Zažili jste někdy na vlastní kůži opravdu surovou, brutální šikanu? Vždycky jsem byl tak trochu jiný, než ostatní chlapci. Často se kluci domluvili jen tak pro zábavu, že mě zbijou. A zbili. Buď ve škole o přestávce na WC, nebo po škole cestou domů. Někdy byli dva, někdy tři, někdy pět. Domů jsem chodil s ksichtem od krve a otec vždy říkal: Ty sis nechal zase namlít? Slabochu! Tak tady máš ještě ode mně! Prásk! A dostal jsem ještě od otce.

Byly to roky utrpení. Stěžování "soudružkám" učitelkám nepomohlo, nechtěly si komplikovat život, řekly že žalovat se nemá a tím to končilo. Tehdy jsem se naučil nenávidět lidi a nikdy už mě to nepřejde, to vím tak jistě, jako že je Bůh nade mnou. Jednoho dne už se na to matka nemohla dívat jak furt chodím domů s ksichtem od krve a jak mi otec ještě přidává a řekla: Půjdeš do oddílu řeckořímského zápasu. Tam tě naučí ubránit se grázlům. A šel jsem. Nikdo mi tam neubližoval. Naopak. Sportovci byli úžasní kamarádi. Nikdy nezapomenu, jak jsem položil na lopatky obrovského Němce. Namistrovaný frajer. Za pár minut jen kvičel. Když rozhodčí odpočítal se*****y a když jsme vstali, rozhodčí zvedl mou ruku vysoko, převysoko, až do nebes, proti krutému a zvrácenému Bohu, který požaduje nastavení druhé tváře, a o kterém jsem tehdy nic nevěděl. Poprvé v životě jsem cítil hrdost.

Pár týdnů potom se to stalo. Čtyři kluci si na mě počkali před školou. Když se na mě vrhli, prvního z nich jsem popadl a mrštil jsem jeho hlavou proti obrubníku. Praskla mu čelist a tekla mu krev. Ostatní utekli.

Za tři dny jsem dostal ředitelskou důtku a rodiče museli do školy. Když se vrátili domů, otec přišel za mnou a řekl: Ty ses ubránil čtyřnásobné přesile hajzlů, kteří tě přepadli? To jseš dobrej. To jseš fakt dobrej. Usmíval se na mě a vzal mě kolem ramen. Dostals ředitelskou důtku, ale nic si z toho nedělej, já to zařídím. A zařídil. Byl to vlivný komunista. Chceš autodráhu? Nebo auto na dálkový ovládání? Nebo magnetofon? Pojď, půjdeme do města a vybereš si. Na cokoli ukážeš, to ti koupím. Vybral jsem si velkýho Mercedesa Benz C111 na dálkový ovládání. Byl to opravdu kousek, tehdy se takové hračky dovážely ze západního Německa a daly se koupit jen v Tuzexu za Bony.

Co bylo s tím klukem co jsem mu přerazil čelist o obrubník? Uběhlo třicet let a jsme nejlepší kamarádi. Nedávno jsme spolu pili pivo u rožně se seletem a svěřil se mi že si to často vyčítal a že až v dospělosti pochopil, že si za to může sám.

Už nikdy nebudu nastavovat druhou tvář. Bůh nechce abychom si nechali dobrovolně ubližovat. To požadují uctívači nazaretského. Ne Bůh. Vím to tak jistě, jako že je Bůh nade mnou.