nás zotročili. Ale těm jsme ani na chvíli neustoupili a nepodřídili jsme se jim, aby vám zůstala pravda evangelia. Od těch, kteří něco znamenají - na tom, jací kdysi byli, mi nezáleží, protože Bůh nepřijímá člověka podle významu jeho osoby - ti uznávaní mně tedy nic dalšího neuložili. Naopak když uviděli, že mi bylo svěřeno evangelium pro neobřezané jako Petrovi pro obřezané - neboť ten, který působil u Petra k apoštolství pro obřezané, působil i u mne k apoštolství pro pohany -; když tedy poznali tu milost, která mi byla dána, podali Jakub, Kéfas a Jan, kteří byli uznáváni za sloupy církve, mně i Barnabášovi pravici na důkaz společenství, abychom my šli mezi pohany a oni mezi obřezané. Jen žádali, abychom pamatovali na jejich chudé, což jsem právě i já sám pilně činil.
Ale když přišel Kéfas do Antiochie, postavil jsem se proti němu tváří v tvář, neboť si zasloužil odsouzení. Než totiž přišli někteří od Jakuba, jídával společně s pohany. Když však přišli, začal couvat a oddělovat se, protože se bál těch, kteří byli z obřezaných. A spolu s ním upadli do pokrytectví i ostatní Židé, takže i Barnabáš byl stržen jejich pokrytectvím. Když jsem však uviděl, že nejdou rovně podle pravdy evangelia, řekl jsem Kéfovi přede všemi: "Jestliže ty, ač jsi Žid, žiješ pohansky, a ne židovsky, jak to, že nutíš pohany, aby žili jako Židé?"
1. Korintským 10,1-4:
Nechci, bratři, abyste nevěděli, že naši otcové byli všichni pod oním oblakem a všichni prošli mořem, všichni byli pokřtěni v Mojžíše v oblaku a v moři, všichni jedli týž duchovní pokrm a všichni pili týž duchovní nápoj; pili totiž z duchovní skály, která je doprovázela, a tou skálou byl Kristus.
1. Korintským 10,14-21:
Proto, moji milovaní, utíkejte před modlářstvím! Mluvím jako k rozumným; sami rozsuďte, co říkám. Což není kalich požehnání, který žehnáme, společenstvím krve Kristovy? A což není chléb, který lámeme, společenstvím těla Kristova? Protože je jeden chléb, jsme jedno tělo, ač jsme mnozí, neboť všichni jsme toho jednoho chleba účastni. Hleďte na Izrael podle těla: nejsou ti, kdo jedí oběti, účastníky oltáře? Co tedy říkám? Že maso obětované modlám něco znamená? Nebo že modla něco znamená? Ne, ale říkám, že to, co pohané obětují, obětují démonům, a ne Bohu. A já nechci, abyste byli účastníky démonů. Nemůžete pít Pánův kalich i kalich démonů; nemůžete mít podíl na Pánově stolu i na stolu démonů.
1. Korintským 11,20-29:
Když vy se společně scházíte, není to slavení Večeře Páně. Když totiž jíte, každý si bere napřed svou večeři, jeden má hlad a druhý je opilý. Což nemáte domy, kde můžete jíst a pít? Anebo opovrhujete Boží církví a zahanbujete ty, kteří nic nemají? Co vám mám říci? Mám vás snad pochválit? Za to vás nechválím.
Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také předal, že Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazován, vzal chléb, vzdal díky, rozlomil jej a řekl: 'Toto je mé tělo, které se za vás láme. Toto čiňte na mou památku.' Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: 'Tento kalich je nová smlouva v mé krvi; toto čiňte, kdykoliv byste pili, na mou památku.' Neboť kdykoliv byste jedli tento chléb a pili tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde.
Kdo by tedy jedl ten chléb nebo pil kalich Páně nehodně, bude vinen proti tělu a krvi Páně. Ať člověk zkoumá sám sebe, a takto ať z toho chleba jí a z toho kalicha pije. Neboť kdo jí a pije nehodně, jí a pije sobě odsouzení, neboť nerozsuzuje tělo Páně.
Marek 14,22-26:
A když jedli, vzal chléb, požehnal a rozlomil, dal jim a řekl: "Vezměte, toto je mé tělo." Pak vzal kalich, vzdal díky a dal jim; a napili se z něj všichni. A řekl jim: "Toto je má krev smlouvy, která se vylévá za mnohé. Amen, pravím vám, že se již více nenapiji z plodu vinné révy až do onoho dne, kdy jej budu pít nový v Božím království." A zazpívali chvalozpěv a vyšli na Olivovou horu.
Matouš 26,26-30:
Když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, rozlomil ho, dal učedníkům a řekl: "Vezměte, jezte. Toto je mé tělo." Pak vzal kalich, vzdal díky a dal jim ho se slovy: "Napijte se z něho všichni. Neboť toto je má krev smlouvy, která se vylévá za mnohé na odpuštění hříchů. Pravím vám, od této chvíle již nebudu pít z tohoto plodu vinné révy až do toho dne, kdy jej budu pít s vámi nový v království svého Otce." A zazpívali chvalozpěv a vyšli na Olivovou horu.
Lukáš 22,14-22:
Když nastala ta hodina, zaujal místo u stolu a apoštolové s ním. Řekl jim: "Toužebně jsem si přál jíst s vámi tohoto beránka, dříve než budu trpět. Neboť vám pravím, že ho již nebudu jíst, dokud nedojde naplnění v Božím království." A vzal kalich, vzdal díky a řekl: "Vezměte to a rozdělte mezi sebe. Neboť vám pravím, že od této chvíle již nebudu pít z plodu vinné révy, dokud nepřijde Boží království." Pak vzal chléb, vzdal díky, rozlomil a dal jim se slovy: "Toto je mé tělo, které se za vás dává. To čiňte na mou památku." A právě tak vzal po večeři kalich a řekl: "Tento kalich je nová smlouva v mé krvi, která se za vás vylévá. Avšak hle, ruka toho, který mne zrazuje, je se mnou na stole. Syn člověka jde, jak je určeno, ale běda tomu člověku, který ho zrazuje."
Jan 6,30-35:
Řekli mu: "Jaké ty tedy činíš znamení, abychom je uviděli a uvěřili ti? Co konáš? Naši otcové jedli v pustině manu, jak je napsáno: 'Dal jim jíst chléb z nebe.'" Ježíš jim řekl: "Amen, amen, pravím vám, ne Mojžíš vám dal chléb z nebe, nýbrž můj Otec vám dává ten pravý chléb z nebe. Neboť chléb Boží je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu."
Řekli mu tedy: "Pane, dávej nám tento chléb stále." Ježíš jim řekl: "Já jsem ten chléb života. Kdo přichází ke mně, jistě nebude hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit."
Jan 6,41-42:
Židé proti němu reptali, že řekl: 'Já jsem chléb, který sestoupil z nebe' a říkali: "Copak to není Ježíš, syn Josefův? My známe jeho otce i matku. Jak tedy může říkat: 'Sestoupil jsem z nebe'?"
Jan 6,48-58:
Já jsem chléb života. Vaši otcové jedli v pustině manu, a zemřeli. Toto je chléb, který sestupuje z nebe, aby ten, kdo z něho jí, nezemřel. Já jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe. Kdo jí z tohoto chleba, bude žít na věčnost. A chléb, který já dám za život světa, je mé tělo."
Židé se hádali mezi sebou a říkali: "Jak nám tento člověk může dát k jídlu své tělo?" Ježíš jim tedy řekl: "Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a nebudete-li pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. Neboť mé tělo je pravý pokrm a má krev je pravý nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jako mne poslal živý Otec a já žiji skrze Otce, tak i ten, kdo mne jí, bude žít skrze mne. Toto je ten chléb, který sestoupil z nebe; ne jako otcové jedli, a zemřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít na věčnost."
Didaché 9 ( http://www.fatym.com/taf/knihy/patrol/p_didach.htm ):
Co se týče Eucharistie (večeře Páně) děkujte takto: Nad kalichem: Děkujeme ti, Otče náš, za svatou vinnou révu tvého syna Davida, již jsi nám dal poznat skrze svého Syna Ježíše; Tobě budiž věčná sláva. Při lámání: Děkujeme ti, Otče náš, za život a poznání, jež jsi nám zjevil skrze svého Syna Ježíše; Tobě věčná sláva. Jako tento úlomek rozptýlený po horách byl sebrán v jedno, tak nechť je sebrána tvá církev ze všech končin země a dána do tvého království; Tobě patří sláva a věčná moc skrze Ježíše Krista. Nikdo kromě pokřtěných ve jméno Pána nejez ani nepij z této Eucharistie. "Nedávejte svaté psům", řekl Pán.
Didaché je manuál, který obsahuje vše důležité a potřebné pro fungování křesťanské obce. Používaly jej křesťanské obce neovlivněné Pavlem. Některé křesťanské obce řadily Didaché mezi novozákonní knihy.
Pavel zdůrazňoval, že nauku, kterou hlásá, nepřevzal od lidí. Těsně před myšlenkou, že chléb je tělo a kalich je smlouva, napsal, že to přijal od Pána. Myšlenky v předchozí kapitole dávají tušit, že k tomuto pojetí dospěl právě v průběhu psaní 1. listu Korintským. Snažil se Korinťany přesvědčit, aby poslední večeři slavili slušně, a zároveň s tím dál prohluboval své inspirované úvahy. V ekumenickém překladu Bible se v úvodu k listům Korintským píše, že Pavel "nezavrhl vše, co bylo řecké, nýbrž uváděl cenné prvky řeckého ducha do souladu s křesťanským zjevením."
Markovo evangelium bylo napsáno pravděpodobně v Římě, v prostoru Pavlovy působnosti. Janovo evangelium dál rozvíjí Pavlem nastartovanou tradici těla a krve, zajímavé ovšem je, že při popisu poslední večeře o Eucharistii mlčí.
O pavlovském původu evangelního popisu Eucharistie jsem se dověděl z knihy amerického doktora biblických studií Jamese D. Tabora Ježíšova dynastie. Tabor zastává názor, že Pavlem neovlivněné texty lépe vystihují původní učení Ježíše. S tím nesouhlasím. Podle mě Pavel svými důrazy oživil jádro Ježíšova poselství, zatímco esejci ovlivněné křesťanství se stávalo běžným dualistickým náboženstvím uspokojujícím poptávku po zásadách a pravidlech. Pavel je mně bližší než Didaché a skutečnost, že Ježíš při poslední večeři neřekl ty věci, které Pavel píše, v mých očích nesnižuje jejich hodnotu.
Křesťan, který má vztah k Eucharistii a zjišťuje tuhle věc, je v podobné situaci jako Žid, který se dovídá, že Tóra je politicky účelovou modifikací legend, které se nestaly. Existuje duchovní skutečnost, ke které má duše přístup, a díky ní člověk cítí, že Bible vznikla řízením Božím a je v ní skryt nějaký smysl. Skandální odhalení původu biblických textů je součástí Božího plánu a má v tento čas lidi očistit od snah nacházet onen smysl způsoby, kterými jej najít nelze.
Náš hmotný svět je předcházen vědomím, které sní pohádky. Vědec dokazující, že Bible jsou pohádky, existuje díky tomu, že si Bůh vysnil pohádku, jíž je součástí. Kdo má větší pravdu - fundamentalista trvající na reálnosti biblických příběhů nebo vědec, podle kterého jsou to pouhé memy?
