Grano Salis - 1.Bible

1.Bible Jak to všechno dopadne Už je toho tolik, že to nejsme schopni zvládnout. Vždyť nejde o nějakou nesnáz, jakou život běžně přináší. Najednou jsme se ocitli v naprosto jiném světě - zcela bezmocni uprostřed nezměrné katastrofy. Naše domovy, sousedy a místa, kde pracujeme, ovládl chaos - a stejný zmatek vstoupil do našich životů. Z čista jasna jsme se stali trosečníky, kteří ze všech sil bojují, jen aby udrželi lodičku svého života nad hladinou neštěstí a utrpení. Každý náš den je naprosto jiný. Někdy se ráno probouzíme plni vzteku, jindy se nás zmocňuje zoufalství a bolest. Je pro nás vůbec alespoň jiskřička naděje? Jak dlouho bude trvat, než dáme naše životy zase do pořádku? A víme vlastně jak? Začínáme tušit, že se s naším neštěstím musíme vyrovnávat postupně - krůček po krůčku, den za dnem. A především si musíme uvědomit, že s tvrdou realitou se může vyrovnat jen ten, kdo se k ní otevřeně a rozvážně postaví. Pohromy nejsou nic nového. Katastrofy přicházely ve všech dobách, a také víme, že lidé se v nich vždy obraceli o pomoc k Bohu a čerpali sílu a útěchu v pevných a nesčetněkrát prověřených Božích zaslíbeních. Jistě i vy toužíte po nových životních jistotách a ztracené rovnováze. Cítíme s vámi a chceme vám v této snaze pomoci. Proto vám nabízíme tuto malou knížečku, jejíž obsah již dávno před vámi vděčně přijali mnozí, kteří byli ve stejné situaci, jako jste nyní vy. Věřte, že je možné vykročit na cestu nové naděje! Základní informace -------------------------------------------------------------------------------- Bible není vlastně kniha, ale celá kni*****: 66 knih. Bible byla napsána v údobí delším než 1600 let. Vznikala tedy během více než 60 generací. Bibli psalo více než 40 pisatelů, kteří zastupují různé společenské vrstvy: Králové, rolníci, filozofové, rybáři, básníci, státníci, učenci, pastýři aj. Bible lidé psali v různých dobách, na různých místech a v různých situacích a rozpoloženích: Byla psána ve třech světadílech: V Asii, Africe a Evropě. Někteří ji psali na vrcholu radosti a v pohodě, jiní pod tíhou starostí a utrpení. Bible byla psána ve třech původních jazycích: hebrejština - jazyk Starého zákona aramejština - nářečí, kterým se mluvilo na Blízkém východě od doby Alexandra Velikého (6.stol.př.Kr.- 4.stol.po Kr.) - jen menší pasáže v některých knihách řečtina - jazyk Nového zákona. V době Ježíšově to byl "světový jazyk", kterým se mluvilo v celé oblasti Středozemního moře. Bible je pozoruhodná tím, že předkládá stovky různých témat, ke kterým by bylo možné z lidského hlediska zaujmout různé postoje a vyslovit k nim protikladné názory. Pisatelé biblických knih - od Genesis až po Zjevení - však s naprostou jednotou řeší ústřední téma celého Písma: Boží plán záchrany člověka. Bible je jedinečná svou nezničitelností. Není jiná kniha, která by byla na jedné straně tolik milována a na druhé straně tak nenáviděna a pronásledována. Vždy měla odpůrce a nepřátele, kteří na ni marně útočili. Kolik hranic pro ni bylo připraveno. Nepřátelé však zemřeli, plameny hranic uhasly a Bible žije dál - a je bez nadsázky nejrozšířenější knihou na světě. Bible je jedinečná v množství překladů jejího textu. Byla první knihou, která kdy byla přeložena do jiného jazyka: kolem roku 250 před Kr. byl pořízen první řecký překlad z hebrejšitny do řečtiny. Nazývá se Septuaginta. Od té doby byla přeložena buď celá nebo její části do téměř 1400 jazyků a nářečí. Také v počtu nákladů se bibli nevyrovná žádná jiná kniha. Sotva by někdo spočítal, kolikrát byla vytištěna od jejího prvního tištěného vydání Guttenbergem v roce 1456. Jedinečnost Bible v jejím vlivu. Je obtížné postihnout dalekosáhlost jejího vlivu. Ovlivnila sociální život a výchovu (Komenský), ovlivnila filozofii, malířství, hudbu, literaturu, sochařství, právo, písmo, řeč i spisovný jazyk... Její vliv se však nejvýrazněji projevuje na životě lidí. Vznik Bible - Starý zákon -------------------------------------------------------------------------------- Řekne-li se Bible, pak se nám v mysli vybaví kniha - jeden svazek. Při bližším pohledu na ni však zjistíme, že je rozdělena na dvě hlavní části - Starý a Nový zákon, z nichž každý je sbírkou celé řady drobných knih. Vždyť i samotný název "Bible" je odvozen od řeckého slova "biblia", což v překladu znamená "knihy". Starý zákon je sbírkou 39 knih, které byly sepsány různými pisateli v údobí dlouhém asi 1100 let. A jako se dějiny Starého zákona dělí na různé etapy, tak můžeme v jednotlivých etapách sledovat vznik různých biblických knih. Nejstarší údobí starozákonních dějin nazýváme údobím patriarchálním. Archeologické nálezy potvrzují, že již v této době lidé znali písmo. My ovšem nemáme zprávy o tom, že by v této době vznikly některé části Bible. Nejstarší zprávy Bible byly předávány ústně a správnost jejich tradování byla přísně střežena. Opravdu zde není důvod k pochybnostem o jejich spolehlivosti, protože lidská paměť na nižších kulturních stupních reprodukovala zprávy přesněji než nerozvinuté písmo. Z Abrahamovy doby máme již nezvratné a archeologicky potvrzené doklady o tom, že lidé znali a užívali písmo. (Jedním z dokladů je např. Chamurabiho zákoník.) Dále je zde doba Mojžíšova, kdy písmo již bylo všeobecně používáno. Samotnému Mojžíšovi se dostalo nejlepšího egyptského vzdělání. Mojžíš je pisatelem prvních pěti knih Bible. Potom následovala doba soudců, kdy "svatá Písma" - jak už se tyto spisy nazývaly - jsou rozšířena o další záznamy. Doba Davidova a Šalomounova je poznamenána především rozvojem historické a poetické literatury. Vznikají celé sbírky žalmů a přísloví. Téměř polovinu ze 150 biblických žalmů napsal král David. Šalomounova přísloví sbírali a opisovali Ezechiášovi muži - jak jsou v závěru knihy Přísloví nazváni. Více než polovina starozákonních knih byla sepsána v osmém až pátém století před Kristem. Bylo to tedy v době rozděleného království a po babylónském zajetí. Tuto etapu nazýváme dobou proroků. Do sbírky Písem významně přispěli i dva proroci, kteří žili v době babylónského exilu - Daniel a Ezechiel. Sám Daniel podává svědectví, že jeho vrstevník Jeremiáš napsal Boží proroctví a že ho Daniel dobře znal a jeho knihu studoval. Daniel také plně uznával autoritu Mojžíšových knih, které pokládal za svaté a závazné. Mezi poslední pisatele starozákonních knih se zařadili Ezdráš, Nehemiáš, Aggeus, Zachariáš a Malachiáš. Právě Ezdráš je vynikající postavou poexilní doby. Je nejenom pisatelem knihy, která nese jeho jméno, ale podílel se i na sepsání knihy Nehemiášovy a snad i Ester. A byl to právě Ezdráš, kdo se spolu s Nehemiášem podílel na sebrání záznamů do historických knih Paralipomenon. Pro dokreslení celkového pohledu na Starý zákon je dobré zmínit se ještě o jazycích, ve kterých byly jeho knihy sepsány. Kromě několika krátkých oddílů byl SZ v původním znění sepsán v hebrejštině. Je to větev velké skupiny starých semitských jazyků, kterými se v dávné době mluvilo v Mezopotámii, Sýrii, Palestině a Arábii. - Druhý jazyk, který se na několika krátkých místech ve SZ objevuje je aramejština. Je to v podstatě lidový jazyk - nářečí, který začali židé užívat po babylónském zajetí. V té době hebrejština v obecné mluvě zcela ustoupila a její místo nahradila právě aramejština, takže hebrejština se stala jazykem pouze bohoslužebným. Z několika míst v bibli víme, že židé rozdělovali inspirované spisy SZ - které nazývali PÍSMA - na tři části: (1) nejstarší knihy - jejich základ tvoří Mojžíšovy spisy - nazývali zákon, (2) dále to byla skupina knih nesoucí název proroci (3) do další skupiny patří písně - žalmy a knihy poetické. Proto se tato skupina nazývá žalmy. Vznik Bible - Evangelia -------------------------------------------------------------------------------- Poslední kniha SZ byla dopsána, cesta byla připravena a příchod zaslíbeného Mesiáše byl očekáván. Pisatelé Bible se na několik století odmlčeli, až se ozvali další, kteří pak o něm vydali svědectví pro další generace. Tak vznikl Nový zákon, který tvoří druhou část Bible, a svými 27 knihami uzavírá sbírku inspirovaných Písem. Nový zákon obsahuje čtyři evangelia, která jsou ve skutečnosti Ježíšovým životopisem, dále kniha Skutků apoštolů - což jsou zachycené dějiny počátků křesťanství, dále dopisy několika apoštolů, které lze přijímat jako nejdokonalejší interpretaci Ježíšova učení - a Nový zákon uzavírá kniha Janova Zjevení. Učedníci a první křesťané měli Písmo svaté ve Starém zákonu, kterému nyní porozuměli přes Ježíše Krista, který se stal naplněním prorocké zvěsti Starého zákona. Učedníci přijali pověření, aby šli a svědčili. Jako podklad pro svědectví jim stačily jejich vlastní prožitky s Ježíšem nebo paměť, která nebyla oslabena spoustami potištěného papíru, jako je tomu u člověka dvacátého století. Nejprve začal psát apoštol Pavel svoje dopisy. Na svých misijních cestách zakládal sbory, kterým později, když odcestoval na jiné místo, bylo potřebí něco vysvětlit, nebo je musel napomenout, když vznikaly různé nepořádky. A tak s mladými křesťanskými sbory udržoval spojení tím, že jim posílal listy, které se ve shromáždění předčítaly, aby se všichni seznámili s jejich obsahem. Přečtený dopis pak měl být poslán do jiného sboru výměnou za dopis tam poslaný. Tak vznikaly epištoly. Když ovšem Kristovi učedníci stárli a pomalu umírali, ukázala se potřeba zachytit písemně vše, co dosud bylo jen ústně předáváno. Tak v šedesátých letech začaly vznikat záznamy o životě Ježíše Krista. Objevuje se evangelium Markovo, Matoušovo a Lukášovo, ke kterému jeho pisatel pak ještě přidal knihu dnes nazvanou Skutky apoštolů. Teprve později napsal Jan své evangelium. Nikdo z pisatelů novozákonních knih nechtěl zachytit pouze historii Ježíšova života. Všichni psali proto, že chtěli vyznat svou víru v Krista. Jakoby jedním hlasem vyznávají: "Uvěřili jsme, a proto i svědčíme." Čím více se ztráceli očití svědkové Ježíšova působení, tím větší pozornost si získávalo psané slovo, které se postupně stalo nedílnou součástí Písma svatého. První tři evangelia podávají přehled Ježíšova života a ve způsobu líčení se podstatně liší od čtvrtého evangelia - Janova. MATOUŠ byl obrácený žid, a proto psal pro palestinské židy. Chtěl jim dokázat, že Ježíš je zaslíbený Mesiáš, který již založil očekávané království. Proto více než jiní evangelisté cituje Starý zákon. MAREK napsal své evangelium pro křesťany v Římě. Byl to úzký spolupracovník apoštola Petra a později se velice sblížil s apoštolem Pavlem. Lékař LUKÁŠ, který je pisatelem třetího evangelia, byl také blízkým spolupracovníkem Pavla, kterého doprovázel na několika jeho misijních cestách. Proto v knize Skutků tak podrobně líčí některé jeho zášitky a osobní zkušenosti. JANOVO evangelium se svým charakterem zcela liší od předcházejících. Jan ho psal již jako stařec v posledních letech svého života. Vzniklo na sklonku prvního století - tedy v době, kdy církev již poznamenaly některé nesprávné vlivy. Bylo potřebné posílit víru lidí v Ježíše Krista, který je božským Spasitelem. Na ostrově Patmos, kde byl Jan předtím ve vyhnanství, spatřil Ježíše ve vidění jako oslaveného vítěze nad smrtí a jako Pána dějin. Proto ho Jan ve svém evangeliu staví do nejširších obzorů minulosti a budoucnosti. Vznik Bible - Epištoly -------------------------------------------------------------------------------- Slovo epištola je latinského původu a v překladu znamená "dopis". V Novém zákonu jich je celkem 21. Z nich plné dvě třetiny napsal apoštol Pavel. Z počátků Pavlova působení v křesťanské církvi nemáme žádný jeho dopis. První jeho epištola, jež byla zařazena do Bible, vyšla z Pavlova pera po více než 15 letech jeho působení mezi křesťany. Nelze říci, že by se v prvních letech zaměřil pouze na službu kázání. Spíše se všechny jeho listy nedochovaly. Pavlova práce pro křesťanské sbory trvala asi 32 roků. - V roce 35 se obrátil ke křesťanství a v roce 67 byl popraven. - Všechny jeho epištoly, které máme v bibli, pocházejí z druhé poloviny jeho působení. Podle adresátů dělíme Pavlovy dopisy na dvě skupiny. Jednak jsou do listy určené sborům a potom jsou dopisy, které poslal jednotlivcům. Dopisy jednotlivcům dostaly později společné označení a jsou nazývány jako "pastorální". Vedle 14 Pavlových listů je do Nového zákona zařazeno také sedm tzv. "epištol všeobecných". Je to list Jakubův, dva dopisy Petrovy, tři Janovy a list Judův. Dále máme v bibli dva dopisy Petrovy, které tento apoštol napsal v závěru svého života, když přišel do Říma. Tam byl svědkem Neronova pronásledování křesťanů, na které ve svém prvním dopise činí narážku, když se dvakrát zmiňuje o těžkostech a zkouškách, kterým adresáti byli vystaveni. Petr psal své dopisy v době, kdy byl v Římě také podruhé uvězněn apoštol Pavel. Tak se stalo, že dva staří apoštolové, kteří po mnoho let působili na místech od sebe vzdálených, nakonec podali svá svědectví o Kristu v hlavním městě světa, a na jeho půdě také oba prolili svou krev. Své dopisy psal Petr přibližně v letech 64-67 po Kr. Tři Janovy epištoly sice přímo neuvádějí jméno pisatele, ale z četných souvislostí a náznaků je patrné, že je jím stejný Jan, který napsal evangelium. A poslední z dopisů - jeden z nejkratších - uvádí, že jeho pisatelem je Juda. Ve výčtu novozákonních knih zbývá ještě prorocká kniha Zjevení, jejímž pisatelem je Ježíšův učedník Jan, který je také pisatelem evangelia a tří dopisů. Doba vzniku této knihy je pravděpodobně kolem roku 96 po Kristu, kdy Jan byl za pronásledování císařem Domiciánem ve vyhnanství na ostrově Patmos. Závěrem už jen konstatování, že NZ byl původně napsán řeckým jazykem. Nebyla to ovšem klasická "homérovská" řečtina, ale biblická řečtina, která se nazývá "koiné". Byl to vlastně dialekt, jehož označení je odvozeno od původního názvu "koiné dialektos" - obecný jazyk. Byl to jazyk, který vznikl po Alexandrovi Velikém, když nastalo velké stěhování a směšování řeckých kmenů, kdy na sebe začala působit i četná řecká nářečí. Tak se vytvořil i nový jazyk, který měl přesnou mluvnickou stavbu a bohatou slovní zásobu. Tato řečtina byla misijním jazykem prvokřesťanské církve. NZ byl záhy křesťanskou církví zařazen do sbírky "svatých Písem", protože jeho knihy byly od počátku považována za inspirované. A tak obě části Bible - SZ i NZ - hledí na Ježíše Krista. Starý v něm vidí svou naději a očekávání, NZ svůj vzor. A oba v něm mají svůj střed. Nejstarší překlady Bible -------------------------------------------------------------------------------- Bible nezůstala dlouho v zajetí původních jazyků - hebrejštiny a řečtiny. Ježíš Kristus dal svým učedníkům příkaz: "Jděte a získávejte mi následovníky ve všech národech!" Tímto misijním rozkazem předznamenal nejenom slavný rozmach křesťanské církve, ale i obrovské rozšíření Písma svatého. Jak nezadržitelně se do celého světa rozlévalo křesťanství, tak s ním vítězně dobývala své místo i Bible. První potřeba překladu se objevila v severní Africe. Zde ve velkém středisku africké kultury - v Kartágu - vznikl kolem roku 150 první překlad do latiny. Brzy nato následovaly další místní překlady, které na přelomu 4. a 5. století sjednotil do ustáleného latinského textu Jeroným. Je to první překladatel Bible, jehož jméno se uchovalo. Vzdělaný Jeroným byl přítelem papeže Damase, který jej v roce 384 pověřil, aby provedl revizi latinského textu Nového zákona. Když Jeroným po dvaceti letech tuto práci dokončil, rozhodl se, že přeloží i Starý zákon, a to z původního jazyka - hebrejšiny. Aby tento starý biblický jazyk dobře zvládl, žil řadu let v Betlémě. Jeho překlad z hebrejštiny je průkopnickým dílem, protože všichni jeho předchůdci překládali Starý zákon z řeckého textu Septuaginty. Jeronýmův překlad dostal název Vulgata, což znamená "obecný text", a stal se uznávaným textem římskokatolické církve. Ze druhého století pochází také překlad nazývaný Pešitto. je to překlad do syrského dialektu aramejštiny. Sloužil křesťanů žijícím v Mezopotamii a Přední Asii. Tento jazyk ve 4. století zanikl, ale překlad Pešitto dodnes užívají při bohoslužbách Nestoriáni a syrští křesťané, kteří jsou roztroušeni převážně v Sýrii, Iránu a Indii. Pozoruhodná je tzv. Hexapla. Je to dílo pocházející z první poloviny třetího století. Origenes z Alexandrie zde vedle sebe sestavil do sloupců šest biblických textů, které čtenář mohl souběžně číst a srovnávat. Křesťané v Egyptě dlouho vystačili s řeckým textem Písma. Když se však církev šířila dále na jih, bylo potřebné pořídit překlad pro ty, kteří řečtinu neznali. Tak vznikla ve 3. století koptická Bible. Nejprve vznikl překlad pro oblast horního Egypta v nářečí sáhídském a zanedlouho byl pořízen ustálený text pro dolní Egypt v nářečí bohairském. Dnes je k disposici více než 120 rukopisů v bohairském nářečí. Koptickou bibli dodnes používají při bohoslužbách. Po Konstantinu se křesťanství šířilo dále, a proto bylo potřebí nových překladů. Ariánský biskup a misionář Wulfila přeložil téměř celou bibli pro Góty, kteří obsadili povodí Dunaje v severovýchodní oblasti římské říše. Protože Gótové neměli vlastní písmo, musel Wulfila vytvořit nejprve abecedu. Gótský jazyk později zanikl, ale pro nás zůstaly zachovány četné rukopisy. Jedna z nejkrásnějších gótských biblí je uložena ve švédské Uppsale. Na nádherném purpurovém pergamenu je psán text stříbrným písmem. Odtud je také název tohoto rukopisu: Codex Argenteus. Pro první křesťanský národ světa - pro Armény - vytvořil v 5. století Mesrop nejprve abecedu a posléze jim dal i bibli v jejich jazyce. Tento jeho překlad arménská církev dodnes užívá při bohoslužbách. Arménští křesťané jsou dnes nejnom v Arménii, ale i v celé řadě dalších zemí. Ve stejné době vznikla také gruzínská Bible, kterou dodnes používají křesťané v Etiopii a Gruzii. Kolem roku 640 pronikla skupina nestoriánských misionářů do Číny. Protože jejich mateřtinou byla syrština, pořídili z ní překlad do čínštiny. Předy Bible v poreformační době -------------------------------------------------------------------------------- Druhé období je úzce spjato s dějinami reformace. Za počátek reformace je považováno památné Lutherovo vystoupení, když 31. října 1517 přibil na dveře chrámu ve Wittenbergu svých 95 thesí. Tento krok učinil s Biblí v ruce. A jsou to právě dějiny Bible, které nám ukazují, jak dlouho se k této události schylovalo. Na různých místech v několika zemích si upřímní věřící mužové uvědomovali, že se církev uchýlila od původního křesťanského učení. A všem bylo jasné, že návrat k původnímu učení není možný bez Písma. - Jak ovšem mělo promluvit, když bylo v zajetí jazyků nebo starých překladů, kterým nejenom lidé, ale často ani kněží nerozuměli. Tato naléhavá potřeba přiměla již kolem roku 700 sherbornského biskupa Aldhelma, aby začal překládat Bibli do staré angličtiny. Do práce se pustil, ale dílo nedokončil. V roce 735 zemřel s perem v ruce nad stránkami Janova evangelia. V jeho započaté práci pak pokračoval sám král Alfréd. Podobné neoficiální překlady vznikaly i Francii, Itálii a v dalších zemích. Kolem roku 1170 se Petru Valdusovi dostal do ruky Nový zákon, který na něho tak zapůsobil, že se rozhodl k významnému kroku: přeložit Bibli do nářečí, jakým hovořili v jižní Francii. O 200 let později si oxfordský teolog Jan Wiklef uvědomil, jak je nutné, aby se církev vrátila k Písmu svatému. Proto se svými přáteli pustil do překladu. A výsledek? V roce 1384 se lidem dostal do ruky vynikající text, který opisovali a učili se mu nazpamět. Tím Wiklef zapálil oheň, ze kterého se jiskry přenesly až do Čech. Již před Husem v Čechách sílily snahy o pořízení českého překladu. Nyní je nutné připomenout jeden letopočet, který má pro Bibli zcela mimořádný význam. Je to rok 1456. Ten je v dějinách zaznamenán výrazným písmem. Bez nadsázky o něm lze říci, že je to počátek nové epochy. Je to vynález Guttenbergova knihtisku a vydání první tištěné knihy - Bible. - Ano, Bible získala další prvenství a dosáhla velké vítězství: byla to první tištěná kniha. Mnichové v klášteřích odložili pera a místo opisování začali Bible tisknout. Historikové střízlivě odhadují, že na konci 15. století - tedy za 46 roků od vynalezení knihtisku - byly vytištěny již více než 4 milióny Biblí, a za dalších 36 let - do roku 1536 to bylo dalších 18 miliónů Biblí. V roce 1517 Luther zažehnul reformaci, ale hned nato si uvědomil, jak velice lidé potřebují Bibli, které by rozuměli. A tak se rozhodl, že ji přeloží! Ve Wittenbergu k tomu podmínky neměl, a proto ho Bůh vedl zvláštní cestou. Apoštol Jan musel do vyhnanství na ostrov Patmos, abychom měli novozákonní knihu Zjevení. Luther musel do vyhnanství na hrad Wartburg, aby prostí lidé dostali do ruky srozumitelnou Bibli. Nejprve přeložil Nový zákon, který vyšel v prvním vydání již v roce 1522. A ihned se pustil do práce na Starém zákonu, který vyšel tiskem za deset let - v roce 1532. Současně s Lutherem pracoval v Anglii na překladu anglického textu William Tyndale. Již v roce 1526 se objevuje první vydání jeho tištěného Nového zákona. Později překlad zrevidoval a pustil se hned do práce na Starém zákonu. Historie české Bible do r.1533 -------------------------------------------------------------------------------- Jedenáct století je Bible spjata s naším národním a kulturním životem. A je jasné, že není možné na tomto místě popsat cestu oněch jedenácti století. Věnujme tedy pohled alespoň na nejvýznamnější překlady, abychom si v povšechném přehledu připomenuli, jak vzácnou knihu v české Bibli máme. Česká Bible má svůj původ a kořeny u Konstantina a Metoděje. Když tito křesťanští misionáři přišli v roce 863 na Moravu, přinesli s sebou výběr z evangelií, přeložený do staroslověnského jazyka. Záhy po příchodu přeložili všechna čtyři evangelia, Skutky apoštolů a Žalmy - a později potom celou Bibli. Tak se zrodil první překlad mezi Slovany a jeden z prvních překladů v celé Evropě vůbec. Protože se naše území zanedlouho dostalo do sféry římské církve, byla staroslověnština potlačena a převahu získala latina. Tím byl prostý lid od Bible odtržen, a pokud ji četli kněží a šlechta, pak používali latinskou Vulgáta. Za zmínku stojí, že pouze v sázavském klášteře se slovanský bohoslužebný jazyk udržel do konce jedenáctého století. Tak byla Bible nadlouho uvězněna do jazyka, kterému lid nerozuměl, a přeložit ji do češtiny se nikdo nerozhodl. Tenkrát totiž převládal názor, že Bibli mohou vykládat jenom kněží, a těm stačí latinský text. Až teprve s růstem klášterů, do kterých přicházeli prostí mužové a ženy, se objevila potřeba prvních překladů některých částí Písma. Při bohoslužbách se používaly žalmy a četla se evnagelia, které bylo nutné přeložit, protože obyvatelé klášterů latině nerozuměli. Tak vznikaly české žaltáře a evangeliáře. V osmdesátých letech 14. století byly různé drobné překlady přehlédnuty a sebrány, a tak vznikla tak zv. "první recenze české Bible", kterou pak lidé nadšeně opisovali. Dodnes máme některé kopie z této doby k disposici. Jednak je to Bible Litoměřická (nazývaná také Bible Zmrzlíkova). Tento opis dal pořídit oblíbenec Václava IV., královský mincmistr a Husův ochránce Petr Zmrzlík. Z poznámky opisovatel v doslovu víme, že byla dopsána v roce 1414. Text "první recenze" měl značné nedostatky. Byla to vlastně sbírka různých překladů jednotlivých částí Písma. A tak není divu, že se objevila potřeba důkladné revize. Tohoto úkolu se ujal Mistr Jan Hus. Již do roku 1406 přepracoval Nový Zákon, Žalmy a některé další knihy. Pak ho však bouřlivá veřejná činnost natolik zaměstnala, že práci na úpravě biblického textu musel přerušit. K dokončení se vrátil až ve vyhnanství na Kozím Hrádku v roce 1413. Pak v obdivuhodně krátké době - do léta 1414 - zrevidoval překlad celé Bible, čímž vznikla "druhá recenze české Bible". Po Husovi provedl později "třetí recenzi" husitský bohoslovec a biskup Martin Lupáč, a po ní se pak objevuje ještě jedna - čtvrtá, která má ve srovnání se třetí již jen nepatrné opravy. Dá se říci, že všechny čtyři recenze jsou v podstatě překladem z latinské Vulgáty. Další cestu a rozmach Biblického textu poznamenal knihtisk. Pokud se Bible ručně opisovala, pak si drahé rukopisy mohli pořizovat jen zámožní jedinci. Naproti tomu tištěné Bible se dostávaly do rukou i prostým lidem. V roce 1488 vyšla Bible Pražská, která obsahuje text čtvrté recenze. Vydal ji v Praze známý tiskař Jan Kamp, kterého finančně podpořili čtyři bohatí pražští měšťané. Text čtvrté recenze se objevil ještě ve vydání Bible Kutnohorské z roku 1489, která byla zdobena prvními českými dřevoryty. Za zmínku ještě stojí dvě vydání Nového zákona z roku 1518 a 1525, které vyšly z lisů mladoboleslavské tiskárny. Ta byla vlastnictvím Jednoty bratrské. Zde záhy po roce 1500 začaly vycházet četné bratrské tisky. V uvedených dvou vydáních Nového zákona se snažil Bratr Lukáš podat co nejvěrnější překlad latinského textu Vulgáty. Proslulou Kampovu tiskárnu později převzal Pavel Severýn z Kapí Hory, který se proslavil především dvěma vydáními české Bible. První "Severýnka" vyšla v roce 1529 a druhá s malými opravami v roce 1537. Do dějin českého překladu Biblického textu se výrazně zapsali znalec českého jazyka Petr Gzel a novoutrakvistický učenec Petr Optát. Ti v roce 1533 vydali Nový zákon v překladu kritického latinského textu Erasma Rotterdamského. Jejich text někteří odmítali, protože nešlo o překlad z Vulgáty. Historie české Bible po r.1533 -------------------------------------------------------------------------------- V roce 1549 ustanovil Ferdinand I. jediným tiskařem v Čechách pražského Bartoloměje Netolického. Krátce nato jeho tiskárnu na Malé Straně koupil jeho společník Jiří Melantrich z Aventýnu - bylo to v roce 1552. Melantrich je velice pozoruhodná osobnost. On sám byl nejenom tiskařem, nakladatelem a vydavatelem, ale i nadaným překladatelem a autorem. A z jeho tiskárny vyšla čtyři vydání krásné Bible, kterou známe pod názvem "Melantrišky". Tato čtyři vydání vyšla v rozmezí 21 let. (1549 - 1570) Po bitvě na Bílé hoře převzali Melantrichovu tiskárnu jako konfiskát jezuité a v ní potom po více než sto letech vydali známou Bibli Svatováclavskou, ve které použili Melantrichovy štočky a iniciály. Svatováclavská Bible je dílem jezuitských překladatelů, kteří v ní nově přeložili Vulgátu s přihlédnutím také k Pražské Bibli, vydané v Benátkách. Mezi českými překlady ovšem již více než 400 let dominuje Bible Kralická. Je dílem asi patnácti bratrských učenců, kteří na ní pracovali z pověření Jednoty Bratrské. Je to první český překlad Biblického textu z původních jazyků - hebrejštiny a řečtiny, který máme k disposici. (Autorem prvního českého překladu Bible z původních jazyků byl Jan Vartovský z Varty. Jeho překlad se však ztratil. Jan Vartovský zemřel v roce 1559.) O poctivém a odpovědném přístupu kralických k překladu Bible svědčí katalogy bratrských knih, které máme k disposici. Jsou dokladem o bohaté Biblické a historické literatuře, kterou překladatelé používali. Sami byli vyškoleni na slavných universitách - převážně ve Wittenbergu a Heidelbergu. Navíc si pro svou práci opatřili zahraniční slovníky, spisy církevních otců, dostupnou archeologickou literaturu, rabínské spisy, řecké a latinské klasiky a jiný potřebný materiál. První vydání Kralické Bible vyšlo postupně v šesti svazcích a to v letech 1579 až 1593. Tedy v rozmezí 14 let. Zatímco kralický překlad Starého zákona je dílem kolektivním, Nový zákon můžeme připsat vzdělanému a svědomitému bratrskému biskupu a kronikáři Janu Blahoslavovi. Jeho překlad vyšel již v roce 1564 v tajné tiskárně v Ivančicích. O čtyři roky později vyšel v nové tiskové úpravě a s nepatrnou revizí vyšel potřetí v roce 1594 jako šestý díl Kralické Bible. V roce 1596 vyšla Kralická Bible znovu - tentokrát v jednom svazku a bez poznámek, kterými byla v původním vydání bohatě doplněna. Zvlášť významné je její z roku 1613 - poslední vydání před bělohorskou katastrofou. Podle tohoto revidovaného textu jsou tištěny Bible dodnes z velké části ještě užívané. Tato skutečnost je dokladem, jak krásnou práci kraličtí překladatelé odevzdali. Jejich Bible snese jak postránce překladatelské, tak i z pohledu vnějšího - tiskařského - srovnání s nejdokonalejšími evropskými tisky. Stala se pravým pokladem českého jazyka. Po celé údobí pobělohorské poroby ovliňovala a podepírala český jazyk. Inspirovala národní buditele a výrazně zasáhla i do literárního života na Slovensku. Společensko-sociální vliv Bible -------------------------------------------------------------------------------- Mnozí vidí v Bibli jen jakousi modlitební knihu nebo pomůcku k vedení církevních bohoslužeb. To jsou ovšem zkreslené názory, které jsou příčinou nesprávného přístupu k ní. Kolik hodnot, které svět za poslední dva tisíce let vytvořil, by se stalo nesrozumitelnými, kdybychom odstranili Bibli! Vždy kolik je oblastí lidského života, které Bible tak výrazně ovlivnila. Podívejme se třeba, jaký měla vliv na společenský a sociální život. - Jestliže dodnes obdivujeme odkaz a dílo antických umělců a filozofů, pak na druhé straně musíme odsoudit otrokářský řád, který i v těch nejpokrokovějších zemích starověku považovali za samozřejmý. Podle helénských názorů byl dán již od přírody, a jako takový se tento zlořád stal nezměnitelnou skutečností. Otroctví jako samozřejmost převzali i Římané a nezměnili je ani Indové ve svém náboženství. A mezi těmito národy se nachází lid, jehož prostřednictvím Bůh zjevuje světu svoji vůli: Vzniká Bible a na jejích nejstarších stránkách již čteme o rovnosti všech lidí. Za přímo revoluční lze označit právní příkaz zapsaný ve 3. Mojžíšově knize (25,39-41): "Když bratr tvůj vedle tebe zchudne a prodá ti sebe sama, nezotročíš ho otrockou službou. Bude u tebe jako nádeník, jako přistěhovalec, bude u tebe sloužit až do milostivého léta. Pak od tebe odejde a s ním i jeho děti, a vrátí se k čeledi své, vrátí se k vlastnictví svých otců." Co to bylo "milostivé léto", o kterém již v dávném otrokářském starověku Bible mluví? Bylo to vznešené ustanovení, podle kterého směl otrok sloužit nejvýše šest let a pak musel být propuštěn na svobodu. A v takzvaném "jubilejním roce", který následoval po každém sedmém milostivém létě, se vyrovnávaly všechny majetkové nesrovnalosti, pozemky se vrátily původním majitelům a otroci museli odejít na svobodu, ať chtěli nebo nechtěli. A předpisy šly tak daleko, že propuštění služebníci museli dostat určité existenční minimum, aby znovu nepropadli bídě a neprodali se zpět do otroctví. V novozákonní epištole nacházíme tak převratnou myšlenku, jaká nemá ve starověké literatuře obdobu. Apoštol Pavel přikazoval křesťanu Filemonovi, aby svého bývalého otroka, který se vrací z vězení, protože mu a způsobil škodu, přijal jako svého bratra, jelikož v Kristu jsme všichni bratři. A jak Bible ovlivnila názory na práci a odměnu za ni? Když byl Boží lid vyveden z egyptského otroctví, připomenul mu Bůh, že práce pro něj nebude již více kletbou a trestem, ale požehnáním. Proto i v Desateru přikazuje: "Šest dní budeš pracovat!" Tak Bůh odsuzuje nečinnost, zahálku a lenost, které byly ve starověku tak rozšířené. A jak se šířilo křesťanství a s ním i Bible, tak můžeme sledovat její vliv na společnost. Pohané se dívali na ženu téměř jako na otrokyni. Muž si ji při sňatku kupoval jako majetek. Kam ovšem pronikla Bible, tam se změnilo i postavení ženy. Křesťanství mělo od počátku diakony a diakonky, kteří pečovali o nemocné, potřebné, vdovy a sirotky. Kam s křesťanstvím pronikala Bible, tam se lidé učili prokazovat službu lásky a milosrdenství. Aristoteles souhlasil s hněvem a pomstou. Seneca považoval milosrdenství za chybu a Marcus Aurelius se díval na soucit s nešťastnými za slabost. Teprve Bible otevřela lidem nový pohled na mezilidské vztahy a ukazovala, jakou cenu má v životě láska k bližnímu. Bible ovlivnila v mnoha zemích zákonodárství. Jako na autoritu se na ni při vydávání zákonů obraceli císařové Konstatntin, Theodosius I a zvláště pak východořímský Justinián. Ti pod vlivem Bible zanesli do zákonů výrazně nové prvky, které později přebírali i zákonodárci dalších zemí. Takový byl tedy vliv Bible na společenský a sociální život. Je pochopitelé, že nelze na několika stranách rozvádět další místa z Bible, které mají vztah k této oblasti. Vždyť tato kniha je přímo nabita radami a příklady, které nám ukazují, jak budovat spravedlivé a dobré mezilidské vztahy. Umělecko-kulturní vliv Bible -------------------------------------------------------------------------------- Do jaké míry podnítila Bible umělce, s jejichž díly se setkáváme ve světových galeriích, není třeba připomínat. Kdo by neznal Leonardovu Poslední večeři, Michelangelova Davida a Mojžíše, nebo díla Tiziánova, Cranachova, Raffaelova, Dürerova a celé řady dalších, která jsou stále předmětem obdivu návštěvníků obrazáren. Mnoha jejich dílům bez znalosti Bible vůbec neporozumíme, protože právě tato kniha je k jejich vzniku inspirovala. Ale opusťme obrazárny a podívejme se do koncertních síní, kde se setkáváme se jmény komponistů, kteří se setkali s Biblí, ta je oslovila a oni potom svoje prožitky s ní vložili do tónů, které uchvacují ducha a povznášejí srdce. Z nepřehledné řady skladatelů vzpomeňme Bacha, Händla, Beethovena, Haydna, Mozarta, Mendelsohna - a z našich alespoň Dvořáka. Kolem Bible a z Bible se v mnoha zemích rodila literatura a vyrůstaly knihovny. Bible se stávala nejenom kulturním, ale často i civilizačním činitelem. Doklad toho nacházíme v počátcích našeho národního života. Do našich zemí přišli Konstantin a Metoděj a přinesli Bibli, ze které vyrostlo křesťanství. Tím, že v Čechách a na Moravě bylo zavedeno křesťanství, zapojily se naše národy do jihoevropské kultury. A nelze ovšem přehlédnout, že při tomto počátku sehrála Bible svoji stěžejní roli. Vždyť právě pro její překlad bylo vytvořeno písmo, které se později stalo nosným prostředkem při rozvoji další literatury a kultury. Podobný příklad nacházíme i v dějinách jiných národů. Tak například pro německý překlad Bible sestavil Luther jednotný pravopis, a tak položil základ dnešní spisovné němčiny. Právě při práci na biblickém textu Jan Hus odstranil dosud užívané spřežky a nahradil je novými diakritickými značkami, které používáme až dodnes. Byla to tedy Bible, která výrazně ovlivnila další vývoj češtiny.

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace