Teologie: 5.Námitky
Vloženo Pátek, 30. srpen 2002 @ 11:07:33 CEST Vložil: et |
5. Námitky JESTLIŽE VŠE POTŘEBUJE PŘÍČINU, POTOM CO
ZAPŘÍČINILO BOHA?
Už jsme si to vysvětlili. Problém vězí v
tom, že lidé dobře neslyší nebo nechápou, nebo nechtějí chápat ani slyšet co
říkáme. V žádném případě netvrdíme, že všechno potřebuje ke vzniku příčinu;
Tvrdíme ale, že vše co má počátek to potřebuje příčinu. Pouze konečné, omezené
a podmíněné věci a bytosti potřebují příčinu. Bůh neměl počátek, je nekonečný a
proto nutný. Bůh je nezapříčiněná příčina všeho konečného měnícího se stvoření.
Jestliže Bůh potřebuje příčinu, potom jsme na nekonečném sestupném žebříku
příčin které nikdy neskončí a tudíž ani nezačnou, a pak by tu nemohlo být nic.
Právě že tu stvoření je, tak to dokazuje počátek stvoření a nezapříčiněnou
příčinu, která existuje úplně v jiné poloze, totiž mimo ten sestupující žebřík.
Kdyby byl Bůh zapříčiněn, tak by byl stvořen a měl by kvalitu stvoření se všemi
omezeními. Tato otázka - kdo zapříčinil Boha je nelogická, protože nemůžeme jít
před první příčinu, potom by první příčina nebyla první. A první příčina,
jestliže je opravdu první nemohla být zapříčiněna. Lidé, přemýšlení není
složité. Bůh dává ten nejpochopitelnější smysl, proto v nějakého boha, bohy,
nebo biblického Boha věří absolutně každý. I Materialista věří v prvotní
nezapříčiněnou příčinu a tou je prý hmota. A už vězí v náboženství hmoty až po
uši. Pojďme k podobné otázce:JESTLIŽE BŮH STVOŘIL VŠECHNO, JAK TEDY
STVOŘIL SEBE?Znovu opakuji, pouze konečné, omezené,
podmíněné bytosti potřebují příčinu své existence. Nutná Bytost ji nepotřebuje.
Vůbec netvrdíme, že Bůh je sebezapříčiněn. To by bylo úplné nemožné. Teoreticky
existují pouze tři druhy bytostí: sebezapříčiněné, zapříčiněné někým jiným, a
nezapříčiněné. Do které skupiny patříme my lidé? Být sebezapříčiněn je logický
nesmysl, protože zapříčinit se může jen ten, kdo existuje, potom se ale nemusí
zapříčinit, protože už je. Což je vlastně odpověď na tuto otázku. Problém
nevězí v odpovědi, ale v nelogičnosti otázky. Kdybychom byli nezapříčiněni, potom
bychom byly nutné, věčné, neměnné a nekonečné bytosti, které by se potom nedaly
od sebe ani rozlišit. To očividně nejsme. Jestliže jsme ale zapříčiněni někým
jiným, kdo zapříčinil toho, kdo nás zapříčinil? Sebezapříčinění je nesmysl,
kdyby jej zapříčinil někdo jiný tak slézáme po nekonečném sestupném žebříku
příčin bez počáteční příčiny, tedy stvoření by nikdy nemohlo vejít v existenci,
protože by nemělo počátek. Co nemá počátek, a je zapříčiněno, to prostě nutně
není a nemůže být. Stvoření tu ale je, potom jeho příčina - On, Bůh musí být
nezapříčiněn.ŽÁDNÁ PROHLÁŠENÍ TÝKAJÍCÍ SE EXISTENCE
NEJSOU NUTNÁNěkteří kritikové se pokoušeli o vyvrácení
Boží existence z hlediska ontologického, tedy z hlediska bytí. Tvrdí, že
nemůžeme dělat závěry o Boží existenci které jsou vyvozeny z nutné pravdy. Toto
jejich tvrzení však může být samo o sobě také nutné. Jestli to, co tvrdí je
nutně pravdivé, (nemožnost vyvození Boží existence z nutné pravdy) potom
opravdu nemohou nic vyvozovat o Boží existenci, protože "nutně
tvrdí", že z "nutného tvrzení" se o Boží existenci nic vyvodit
nedá. A my dodáváme, ani to, že Bůh není - což chtějí tvrdit. Je to jako
kdybych česky řekl: "Česky neumím vyslovit ani slovo", nebo absolutně
prohlásil, že všechna prohlášení jsou relativní. A už jsem se porazil. My ale
tvrdíme, že z nutného tvrzení se pravda vyvodit dá, a ta ukazuje jenom na
existenci Boha. A dále, jestli to, co skeptici tvrdí není nutně pravdivé,
(nemožnost vyvození Boží existence z nutné pravdy) potom je jejich námitka
bezpředmětná protože zmizela.MRAVNÍ ZÁKON STOJÍ MIMO BOHA NEBO JE
ZVOLITELNÝBertrand Russell namítl, odkud vzal Bůh
mravní zákon? Řekl, že mravní zákon buď stojí mimo Boha, Bůh je mu podřízen a
potom tento zákon neobsahuje vrcholnou mravnost. Nebo je to zvolený soubor
zákonů který vznikl v Boží vůli. Takže, podle Russella, buď Bůh není vrcholný,
nebo volí podle svévole; v obou případech tento Bůh není hodný našeho
zbožňování. Russell však nevyčerpal všechny možnosti. My tvrdíme, biblicky, že
mravní zákon je zakořeněn v Boží dobré a milující povaze. Mravnost tedy nestojí
mimo Něj, ale v Něm. Pro Boha je nemožné chtít něco, co není v souladu s Jeho
povahou. Bůh je dobrý a nemůže zvolit zlo. Zde žádné dilema není.MŮŽE BŮH STVOŘIT BALVAN KTERÝ SÁM
NEUZVEDNE?Když jej nestvoří, tak prý není všemohoucí,
a když jej stvoří a neuzvedne tak také není všemohoucí. Tohle je další
nesmyslná otázka. Je to jako bychom se otázali - "Je něco většího než
nekonečno?" Nemoudrost této otázky spočívá v tom, že nejprve určíme
nekonečno tím, že je bez ohraničení, a potom se doslovně a hloupě tážeme co
přesahuje hranice které nutně neexistují. Z nutných prohlášení se dají dělat
logické závěry.Stejné nelogičnosti a nevědomosti se dopouštíme otázkou, jestli
Bůh může stvořit kulaté čtverečky. Nejprve čtverec nutně určíme tím, že má
čtyři pravé úhly a stejné dlouhé strany, a potom jeho nutnou definici chceme
zrušit zakulacením. Po zakulacení to ale nutně není už čtverec! To už se můžeme
tázat jakou barvu má chuť koblihy, a jak voní světlo. Toto vše jsou navzájem si
odporující prohlášení. Boží všemohoucnost nespočívá v tom, že může dělat co je
nemožné důsledkem své definice. Boží všemohoucnost vězí v tom, že může
absolutně vše co je možné aniž by změnil definici stvoření. Bůh může stvořit
Františka Nováka i Václava Dvořáka, ale nemůže stvořit Františka Nováka tak, že
by to vlastně byl Václav Dvořák. Jenom se nezesměšňujme s otázkami o kulatých
čtverečcích. Přesto, každý balvan, co balvan, každou horu kterou Bůh stvořil
může přemístit, uzvednout, srovnat - chcete snad více moci?JESTIŽE JE BŮH NEOMEZEN, POTOM MUSÍ BÝT
SOUČASNĚ DOBRÝ I ZLÝ, EXISTENCE I NEEXISTENCE, SLABÝ I SILNÝKdyž Bible a my podle ní tvrdíme, že Bůh je
neomezený, myslíme tím, že je neomezený ve svých dokonalostech, perfektnostech.
Zlo ale nepatří do třídy dokonalostí; Zlo je naopak nedokonalost. Totéž platí o
neexistenci, slabosti, nevědomosti, konečnosti, dočasnosti a jakékoliv
vlastnosti která je určena omezením a tím nedokonalostí. V podstatě říkáme, že
Bůh je pouze "omezen" tím, že nemůže být omezen omezeními jako jsou -
čas, prostor, hmota, slabost, zlo atd. Bůh je "omezen" pouze svou
neomezenou dokonalostí.JESTLIŽE JE BŮH NUTNÁ BYTOST, POTOM JE
NUTNÝ I VESMÍRTato námitka předpokládá, že nutný Bůh dělá
všechno nutné. Jinými slovy, ne, že by chtěl, ale že musí.
Naše definice nutného Boha však říká, že Bůh musí být vším čím je. Všecko co je
zahrnuto v Boží povaze, v Boží podstatě, je nutné. Avšak cokoliv co Bůh činí
přesahuje Jeho podstatu a činí to Svojí svobodnou vůlí. Bůh dělá co chce,
nedělá co musí. Každé Jeho přání však musí být v souladu s Jeho neomezenou
dokonalostí. Bůh nás spasil ne proto, že musel, ale proto, že chtěl. Kdyby nás
nechtěl spasit, tak by nás ani nestvořil. Bůh vůbec nemusel nutně tvořit
vesmír. Proto vesmír se vším co obsahuje není nutný. Pravda, Jeho láska jej
pobízela k tomu aby tvořil, ale rozhodně Ho nenutila aby tvořil. Láska nikdy
nenutí, protože je podmíněna svobodnou vůlí. Bůh se tedy rozhodl tvořit z lásky
i za cenu, že nás bude muset Svým utrpením na kříži zachránit. Láska je pro
Boha větší pobídka než nechuť k utrpení. I my bychom ne nutně, ale dobrovolně
vytáhli topící se dítě z žumpy, protože naše láska k dítěti je větší než naše
nechuť skočit pro něj do močůvky. Proto Bůh tvořil dobrovolně, a ne nutně.
Vesmír není nutný jako Bůh. Bůh dělá jen to, co se Mu líbí, a co je v souladu s
jeho neomezenými dokonalostmi, které jsou nutnou podstatou Jeho bytosti.Od počátku oznamuji, co se v budoucnu
stane, od pradávna, co se ještě nestalo. Pravím: Moje rozhodnutí platí a co se
mi líbí (ne co musím), uskutečním. (Izajáš 46:10)Vidíme, že ač je Bůh nutný, jedná nenutně,
tedy láskyplně, podle Své svobodné vůle, podle toho, co se Mu líbí. Kdyby Bůh
jednal nutně, neexistovala by láska jež je podmíněna svobodnou vůlí, a celý
vesmír, stvoření i Bůh sám by byl jeden velký souhrn robotů neznajících ani
lásku ani svobodné rozhodování.JESTLIŽE JE BŮH VĚČNÝ, KDY STVOŘIL
VESMÍR?Tohle je také zmatená otázka. Protože jsme
uvězněni v časoprostoru a hmotě, jsme ve veškerém stvoření, tak si
představujeme, že vše a pro každého odtikává v čase, tedy i pro Boha. Jenže Bůh
je nadčasový, a v čase ani v prostoru ani ve hmotě neexistuje. Bůh stojí mimo
Svoje stvoření, je jeho Pánem ne poddaným.Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. (1 Moj.
l:l)To znamená Bůh stvořil čas a jeho první
moment, a v tomto počátku stvořil nebe, tedy prostor, a zemi, tedy hmotu. Bůh
nepočal tvořit v čase, v určitém časovém momentu, protože Sám čas stvořil
společně s ostatním stvořením. Před tím než začal tvořit, čas nebyl. Proto
všechna příslovce času jako před, potom, někdy, kdy, zatím atd. pro Boha
neexistují. My si bez nich nic představit neumíme, protože v čase se měří
všechny změny kterému zapříčiněné stvoření mající počátek podléhají. Bůh je
však nezapříčiněn, bez počátku, a absolutně neměnný, proto nežije v čase. Kdyby
v čase žil, byl by stvořen, podléhal by změnám, ale to je nutný nesmysl. Proto otázka
kdy Bůh stvořil vesmír je v podstatě nepochopení Boží neomezené dokonalosti,
jeho hrůzu nahánějící svatosti, a strhávání Jej na úroveň časoprostorového
stvoření. Mimochodem, nepochopení Boží nadčasovosti způsobuje některé
doktrinální neshody i mezi křesťany. Například: Spasí mne Bůh teprve tehdy až
když se rozhodnu přijmout Krista a následovat jej (arministé - moje
rozhodnutí), nebo si mne už Bůh vyhlédl a spasil ještě před tím než jsem se k
Němu přiznal (kalvinisté - Boží rozhodnutí). Zde se to příslovci času jen
hemží.BŮH NENÍ NIC VÍC NEŽ PSYCHOLOGICKÁ
BERLIČKA, TUŽBA, JEN PROMÍTNUTÍ IMAGINÁRNÍHO OBRAZU O NĚMŽ CHCEME VĚŘIT, ŽE JE
PRAVDIVÝTato námitka má závažnou logickou chybu.
Není ani promyšlená ani domyšlená. Jak může někdo vědět, že Bůh není nic víc
než berlička nebo imaginární promítnutý obraz, pakliže dotyčný skeptik nemá víc
než extra znalost? Být si "jist", že lidské vědomí je hraniční čárou
skutečnosti, a že nic za touto hranicí vědomí skutečně neexistuje, nutí
dotyčného skeptika aby sám přelezl hraniční čáru lidského vědomí. Jestliže
tvrdí, že za hranicí vědomí, tedy za hranicí "imaginárních představ o
Bohu," není žádná realita, potom za hranicí vědomí musel asi být a vidět,
že tam žádná realita, ani Bůh není. Jestliže však dotyčný skeptik má nějaký
zvláštní vhled za čáru vědomí, potom vlastně přiznává, že naše vědomí není
hranicí reality. Tato námitka poráží sama sebe. Ve skutečnosti, žádný skeptik
žádný extra vhled za hranici vědomí nemá, proto je jeho námitka jen berlička,
kterou podpírá svoje imaginární promítnutí svého materialistického světonázoru,
protože jej nemůže jinak logicky dokázat. My jsme Boží existenci v posledních
pěti pořadech dokázali mnoha způsoby, takže o berličce nemůže být ani řeč.V posledních pěti pořadech jsem vás hodně
potrápil. Slibuji, že už to bude nadále snazší. Přesto to nebude snadné. Váš
rozum, vedle vašeho srdce, obě vaše nejniternější podstaty které dělají vás
vámi které máte stejně od Boha, budete stále potřebovat, to je život - spojení.
Jedno od druhého nemůžeme odtrhnout, obojí se vzájemně doplňuje a posiluje.
Rozum nemůže být materialisticky studený - musí jej ohřát srdce, a srdce nemůže
být bezmyšlenkovitě pomatené - musí jej usměrnit rozum. Bohu, a tedy i nám jde
o vnitřní rovnováhu mezi viditelným a neviditelným. Biblická víra není zmatená, dává smysl.
Někteří křesťané si myslí, že obhájit biblického Boha není zapotřebí.
Souhlasím, že ani jeden důkaz nespasí. Naše úvahy však mohou odvalit balvany,
které leží v cestě vyvolených skeptiků. Jestliže křesťané neobhájí svou víru,
jak se na jejich víru budou dívat ostatní? Asi takto: "Víra je, když někdo
věří něčemu co není pravda." Tolikrát jsem to už slyšel. Mnoho věřících má
pouze víru ve víru, a neví proč věří tomu čemu věří. Jistě, věříme, protože si
nás Bůh přitáhl, ne proto, že jsme se logicky rozhodli. Přesto nás vybavil i
rozumem. Víra nemůže být slepá, přestože skrývá mnoho nepochopitelných
tajemství. Budeme si neustále v dalších pořadech
ukazovat a dokazovat, že kvality toho Boha kterého jsme dokázali, vyhovují
pouze a jenom Bohu biblickému a žádnému jinému. Podíváme se na ostatní bohy
které jsou skutečně jenom projekcí lidských přání. To můžeme říci zodpovědně,
protože tito bozi nevyhovují vlastnostem Boha o kterém jsme doposud hovořili.K pravému jedinému Bohu vede jenom jedna
cesta. Cesta od Něho k nám. Od nás k Bohu totiž vede tolik cest kolik je lidí a
určitě všechny jsou chybné. Jenom On nám může ukázat cestu k sobě tím, že nám
přišel naproti. My cestu k Němu nikdy o své vůli nemůžeme najít, i kdybychom se
snažili sebevíc.
|