V Písmu se setkáváme s mnoha zmínkami o farizejích a jen s několika málo o saducejích. Diskutovat a polemizovat s Ježíšem se pokusili všeho všudy jen jednou, zatímco farizejové hlídali každý Jeho krok. Přesto měli ve Vyvoleném národě největší moc se kterou se žádná jiná skupina nemohla měřit.

Byla to kněžská a politická strana která vznikla ve 2. století před naším letopočtem a zcela ovládla Chrám. Své jméno odvozovali od velekněze Sádoka, který sloužil v 10. století před naším letopočtem králi Davidovi a Šalamounovi.Trvali na přesném znění psané Tóry a neuznávali nic jiného a žádný vývoj nebo tradici. Nevěřili na vzkříšení mrtvých a kupodivu ani na anděly a démony. Oproti tomu farizejové byli laické hnutí které mělo těžiště v synagogách a ne v Chrámu. Nebývalo jich víc než 6 000 a u lidu byli oblíbení. Lidé jejich snahu brali tak že se jim snaží dát jasná pravidla a učinit Zákon snesitelným. Říct jim kde je přesná hranice toho co mohou a nemohou aby měli jistotu že neporušili Zákon. Vytvořit návod pro jakoukoliv situaci a shodu okolností. Kolik je možno jíst, kolik ujít, jak se pohybovat. Byli oblíbení i pro striktní odmítání jakýchkoliv cizích vlivů. Saducejové po návratu z Babylonu začali politicky spolupracovat s Persií a později s helénismem a Římem. Tak aby zajistili bezproblémový chod Chrámu. Po babylonském zajetí se stal velekněz zároveň vládcem. Za Makabejského povstání uprchl Onias IV. do Egypta a vládnoucí rodinou mezi saduceji se stali Hasmonejci.

Saducejové kontrolovali převážnou část všeho obchodu a vlastnili většinu majetku v zemi. Příjmy z Chrámu, směny peněz, obchodu s obětními zvířaty, ubytování, krmení a napájení poutníků byly jejich. Jejich prvořadým zájmem bylo aby se obchody hýbaly a fungovaly a Chrám přetrvával, za jakoukoliv cenu. Mesiáše neuznávali, nepočítali s ním a představoval pro ně nebezpečí č.1. Nechtěli předávat svou moc pomazanému králi, ať už by to byl kdokoliv. Stejně jako nechtěli sebemenší konflikt a problémy s Římem. Když padnul Chrám v 1. století našeho letopočtu tak skončili spolu s ním a zmizeli ze scény.

Saducej byl i Josef z Arimatie zatímco Nikodém a Saul z Tarsu (pozdější svatý Pavel) byli farizejové. Důvodem proč Saul tak striktně odmítal Ježíše jako Mesiáše a vydával křesťany na smrt byla samotná podstata učení farizejů. Podle nich spása vycházela výhradně ze Zákona a z jeho striktního dodržování a nikoliv z osoby Mesiáše. Měřítkem kvality a pravosti pro ně bylo pouze to jestli Mesiáš vede a inspiruje k dodržování Zákona nebo ne.