poslal demagog Počátek knihy Genesis zaznamenává výpověď o stvořerní nebe, země,
rostlin, člověka i zvířat. Tento příběh známe - pokud se nemýlím - více
méně všichni. Třeba i díky jednomu kouzelnému animovanému filmu, jenž
nádherně namluvil Jan Werich. Nedávno (no nedávno, pěkných pár měsíců už
to bude) jsem si tyto řádky přečetl opět a promluvily ke mně úplně
jiným způsobem. Já poznal sám sebe, svůj příběh, příběh mé duše. Rád
bych se s Vámi, vážený čtenáři, o tento příběh lidské duše podělil. Není
to událost, která by se odehrála někdy v minulosti a pak sbohem. Ne.
Jsou to skutečnosti denodenního života. Života mého, ale - jak věřím - i života
Vašeho, milý čtenáři...
"Když Bůh počal tvořit
nebe a zemi, byla země pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla
tma..."Když čtu tyto řádky, mám před očima
obrázky měsíce, venuše, marsu, anebo jiné podobné mrtvé planety: Tma,
prázdno, prach, cizota, nicota. nepřátelské územi. Avšak toto je i
popis mé duše. Mé duše před tím, než poznala Boha.
Noc. Vláda temnoty. Strachu. Kdy člověk
nic nevidí a není viděn. Kdy se o něho nikdo nestará, nikdo se o něj
nezajímá. Za vlády temnoty. Samoty. Izolace. Kdy nevidí na cestu, nevidí
na její cíl. V noci, ve které není žádné, ani to nejmenší světlo, v
noci, kdy je chlad, kdy vylézají šelmy a hledají, koho by pozřely.Tehdy,
kdy chybí láska, zájem, kdy je ticho. V noci, v říši smrti, bezmoci,
pod vládou Nepřítele.
U
mne to bylo umocněno okultismem, do kterého jsem spadnul. V
patnácti se mi dostala do rukou jedna knížka od tzv. učitele pozitivního
myšlení. Tento učitel kázal, že není důležité Komu člověk věří,
ale že věři. Že i kdyby někdo omylem věříl
místo v Ježíše Krista v sochu Ježíše Krista, přinesla by ta víra ty samé
ovoce podle obsahu té víry. Že existuje síla, v podstatě neosobní moc,
která reaguje na lidské myšlení: Na pozitivní myšlení reaguje pozitivně a
přináší do života dobré věci, na negativní myšlení negativně a přináší
pak do života věci negativní... To mne okouzlilo.
Autor vyprávěl mnohé
příhody a mnoha velkých obrovských zázracích: Uzdravování, dorůstání
zdeformovaných končetin, vstávání z beznadějných kómatů, vyléčení
nejrůznějších rakovin, dále požehnání v hmotné oblasti, nejenom
zbohatnutí, ale dostání ideálních darů, dárků, nalezení ideálního
partnera, pak nějaké zneviditelní v boji a nezasažitelnost policisty.
Byl jsem ohromen. V dalších knihách jsem četl o zázracích telekineze,
teleportace, bilokace, o vstání z mrtvých a dalších a dalších velkých
zázračných věcech. A začal jsem toužit po této moci. Začal jsem ji
zkoumat, testovat, učit ji používat jako svého nástroje. A úspěšně.
Určité zázraky jsem ucítil i ve svém životě. Poznal jsem, že "to
funguje."
Avšak společně s úspěchy jsem začínal
mít i strach. Ona Moc, Síla, totiž je neosobní. Působí v zájmu jak těch
dobrých, tak těch špatných myšlenek. A já jsem dostal strach myslet
negativně. Dostal jsem strach z každé špatné myšlenky. Když jsem dostal
do hlavy špatnou myšlenku, hned jsem se vždy díval kolem sebe, jestli
jsem někomu neublížil. Měl jsem strach mít strach a z toho strachu mít
starch jsem měl strach. Mnohem později jsem si uvědomil, že můj úkol
není naučit se tuto Sílu ovládat, ale oddělit se od Ní, abych jí nebyl
zničen úplně. Nastávalo velmi těžkých asi pět let mého života. K
duchovní krizi se přidala krize vnější. Nemohl jsem si najít pořádnou
práci, v kapitalismu jsem se cítil jako ryba na suchu, bez vody.
Selhával jsem ve vztazích s dívkami, byl jsem k nim sobecký, krutý,
bezcitný, často jsem je využíval. Ale o sobě jsem měl přesně opačný
obrázek. Začal jsem si uvědomovat, že ta Síla ničí mne a né, že bych jí
ovládal.
S Mocí, která je neosobní, totiž nemůžete mít osobní vztah. Zkuste
si povídat s elektřinou!
Takový byl můj duchovní stav, když "Bůh
počal tvořit" v mé duši.
A v takovéto tmě navštívil Pána Ježíše
třeba i člen židovského sinedrionu, velerádce Nikodém.
Za to třeba taková samařská
žena se setkala s Ježíšem v pravé, žhnoucí poledne. I za tímto
sdělením můžeme vidět popis duchovního stavu oné ženy. Stavu vařících
emocí. V poledne bývá totiž v samařských krajinách nesnesitelné vedro.
Nedá se před ním utéci, nedá se před ním skrýt. Nesnesitelný žár
žhoucího slunce, kdy nelze pracovat. Kdy nelze nic udělat, nic
vykonat. Poledne ovládá vše. Žena šla právě v tento čas pro studnici
pro vodu. Tehy mívala jistotu, že u vody nkoho nepotká. Stydí se. Nechce
nikomu chodit na oči. A čerpá vodu z Jákobovi studny, t.j. ze studny
tělesnosti.. To vše popisuje její duchovní stav. Samařanka byla žena
bouřlivých citů, žena, kterou spalují emoce. Emoce ji ovládají,
před emocemi se neschová. Nezvládá je, ale otročí jim. Tyto emoce, své
touhy, žádosti a závislosti čerpá z Jákoba, ze své tělesnosti.
Toto známe i z astronomie. Kdy na
planetách typu Měsíce nebo Marsu se střídají období kosmické zimy s
kosmickým létem. Rozdíl teplot na těchto mrtvých planetách je makrantní.
A tyto planety se nezazelenají samy od sebe. Z měsíce se samovolně
nikdy nestane planeta poskytující příjemný a bezpečný domov životu. Jak v
té kosmické zimě, tak v tom kosmickém létě, všude vládne temnota.
Ona totiž existuje i bílá tma. Například
mlha. Pamatuji si, jak jednou v zimě nás přepadla mlha u naší chaty v
beskydech. Pak se i známá cesta stává neznámou. V mlze lze zabloudit i
pět metrů od cíle cesty. Protože člověk nevidí na krok. Je li všude
bílo, mlha, sníh, mráz, vítr. člověk nemá, jak se v prostoru
zorientovat. Tma jej ovládne, tma určí jeho cestu a tma jej nakonec
zahubí...
"...Ale nad vodami vznášel
se duch Boží... "
Ale i v takovém duchovním stavu je nám
Bůh nablízku. Neboť prožíváme dobu, čas, milosti. Bůh je blízko. Blízko
nám!
A co Vy, milí čtenáři, jaký je Váš
duchovní stav? Jste ztracení v intelektuální temnotě? Anebo se topíte ve
žhnoucím vedru emocí?
Zdroj: http://bohu-a.svetu.cz/2609-pribeh-lidske-duse.html
