Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Marcela.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 16652, komentáře < 7 dní: 258, komentářů celkem: 429593, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 441 návštěvník(ů)
a 3 uživatel(ů) online:

Mikim
ivanp
rosmano

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116502958
přístupů od 17. 10. 2001

Hledání: Jeden z mých běžných hříchů.
Vloženo Středa, 29. září 2010 @ 17:56:56 CEST Vložil: Olda

Zkušenosti poslal karkulka

Patřím k těm, kteří na průměrný plat hledí, řekněme, zdola. Co mám to mám, hromadění majetku naštěstí nebylo nikdy mým koníčkem. Navíc vím, že jsou na světě lidé, kteří jsou potřebnější. 

 O obtížnosti vydělání nadbytku peněz, opravdu poctivou práci, vím tedy své. Vím kolik práce stojí, když  si „potřebuji“ pořídit něco nového, když mám platit různé poplatky, co polkne normální chod domácnosti, atd. Zvykl jsem si tedy,  že každá má koruna je dobrá a současně by měla být vydřená.

Za určitou výhodu pokládám, že nijak netrpím materiálovou závisti. Závidím někomu třeba, že umí zpívat, ale ne, že je majetný. Dokáže mě však nezvednout, když někdo dává veřejně (myšleno neanonymně) někomu, řeknu milión, na dobročinné účely. Nechá se za to pouze provléct sdělovacími prostředky, malinká reklama  a je hotovo. A mě může vzít čert. Já by jsem také klidně milión dal, ale kde ho tak honem vzít, kradu snad?

V tu chvíli vidím ve svém bližním nabubřelého tupce, čímž se dopouštím hříchu a má křesťanská čistota, kterou už několik hodin pracně buduji,  je zase v tahu. Je to mojí vinou. Vím. Zda má na tom podíl i  někdo jiný neřeším. Vždyť to já mám milovat i své nepřátele a já nemohu cítit člověka, který dává potřebným! Dokonce mám pocit, že značná část toho darovaného obnosu pochází z mé kapsy. Nemohu to dokázat. Dopouštím se tedy dost možná i křivého nařčeni.

Vy, spasení, nemáte nikdo, ani vzdáleně, podobné problémy? Já poté musím činit pokání, ale mohu si být opravdu jistý svou očistou? Tak trochu, jako by jsem začínal pokaždé znovu. Jelikož žiji v tomto světě a ne již v království Božím, téměř denně na sobě nacházím nejrůznější provinění. Když se prohlásím za spaseného, tak budu mít od svědomí pokoj?

Vy jste na tom jak? Ale pozor! Pro Boha zde anonymní nejste! Takže než lhát, je někdy lepši mlčet. I když. On čte i myšlenky, tak klidně pište.


"Jeden z mých běžných hříchů." | Přihlásit/Vytvořit účet | 46 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Jeden z mých běžných hříchů. (Skóre: 1)
Vložil: Jaela v Středa, 29. září 2010 @ 18:36:10 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Karkulka
Když někdo, kdo má mnoho peněz dá milión na dobročinnou akci, tak já nevím, proč to ten člověk dává, protože nevidím jeho motiv.
Motivy mohou být různé:

------chce se ukázat před lidmi, že na to má
------chce si uklidnit své svědomí, že něco udělal, pro dobrou věc a ví, že on má hodně a kolem je nedostatek
------říká si raději nějaké peníze dám, co kdyby bylo peklo a já bych byl souzen jako lakomec
------dokáže myslet na hodnoty, které ho přesahují a ví, že ze svého nadbytku má dát těm, kteří nemají stejné možnosti jako on - tady bych řekla že si uvědomuje Boha a Lásku

Myslím si, že pokud nedosahuješ na průměrnou mzdu, nemusíš na dobročinnou akci dát milión, ale tolik, kolik uznáš za vhodné - tolik, abys sebe a svou rodinu neuvedl do bídy (do otroctví).


Také by mě zajímalo, jestli člověk, který se prohlásí za spaseného má od takového přemýšlení pokoj - je to vlastně pokoj od svědomí.

Lepší je, když mě mé vlastní svědomí usvědčuje z hříchu, než abych měla svědomí laxní a tvrdila, že nehřeším.



Re: Jeden z mých běžných hříchů. (Skóre: 1)
Vložil: Nematemne (kotozor@seznam.cz) v Středa, 29. září 2010 @ 18:57:05 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu | Blog)
........Vy, spasení, nemáte nikdo, ani vzdáleně, podobné problémy?........

        Mám podobné problémy, a přesto jsem spasen. 

........téměř denně na sobě nacházím nejrůznější provinění..........

        Já také a prosím Boha, ať se mé oči otevřou ještě více :-) Poznávám na sobě tři druhý hříchu, jeden ani nedokončím a jsem usvědčen, z dalšího jsem usvědčen později, a pak je tu ta nejhorší potvora, kdy bojují s něčím co se stále vrací. 

.......Já poté musím činit pokání, ale mohu si být opravdu jistý svou očistou?.........

       O tom, že tyto slova jsou o Bohu asi tedy pochybuješ, že?    "Jestliže své hříchy vyznáváme, on je věrný a spravedlivý, aby nám hříchy odpustil a očistil nás od každé nepravosti"

        



Re: Jeden z mých běžných hříchů. (Skóre: 1)
Vložil: Willy v Středa, 29. září 2010 @ 19:23:08 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu | Blog)
karkulko,

já jsem na tom v mnohém možná hůř než ty, ale ve tvém článku je zmínka o čistotě a očistě a k tomu chci něco říci.

Pro křesťana je naprostou nezbytností, má-li žít/chodit způsobem hodným toho povolání, jímž byl Bohem povolán, je čisté srdce, otevřené a nakloněné vůči Bohu (Př 21:1), neboť z něho vychází život (Př 4:23). Mít čisté srdce, do něhož může vcházet a z něho vycházet božský život, znamená mít srdce, které se cele a plně zabývá jedinou Osobou a zaměřuje se na jednu Osobu - Pána Ježíše Krista.

Když je člověk naplněn Duchem a Kristus se jako život šíří z jeho ducha do duše a ven směrem k lidem kolem věřícího, pak mu ztěží zbude čas, chuť, vůle a prostor pro věnování se někomu nebo něčemu jinému, než Kristu, rodině své a rodině víry, tj. svatým, s nimiž je spojen Boží láskou v jeho srdci a svazkem pokoje v místní církvi tam, kde žije i z ostatních místních církví, s kterými má společenství.

Křesťan sice žije v tomto světě., ale díky Bohu není z tohoto světa, který celý leží v tom Zlém, neboť byl přenesen z pravomoci temnoty do Království Božího milovaného Syna. To Království je spolu s Králem v jeho duchu, takže je třeba upínat mysl k duchu (Ř 8:5-6, 12:2) a obnovovat se duchem své mysli (Ef 4:23) a Duchem usmrcovat činy těla, abychom žili/byli živí (Ř 8:13b).

Možná tě má reakce neuspokojí a říkáš si: místo, aby mi napsal, jak je na tom on, poučuje mě, co a jak mám dělat. Inu, v úvodu jsem napsal, že na tom moc dobře nejsem, takže to, co jsem napsal, píšu i pro sebe a věřím i pro další jako Boží radu, jak žít životem, který se líbí Bohu! A ten je jen jeden - Kristův! To znamená, že křesťan má žít skrze Krista (J 6:57) božským věčným životem, který Pán Ježíš Kristus dává svým ovcím (J 10:10b, 27-28). Nicméně všechno to, co jsem napsal, se v naší místní církvi ve spolupráci s Pánem snažíme praktikovat. Tož tak.

willy
ř.: kterým jste byli povoláni



Re: Jeden z mých běžných hříchů. (Skóre: 1)
Vložil: leonet v Středa, 29. září 2010 @ 20:11:31 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Bylo v mém životě období, kdy jsem věnoval pozornost pouze sám sobě, přišel za mno Bůh a promluvil ke mě. O jaká radost,
viděl jsem jenom Boha v Ježíši Kristu. Uvěřil jsem mimo církev, doma. Až po asi půl roce jsme si z manželkou našli svou místní církev. Začali jsme tam pravidelně docházet do shromáždění, do půl roku jsme byli oba pokřtěni, a další věci už asi všichni znáte, začali jsme poslouchat kázání. A začaly problémy, Zhruba rok, dokud jsem se zabýval pouze Ježíšem bylo vše vpořádku, Když jsem začal poslouchat služby slovem, postupně jsem odvrátil zrak od Ježíše a začal se zabývat svými hříchy. Neříkám, že to snad nebylo třeba, ale ty služby byly spíše sugestivní, než duchovní. Místo abych hleděl na Krista Ježíše, sugestívně mě stále naváděly, abych se zabýval svými hříchy, a já přitom jasně věděl, že tyto hříchy byly odstraněny krví Pána Ježíše. Nechápal jsem služby slovem od některých bratrů. Proč se mám zabývat neustále něčím, co bylo smazáno na Golgotě krví Ježíše Krista mého Pána? Vždyť ten dlužní úpis byl smazán, a to právě pro obětí Pána Ježíše. 
Dlouhé roky jsem pátral v Božím slově jestli je tomu tak, jak jsem  pochopil na počátku, nebo jestli je tomu tak, jak vyučují někteří bratři. A div se světe, čím více jsem poznával Písmo a Pána, tím více jsem se utvrzoval v počátečním pochopení. To, co mi ukázal Pán osobně se lišilo od toho, co vyučovali pouze někteří bratří. Postupně jsem začal i chápat proč tak vyučují.
Zkrátka duchovní růst je především záležitostí osobního vztahu s Pánem Ježíšem. Jeli upřímný (pochopitelně upřímnost je závislá na tom, jak kdo zná sám sebe), má všechny předpoklady k růstu, a pak již jen zda věři více Bohu, nebo člověku. Každý z nás je osobně odpovědný, zda s Písmem v ruce kontroluje sloužicího bratra. Kdo tak nečiní, vystavuje se nebezpečí bloudění.
I ti jsem zažil. Velmi dobrá je pro obecnou orienatci Poutníková cesta od Bunyana.
Jestli budeš chtít něco z toho, co jsem napsal více rozvést, podrobností atd. Můžu. leonet



N (Skóre: 1)
Vložil: Eleazar v Středa, 29. září 2010 @ 21:18:09 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Karkulíne,
já podobné problémy....nemám. Spíš se zeptej, jestli se mnou nemají problémy druzí, to by byly zajímavější odpovědi.

Mám problém.
Tím problémem je devalvace pojmů. Např. pojmů hřích a pokání. Ty jsi toho zářným příkladem. Číníš pokání z takové pitomosti. Pardon, dámy prominou to ostřejší slovo. Ale Ježíš výslovně přikazuje, abysme případné dobrodiní prokazovali úplně jinak. Ne, že bych chtěl Ježíšovy myšlenky vnucovat každému napotkání, ale je špatné, že někoho štve, když vidí ve svém okolí pravý opak toho, co Ježíš kázal? Já myslím, že není. Máš pocit, že ....To je ale jen tvůj pocit. Mít neoddůvodnitelné pocity snad není hříšné!

Abych se vrátil k tomu, s čím mám problém, tak s tím, že spousta lidí říká hřích téměř všemu, tudíž slovo hřích se používá jako nálepka bez přemýšlení ...... výsledek - hřích je v obecném povědomí úplně cokoliv (včetně prdění), akorát skutečné hříchy jsou širokou veřejností přijímány vcelku benevolentně.
A s tím souvisí i devalvace pojmu pokání. Co je pokání? Šaškování na shromku, případně nějaké pseudoduchovní pitominky? To mě teda podrž. Málokdo vyžaduje od skutečných hříšníků (ne od lidiček se srdcem přes celou Sibiř, od skutečných hříšníků) skutečné pokání, neřkuli nápravu věci a odškodnění nenapravitelného.

eleazar

P.S.: Jsem trochu zákonická povaha. Mám tendence psaného se důsledně držet. Lidský rozměr celé věci, případné ovoce apod. v mém podání někdy musí jít stranou. Hlavně, že vše papírově sedí :-) To chce samozřejmě určitou náturu, svým způsobem prdlou. Čím si takový důsledný režim kompenzuju? Například tím, že se nestarám o věci, které nejsou v Bibli přímo ošetřeny a v těch, kde je ponechávána určitá volnost, jí užívám plnými doušky. A to klidně na úkor šíření křesťanství a rozšiřování počtu nových konvertitů atd. atd. atd. A co se týče tzv. světských radostí, které jsou křesťanskou veřejností zatracovány, ale nejsou přímo zakázány anebo jsou nějak problematizovány; nehledám problémy tam, kde nejsou - co si myslí "křesťanská veřejnost" mě příliš netrápí.



Re: Jeden z mých běžných hříchů. (Skóre: 1)
Vložil: Momonka (Tinidril@seznam.cz) v Středa, 29. září 2010 @ 21:40:32 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.



Re: Jeden z mých běžných hříchů. (Skóre: 1)
Vložil: vlastik v Středa, 29. září 2010 @ 22:34:57 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ahoj  a pokoj Tobě Karkulko.

Píšeš ---Vy ,spasení--- 
 
Dobře tedy, my spasení ,si svou čistotou jisti jsme,neboť jsme byli očištěni krví Pána Ježíše Krista a dokonale očisťuje naše svědomí .Jeho krev, je smlouva,kterou s námi uzavřel a jsme opravdu čistí, jen  jeden druhému umýváme nohy.

Píšeš ,že žiješ v tomto světě a  ještě ne v království Božím?    Tak by jsi se měl snažit vejít,nebo si snad myslíš ,že až po smrti ?  Pozdě...    Tak se prosím snaž a hledej. 





Re: Jeden z mých běžných hříchů. (Skóre: 1)
Vložil: oko v Čtvrtek, 30. září 2010 @ 08:11:04 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Hezký pohled do zrcadla, inspirující myšlenky. Líbí se mi to.



Re: Jeden z mých běžných hříchů. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 30. září 2010 @ 09:32:15 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Ahoj Karkulko.

  Zásadní problém svědomí je ten, že se dá "ocejchovat", t.j. může se změnit jeho hodnotový žebříček. Když jsem byl mladý, stavěly jsme sochy a obrazy na návrších a u posvátných hájů, vykuřovali jim, poklekali před nimi a doufali v ty, koho představovaly. Nepovažovali jsme to za hřích, protože se naše svědomí poddalo výchově světa, která ho ocejchovala.

  Zato jsme za hřích považovali to, když je někdo bohatý, dobře se mu daří a má hezké věci, když se dobře nají, když používá antikoncepci a má málo dětí, když je vzdělaný, když pracuje v něděli a na vánoce, když není v Jediné Pravé církvi a atd.

  Úplnou ohavnost jsme tedy považovali za dobrou věc a to, na čem není nic špatného jsme považovali za hřích.


  To je i jádro tvého příspěvku. To, co píšeš, je výsledek práce, prokletí a výchovy ducha chudoby, kterou jsem taky prošel. Když jsem přijal věčný život, tak se stalo několik věcí a v téhle oblasti speciálně to, že Bůh přerovnal moje priority zpět k normě co je a co není hřích (v podstatných věcech okamžitě, v jedné chvilce) a přijal jsem moc se z hříchů (t.j. z jednotlivých špatných skutků) se dostat.

  Pak následovala Boží výchova v řešení hříchů, ale podle Božího pořadí, ne podle toho, co trápilo mne. A první, co Bůh řešil, byl právě vztah k němu (to, jestli mu budu důvěřovat celým svým srdce, celým životem) a hned další vztah k majetku (to, jestli bude můj život záviset na majetku a jestli ho budu považovat za důležitý a jestli budu dělat k čemu jsem povolán). Obě dvě věci Bůh převrátil během několika let do opačné polohy: Začal jsem spoléhat na Boha a přestal jsem spoléhat na majetek.

  Pak Bůh řešil spoustu dalších věcí, třeba vztek, prokletí v oblasti práce a financí, vztah k autoritám a státu,... Ale řešil je jinak, než před tím já a náboženství. Místo toho, abych se stále dokola trápil a vyznával, Bůh mne vychoval ty věci proměnil.


  Pokud je opravdu tvým největším problémem to, že jsi na někoho naštvaný pro to, že dává veřejně peníze na dobročinnost (což ostatně žádný hřích není) tak jsi na tom docela dobře. Pokud je to jen zástěrka, která ti má zakrýt tvoje skutečné problémy v životě (život bez Boha a jeho společenství) tak jsi na tom blbě.



  Ptáš se na spasené, tak ještě ke mě ať nerozebírám tebe. Podobné problémy s lidmi nemám: Nemám důvod lidi soudit, závidět jim, zlobit se na ně. Tyhle vztahy k lidem Bůh proměnil. Mám lidi rád a ke každému mi Bůh dává nějaký vztah, který je potřebný, ale pokaždé mám respekt, protože vím, že vycházíme všichni z té výchovy světa. Jediné co roslišuju je to, jestli má člověk věčný život nebo ne, protože podle toho je potřeba lidem různě pomáhat. Nemám důvod mluvit sprostě (to jsem Bohu díky nikdy nedělal) ani tak přemýšlet, nemám důvod se vztekat (to Bůh proměnil) a tak podobně.

  Přesto mě Bůh vychovává. Teď třeba v pořádku, přerovnává priority. Mojí prioritou bylo vždycky dělat věci do úmoru, proto taky když ve dvě ráno končím v práci, píšu příspěvky na GS ;-) A Bůh mě teď učí jinou prioritu: Skončit práci včas a uklidit po sobě. A dá mu to docela práci.




Re: Jeden z mých běžných hříchů., slabost přirozenosti (Skóre: 1)
Vložil: mk (miliko(a)atlas.cz) v Čtvrtek, 30. září 2010 @ 16:58:51 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Milí moji, aniž bych ještě četl vše zde, napíši rovnou co si myslím. Všichni máme svoje přirozené vlastnosti. Čekáme pohlazení a uznání. Jeden psycholog zkoumal motivace a zjistil jich osmnáct. Pedagogové jsou mu za to vděčni. Také tam jsou takové věci jako potřeba něčeho si vážit a ctít , něco mít ''nad sebe'', ale je tam také potřeba být pochválený, a potřeba být uznaný atd. Zasloužíme si to.
A když jsme byli malí, o vše se starala matka, Uznala, pochválila (nebo naopak, usměrnila) a vše bylo v pohodě. Potom nám začne chybět neustálá přítomnost bytosti, která nade vším bdí a obracíme se na druhé. Ten dar zaslouží pochvalu, ale matka nepřichází a tedy to on dá najevo ostatním.
A nyní doplním, co jsem se dozvěděl jinde. V jednom evangelickém chrámu  darovaly některé rodiny nový lustr. A jedna farnice si přála, aby se dovnitř lustru vložil lísteček s tím, že to darovala ona (se jménem). Mně to řekl farář, jinak to nebylo známé. Tedy i ona potřebovala pochvalu. Ale byla cudná, neříkala o tom nikomu, jen si přála, aby tam, ve výšce, kde to nikdo nemůže přečíst byl přeložený lísteček s jejím jménem uvnitř, přála si tedy pochvalu (uznání daru) od Ježíše a to utajenou.
divíte se? já ne, je to PŘIROZENÉ a dopřejme jim to.
Na závěr ještě o tom, co je a není hřích.
Jedna farnice se při zpovědi ptala kněze, jestli to co myslí není hřích. Kněz ji vyzval, aby to popsala. Řekla ''když se tak někdy dívám do zrcadla, napadá mne, že jsme velmi krásná, že jsem nejkrásnější. není to pýcha?''.
Kněz odpověděl : ''upokojte se, to není hřích, to je pouze omyl''.



Re: Jeden z mých běžných hříchů. (Skóre: 1)
Vložil: karkulka (pradavnapravda@email.cz) v Pátek, 01. říjen 2010 @ 09:48:47 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Děkuji všem, kteří byli ochotni poodhalit kousek  svých, ryze soukromých, stanovisek, pocitu a hlavně zkušenosti. Myslím si, že podobným způsobem si vzájemně ku prospěchu být můžeme i přes některé názorové odchylnosti.  Chvílemi jsem se pokoušel vyloudit i nějaký úsměv, nikoho jsem tím ale nechtěl s ničím konfrontovat. Ještě jednou vám všem děkuji a přeji hodně Božího požehnání.



Stránka vygenerována za: 0.31 sekundy