Grano Salis - 2.Blaze chudým a plačícím

2. Blaze chudým a plačícím Zkoumáme sami sebe. Posledně jsme nakousli téma dobrých skutků a snadné laciné víry. Pověděli jsme si, že křesťanův vzhled, chování a dojem, jaký dělá na ostatní, neurčuje křesťana. Dobré skutky, obětavost a působivý dojem vykazují i pohané, a často lépe než křesťané. Rozhodující je ovoce, podle něj poznáte, komu člověk slouží a kdo je Pánem jeho života.
Řekli jsme si, že křesťan v prvé řadě poslouchá svého Pána, Ježíše Krista. Slůvko Pán s dlouhým "á" není totožné se slůvkem pan s krátkým "a". Pán je vládce, je to mistr, který přikazuje, a pan je ten, kdo Pána poslouchá ne sluchem, ale činy. Křesťan má jistý osobní vztah ke Kristu. Miluje Jej, vyhýbá se hříchu a dobrovolně a s láskou plní přání svého Pána - Ježíše Krista.Základem křesťanovy poslušnosti je památka poslední večeře Pána Ježíše Krista. Je to svatá upomínka při níž si křesťané uvědomují, že za ně, hříšné, Pán Ježíš položil život, že je zastoupil v potrestání. Křesťan tímto faktem musí žít. Je to jeho životní motto: nevinný Pán vzal na sebe moje viny a hříchy. Sám náš Pán nám i řekl, abychom si tuto památku Jeho poslední večeře připomínali, abychom si připomínali Jeho sebeobětování za nás....Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, lámal jej a řekl: "Toto jest mé tělo, které se za vás vydává; to čiňte na mou památku." (1. Korintským 11:23-24)Jak často si má křesťan památku připomínat? Bible o tom mlčí. Milujeme-li však našeho Pána, myslíme na Něj bez ustání, bez ustání si připomínáme Jeho oběť za nás. Nejlépe v kruhu křesťanů a to tak často, jak je to možné. Společně lámeme chléb a jíme jej. Živíme se - smím-li to tak říci, jsme totiž vykoupeni z hříchu do věčného života v Kristu, Jeho obětí na kříži. To je naše křesťanská mysl.Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: "Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví; to čiňte, kdykoli budete píti, na mou památku." Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde. (1. Korintským 11:25-26)Co platí o chlebu, platí i o kalichu, o plodu vinné révy. Obojí nám Pán Ježíš přikázal, abychom to činili, abychom s ním byli v neustálém spojení, v kontaktu. Je to svatá, oddělená vzpomínka na to, co se stalo na kříži. Chléb připomíná tělo, kalich prolitou krev Pána Ježíše Krista. Navíc je památka na poslední večeři svatým činem poslušnosti, protože Pán Ježíš přikázal:... To čiňte na mou památku." (Lukáš 22:19)Přes zřejmá přikázání, mnozí křesťané nikdy nepřicházejí ke stolu, aby si připomínali Pánovu smrt na kříži, nebo přicházejí jen zřídka. Podobně je mezi námi mnoho těch, kdo nikdy Pána Ježíše Krista neuposlechli a nenásledovali jej ani ve křtu.
Křesťané často nevěnují pozornost základním principům, protože se nezajímají a následné záležitosti víry ignorují. Mnozí si neuvědomují důležitost památky Večeře Páně a křtu. Jindy jsou křesťané prostě neposlušní. Někdy, a toho se obávám, lidé, kteří nemají touhu být svědky světu ve křtu a v účasti na památce Večeře Páně, svým životem nejsou pravými křesťany, ačkoliv si o sobě myslí, že jimi jsou. Kteří z nich mu nepatří, to ví jen sám Pán Ježíš Kristus. My jenom víme, že kdo miluje Krista, ten činí Jeho vůli. A Jeho vůle je:... To čiňte na mou památku." (Lukáš 22:19)Jíst chléb a pít kalich, je čas sebereflexe, zkoumání vlastního nitra. Biblický text nás vybízí:Nechť každý sám sebe zkoumá, než tento chléb jí a z tohoto kalicha pije. (1. Korintským 11:28)Toto je, alespoň pro mne, ta nejtěžší chvíle mého křesťanského života. Víte proč?Kdo by tedy jedl tento chléb a pil kalich Páně nehodně, proviní se proti tělu a krvi Páně. ... Kdo jí a pije a nerozpoznává, že jde o tělo Páně, jí a pije sám sobě odsouzení. Proto je mezi vámi tolik slabých a nemocných a mnozí umírají. (1. Korintským 11:27-30)Ve chvíli ztišení se ptám: "Jsem hoden jíst chléb a pít kalich"? Jako byste už slyšeli odpověď. Ne vždy se cítím dobře. Nejsem spokojen sám se sebou. Kdybych dal na své pocity, asi bych se nikdy chleba a kalichu nedotkl. Jsou chvíle, kdy je lépe elementy památky nepřijímat. Při památce na poslední večeři se křesťan zkoumá a činí pokání. To není jen lítost, je to především obrat, je to "čelem vzad" všemu špatnému. Stůl poslední večeře Páně v křesťanovi vyvolává touhu, být Bohem ospravedlněn, to jest být svatým a odděleným. Samotná touha činit dobro nikoho nespasí, ale pokání, obrat od zlého je důkazem, že křesťan plně spoléhá jen na zástupnou oběť Pána Ježíše Krista na kříži, kde náš Pán vydal své tělo a prolil svou krev. Nejhorší ovšem je, když někdo jí a pije u Pánova stolu a není vůbec křesťanem. Láska netrápí milovaného. Koho mučíme, toho nemilujeme! Kdo Pána Ježíše dál mučí svými hříchy a neposlušností, ten Boha nemiluje.
Blaženost, blahoslavenost, křesťanova radost přímo vybízí k prozkoumání vlastní víry, k poznávání objektu naší víry, Ježíše Krista. Naše zkoumání je objektivní a soustředěné na Krista. Poslechněme si Pavla:Sami sebe zkoušejte (NS), zda vskutku žijete z víry, sami sebe zkoumejte. Což nechápete, že Ježíš Kristus je mezi vámi? Ledaže jste před ním neobstáli! (2. Korintským 13:5)Mnoho křesťanů žije v představě, že uvěřili kdysi v minulosti a tím se jejich víra naplnila. Uvěření v minulosti se musí promítat i do přítomnosti a budoucnosti. Často vyvstává otázka, zda ten, kdo byl oslnivý křesťan v minulosti a dnes úplně zhasl, je stále křesťanem. Jak mám odpovědět? Nejsem Pán Bůh. Jediná odpověď je, ať sám sebe zkoumá a prozkouší se ve stínu kříže Pána Ježíše Krista. Minulost a minulé výsledky nezaručují zhola nic. Bible se nikdy netáže, jak jsme na tom s vírou bývali, ale vždy se táže, jak jsme na tom s vírou dnes. I slovesa zkoumejte, zkoušejte jsou v přítomném čase a ne v minulém. Jak se tedy máme zkoumat? Pátá kapitola Matoušova evangelia, známá jako kázání na hoře, nám bude vodítkem.
Když se objevil Pán Ježíš na židovské scéně, měli Židé vlastní standard správného chování a života, jenž byl zcela založen na vnější sebespravedlnosti a systému skutků. Ježíš Kristus úplně rozbil jejich představy, když Židům oznámil, že má pro ně jiný kód hodnocení, že má pro ně jiná měřítka, podle nichž mohou hodnotit sami sebe, a ukázal jim, jak má zbožný člověk skutečně žít. Ježíšova kritéria budou i našimi kritérii. Podle nich a jenom podle nich se dovíme, zda jsme nebo nejsme křesťany. Žádná denominace nám nemůže zaručit letenku do Božího království. Žádná církevní příslušnost ještě nikoho nespasila. Ježíš v kázání na hoře v podstatě říká: jsi-li synem Krále, potom bude základním rysem tvých skutků spravedlnost v biblickém slova smyslu. Když je v Bibli někdo spravedlivý, znamená to, že žije podle Božího standardu. Snad by biblické slovo spravedlnost mělo být nahrazeno správností. Spravedlivý člověk je ten, kdo se řídí podle Božích pravidel. Patří do obecenství Božích dětí ten, kdo si říká bratr a žije na hromádce místo v manželství, nebo jiný takébratr, holduje alkoholu, tedy opilec, jiný, který se zabývá okultismem, tedy modlář, další, kdo nečestně obchoduje - krade, tedy je lupič? Neodvažuji se posuzovat jejich spásu, ale odvažuji se citovat následující verš:Měl jsem však na mysli, abyste se nestýkali s tím, kdo si sice říká bratr, ale přitom je smilník nebo lakomec nebo modlář nebo utrhač nebo opilec nebo lupič; s takovým ani nejezte. (1. Korintským 5:11)Nejde o to, že jsme skoro všichni takovými hříšníky bývali; ale jde o to, čím jsme dnes, v tomto okamžiku. Bůh nám odpustil vše, jsme-li v Něm dnes. Bible se ve své spravedlivosti zajímá o ctnosti a neřesti dneška, ne včerejška. Znovu prosím o pochopení. Spaseni jsme jenom a pouze vírou v Kristovu zástupnou oběť, ale skutky potvrzují, zda-li je naše víra opravdová. Jen ten, kdo Pána Ježíše Krista miluje, na něj nebude znovu a znovu klást hříchy své lakoty, dychtění, smilnění, opilství, lhaní, okrádání, modlářství atd. Vždyť za každý hřích musí být zaplacena cena. Opravdové obrácení se pozná podle zbožnosti, spravedlnosti, podle správnosti žití. Jestliže tak nežijeme, potom se od světa nelišíme.Což nevíte, že nespravedliví nebudou mít účast v Božím království? Nemylte se: Ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani nemravní, ani zvrácení, ani zloději, ani lakomci, opilci, utrhači, lupiči nebudou mít účast v Božím království. (1. Korintským 6:9-10)Kolik je mezi námi smilníků nebo zlodějů! Vždyť to je běžný standard chování, které se vlastně očekává od normálních smrtelníků. Naše vina je velmi vážná, ale ne beznadějná.... Dali jste se však obmýt, byli jste posvěceni (tj. odděleni), byli jste ospravedlněni ve jménu Pána Ježíše Krista a Duchem našeho Boha. (1. Korintským 6:11)Ospravedlnění neznamená jen to, že opravdový křesťan je již bez viny, protože vinu na sebe vzal Pán Ježíš Kristus, ospravedlnění znamená, že křesťan žije spravedlivě.
Podívejme se na klíčový verš kázání Pána Ježíše Krista na hoře, podívejme se na Ježíšův standard spravedlnosti, tedy správnost žití.Neboť vám pravím: Nebude-li vaše spravedlnost (tj. správnost žití) o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského. (Matouš 5:20)Zákoníci žili navenek správně. Postili se, modlili se, chodili denně do chrámu, dávali desátky a almužny. Přesto byli jen náboženské zrůdy. Ježíš nás všechny vyzývá: pakliže naše správnost žití daleko nepřevýší kvazispravedlivost farizejů, potom zajisté nespatříme Boží království. To je skutečnost z níž musíme vycházet! Jestliže nežijeme spravedlivě - zbožně, jak požaduje Pán Ježíš Kristus, potom může být naše spása ohrožena a sami žijeme v nejistotě.Usilujte o pokoj se všemi a o svatost, bez níž nikdo nespatří Pána. (Židům 12:14)Svatost není svatouškovství, toho měli farizejové až až. Svatost je oddělení, svatost je posvěcení, svatost je životní styl. Svatost je jinakost, svatost je jedinečnost. Opravdové svatosti si lidé vždy všimnou, protože už i samotná pravdomluvnost je ve světě cárů i smokingů unikátní vlastnost. Bez svatosti nikdo neuzří Pána. Svatost nezpůsobuje spásu, jak se domnívali farizejové, právě naopak - spása darovaná Bohem způsobuje svatost. Proto, kdo se chová svatě, nemusí být ještě spasen. Kdo je však spasen, ten se bude chovat svatě, vlastně už je svatý a je oddělen od světa, tedy posvěcen. Oddělení od světa neznamená, že svatý se světem nekomunikuje. Svatý zůstává ve světě a se světem komunikuje, ale není ze světa, nechová se tak, jako se chová svět.Ovšem pevný Boží základ trvá a nese nápis ,Pán zná ty, kdo jsou jeho' a ,ať se odvrátí od nespravedlnosti každý, kdo vyznává jméno Páně'. (2. Timoteovi 2:19)Takový text nepotřebuje komentáře. Kdo se hlásí ke jménu Pána Ježíše Krista, kdo se hlásí ke křesťanství, ten se odvrátí od nepravosti hříchů a přikloní se ke správnosti. Svatý je prostě spravedlivý muž nebo spravedlivá žena. Jenom spravedlivé, jenom správné Pán zná. Další verš z nepřeberna:Prohlašují, že znají Boha, avšak svým jednáním to popírají. Jsou odporní, neposlušní a neschopni jakéhokoli dobrého skutku. (Titovi 1:16)Bible učí, že jsou mezi křesťany lidé, kteří se hlásí k Bohu, ale svojí nepravostí prozrazují, že jim je Bůh cizí. Kolikrát jste už slyšeli nevěřící, kteří nechtějí mít nic společného s křesťany, protože je zklamali a protože znají pohany, jejichž slovo platí, a kteří se chovají daleko lépe... V životě platí, že ne každý, kdo si říká křesťan, jím je. Dnes zakončíme takto:Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! To všecko je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista a pověřil nás, abychom sloužili tomuto smíření. (2. Korintským 5:17-18)Jistě, ke Kristu přicházíme takoví jací jsme, obtěžkaní zavazadly našich hříchů. Jen Pán Ježíš Kristus nás může proměnit v nová stvoření. Jestliže však po této proměně zůstaneme takoví, jací jsme byli, pak to nebyla žádná proměna, to pochopí každý z nás i kolem nás. Prázdná slova ještě nikoho nepřesvědčila.--------------------------------------------------------------------------------

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace