Jednou z nejmalebnějších obcí Českého krasu s četnými historickými památkami a mnoha přírodními krásami je Svatý Jan pod Skalou. Vedle nedalekého Karlštejna a starobylého Tetína patří do trojlístku historicky nejvýznamnějších míst na Berounsku. Vzhledem k jeho blízkosti Prahy a docela dobré dopravě je jedním z oblíbených výletních míst. Jeho historie začíná od konce 9. století, kdy se zde podle legendy usadil první český křesťanský poustevník. Ivan, původem kněžic chorvatský, dnes uctívaný jako blahoslavený nebo dokonce svatý, zde žil 42 let v travertinových jeskyních pod mohutnou skalní stěnou. Legenda dále vypráví o jeho setkání s knížetem Bořivojem, který zde po smrti Ivana nechal postavit kapličku. První historicky doloženou písemnou zmínku o jeskyni sv. Ivana nacházíme v listině krále Přemysla Otakara I. z roku 1205, v níž potvrzuje Ostrovskému klášteru veškeré statky nabyté od jeho založení. Mezi jinými je zde zmíněn i dar knížete Břetislava I. - kaple v jeskyni sv. Jana Křtitele.

Ve 13. století zde bylo řádem benediktinů založeno proboštství a také majetek kláštera byl v té době významně rozmnožen. Další velké změny nastaly od r. 1661, kdy se zde místo původních dřevěných budov začal budovat nový klášterní komplex a velkorysá stavba nového kostela sv. Jana Křtitele. Bylo to za působení opata Matyáše Ferdinanda Sobka z Bilenberka, jednoho z nejvýznamnějších katolických prelátů 17. století. Do dnešní podoby byl klášter dostavěn v roce 1731. Po zrušení kláštera v roce 1785, byl v soukromém vlastnictví různých podnikatelů a šlechticů.

Interiér kostela sv. Jana Křtitele si zachoval barokní podobu, i když prošel několika stavebními úpravami a dominuje mu překrásný barokní náhrobek sv. Ivana (bohužel se uvnitř nesmí fotit). Odtud se projde do navazujícího renesančního skalního kostela Panny Marie. Kostel byl vytesán přímo v jeskyni, kde podle legendy pobýval poustevník Ivan. Jeskyně bývala v minulosti vyhledávaným poutním místem. Z podlaží jeskyně vyvěrá pramen studánky sv. Ivana . Voda má příznivý obsah minerálních látek a je stále považována za léčivou, v minulosti byl pramen označován jako zázračný a zejména na počátku 20. století byl využíván k léčebným účelům - byly zde Svatojánské lázně. Voda bývala také stáčena do lahví a prodávána pod značkou Ivanka.

A co je ve Svatém Janu nejkrásnější? Impozantní svatojánská skalní stěna, která se vypíná do výšky 210 m nad okolní terén a dominuje tak celému okolí. Je zakončena jednoramenným dřevěným křížem, který je zde podle pověsti od nepaměti. Přímo vybízí k procházce a po zdolání převýšení se vám naskytne úchvatný pohled na klášterní budovy a celou obec. Ta procházka a hlavně ten pohled dolů stojí opravdu za to! Až sejdete dolů, nezapomeňte se ještě projít k místnímu hřbitovu, kde uvidíte tuto nádhernou neogotickou hrobku sv. Maxmiliána rodiny Bergerů. Jejím stavitelem byl Bernard Grueber z Mnichova a opravdu stojí za to. A tím se s vámi ze Svatého Jana loučím.