poslal Krispus K volbám
Izraelská pospolitost, za doby soudců, byla často napadána okolními kmeny. Podle tehdejších představ vítězil ten, kdo byl početnější a měl silnějšího boha. Gedeon byl po vítězství nad Midiánci vyzván k vládě na Izraelci
Soudců 8: 22 – 23 „ Izraelci potom Gedeona vybízeli: "Vládni nám - ty, tvůj syn i syn tvého syna. Vždyť jsi nás zachránil z rukou Midiánců!" Gedeon jim odpověděl: "Nebudu vám vládnout já ani můj syn. Bude vám vládnout Hospodin."
Gedeon odmítl stát se králem a založit dynastii. Izrael měl být, dnes bychom řekli, „ bratrským společenstvím kmenů“ vzešlým z dvanácti synů Jákobových se společenským zřízením „theokracií“ ( rozuměj „bohovládou“). Je založené na osobní odpovědnosti v bázni Boží, v poslouchání a respektování Boha v rámci rodových tradic. Viděl bych to jako takový „ duchovní komunismus“ V pohledu na kvalitu člověka takový „vzdušný zámek“ . Tohle se nepodařilo udržet ! ........
Vidíme, že to nefungovalo jak mělo. Izrael byl kázněn za neposlušnost tím, že se často dostával vazalem okolních národů či kmenů. Bůh si pak vyvolil vůdce a skrze něj zasahoval. Jedním z nich byl i Gedeon. Po výzvě soukmenovců, aby založil první královskou dynastii v Izraeli odpověděl, že jim bude „vládnout Hospodin“. Jenže, jak se můžeme poučit z dějin, Izrael se Boží vládě nepodřizoval a ideál „duchovního společenství“ vzal s prvním králem Saulem za své.
Ovoce nevěry vůči Boží vládě v národě jsou vidět i v pokračování našeho příběhu. Gedeon se stal vzorem, ale selhal. Místo, aby lid vedl k Hospodinu, zhotovil efod ke kterému chodil celý Izraele „ modlářsky smilnit“ ( Sd 8: 27 ). Měl hodně žen a celkem sedmdesát synů. Jedním z nich ( dnes bychom řekli „levoboček“ ) byl i Abimelech, který po jeho smrti se intrikami dostal k moci. Když vycítil podporu měšťanů z Šechem tak pozabíjel všechny Gedeonovy syny až na Jotama, který uprchl. Ten se ve chvíli, kdy byl Abimelech v Šechemu prohlášen za krále, vystoupil na hoře Gerizim se zlořečením a použil tohoto podobenství
Soudců 9 : 8 – 16a "Jednou se stromy rozhodly krále nad sebou si stanovit. Řekly olivě: Kraluj nám! Oliva řekla: To snad mám svůj olej přestat vydávat, kterým se Bůh i lidé ctí, a jít kymácet se nad stromy? Řekly tedy stromy fíku: Pojď ty, kraluj nám! Fíkovník řekl: To snad mám své plody přestat vydávat, jež vynikají v sladkosti, a jít kymácet se nad stromy? Řekly tedy stromy révě: Pojď ty, kraluj nám! Réva řekla: To snad mám své víno přestat vydávat, kterým se Bůh i lidé veselí, a jít kymácet se nad stromy? Řekly tedy všechny stromy trní: Pojď ty, kraluj nám! Trní tenkrát řeklo stromům: Pokud mě vskutku oddaně určíte sobě za krále, pak se do mého stínu uchylte. Ale pokud ne, z trní oheň vyšlehne, libanonské cedry sežehne! Nuže, zachovali jste se oddaně a čestně,……“ Můžeme říci, že v otázce ideálu Boží vlády nad Izraelem se zachovali hanebně a stejně tak pochybili i vůči Gedeonovi a jeho domu. Podívejme se na ono podobenství. Vyvstávají z něj dvě zásadní aplikace
1. Žádný pořádný strom se nechtěl vzdát své role a významu ve společenství stromů. Měli svůj naplněný život a obětovat se a kymácet se nad ostatními a koukat jak plodí své ovoce se jim nechtělo. Měli své jisté, každý byl svým způsobem významný a přínosný pro život této zvláštní pospolitosti ( rozuměj stromů).
Politika, být poslancem, má být službou ostatním občanům. Pokud se jde do politiky s cílem zbohatnout, uspokojit touhu po moci nad druhými nebo z jiných, nízkých popudů, je to špatně . Ať jsou zvoleni ti, kdo chtějí sloužit k obecnému prospěchu a ať za to mají i slušné peníze
2. Špatný charakter trní se projevil tím, že vyhrožoval a škodil ostatním stromům . Vidím v tom dvě věci
Za prvé : Pýcha ! O nějakém stínu trní pro stromy se nedá ani mluvit. Vemte si keř a porovnejte ho např. s libanonským cedrem ! Za druhé : Touha po moci ! Cituji volební proslov trní : „Pokud mě vskutku oddaně určíte sobě za krále, pak se do mého stínu uchylte. Ale pokud ne, z trní oheň vyšlehne, libanonské cedry sežehne!“. Trní nemá co nabídnout, jen výhrůžky. Společenství stromů nijak nespojovalo, naopak. Vytvářelo napětí mezi těmi užitečnými. Ti, kdo měli převzít odpovědnost za společenství stromů ( rozuměj „ za stát“ ) tak neučinili a nezbylo, než se podřídit tomu, kdo na to nemá !
Abimelech později skončil špatně. Začal vyzabíjením svých nevlastních bratří a pak byl sám zabit a v „politice“ nic nedokázal ( Sd 9 : 55 – 57 ) . Dobře, kandidátky jsou sestavené mimo mě. Můžu zvolit stranu a můžu zakroužkovat čtyři kandidáty, kteří dostanou preferenční hlasy. Nevím, kdo z nás tyto kandidáty zná osobně. V drtivé většině odhaduji podle stáří, vzdělání, profese a zaměstnání. Je tady výrazný vliv tzv. „šedé zóny“, která často tahá za nitky a poslanci hlasují podle lobistických zájmů nejen podnikatelských skupin, ale i podle lobistických zájmů vlastní strany. Jejich osobní rozhodování je často právem jen papírovým. Tak proč se scházet a modlit se za volby ?
Nevím, zda na kandidátkách stran jsou ti, kteří už byli přínosem pro společnost. V našem podobenství jsou to olivy, fíky, vinná réva. Zkušenost posledních dvaceti jedna let demokracie nás přivádí k pesimismu, že nevíme „koho volit“. Nechci abychom ve sboru říkali lidem koho mají volit. Nechci manipulovat s vaším svědomím a svobodnou vůlí. Ani vám neřeknu, koho budu volit. Vím ale koho volit nebudu ! Ne z pomsty za to, že mě „vedoucí síla ve společnosti“ nepustila v roce 1975 studovat Vysokou školu zemědělskou v Brně. A to ani na neatraktivní obor, kdy do naplnění ročníku zůstala dvě volná místa a já přitom v pohodě udělal přijímačky. Ne z pomsty, ale z principu ……
Můžeme se modlit ve víře, že nakonec dáme hlas straně a lidem v ní, kteří nemají špatný ideál modelu řízení státu a nestaví se proti Boží etice a morálce. V čem můžeme mít jistotu je to, že z trní se může stát libanonský cedr ! Už jsme to z Boží milosti sami na sobě prožili. Uvěřili jsme a měníme se do Božího charakteru …… i ti poslanci mohou uvěřit a stát se Božími dětmi. Nebo se alespoň otevřít hlasu svědomí, které je Božím darem pro každého člověka. Bůh může proměňovat jejich osobnostní profil jako proměňuje nás do svého obrazu.
1 Tim. 2:1-4 „ Především prosím, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy a díkůvzdání za všechny lidi, za krále i za všechny vysoko postavené, abychom mohli vést klidný a pokojný život ve vší zbožnosti a počestnosti. Tak je to správné a milé našemu Spasiteli Bohu, který chce, aby všichni lidé byli spaseni a došli k poznání pravdy“
Takže vážení, vysoce postavení ! Budeme se za vás modlit, abyste došli spásy v Kristu protože chceme vést „klidný a pokojný život ve vší zbožnosti a počestnosti“. Tím by došlo k proměně českého národa a jeho směřování k Bohu. A povolební koalice ( bez které se zřejmě nová vláda neobejde) by se měla řídit prostou zásadou
Fil.2: 3 „ Nikdy se nedejte vést soupeřivostí nebo ješitností, ale raději žijte v pokoře: važte si druhých víc než sebe“ . Že to je „ vzdušný zámek „ ? Možná, ale já mám víru na obrat k lepšímu i v oblasti politiky. Ale to vyžaduje, aby česká Církev pozvedla svůj hlas …..
