První čtení: Jozue 14, 1 - 5: “Izraelci obdrželi v kenaanské zemi tyto dědičné podíly: přidělili jim je dědičně kněz Eleazar a Jozue, syn Núnův, a představitelé rodů izraelských pokolení. Dědičný podíl, a to pro devět a půl pokolení, jim byl přidělen losem, jak přikázal Hospodin skrze Mojžíše. Mojžíš dal totiž dědičný podíl dvěma a půl pokolením v Zajordání. Lévijcům ovšem mezi nimi dědičný podíl nedal. Zato Josefovci tvořili dvě pokolení, Manasesovo a Efrajimovo; a tak nedali lévijcům podíl v zemi, jen města k bydlení a pastviny pro jejich dobytek a stáda. Jak přikázal Hospodin Mojžíšovi, tak Izraelci učinili, když rozdělovali zemi.”

Čtení ke kázání: 3. Mojžíšova zvaná Leviticus 25, 1 - 17: “Hospodin promluvil k Mojžíšovi na hoře Sínaji: "Mluv k Izraelcům a řekni jim: Až přijdete do země, kterou vám dávám, bude země slavit odpočinutí, odpočinutí Hospodinovo. Šest let budeš osívat své pole, šest let budeš prořezávat svou vinici a shromažďovat z ní úrodu, ale sedmého roku bude mít země slavnost odpočinutí, odpočinutí Hospodinovo. Nebudeš osívat své pole ani prořezávat svou vinici. Co po tvé žni samo vyroste, nebudeš sklízet, a hrozny z vinice, kterou jsi neobdělal, nebudeš sbírat. Země bude mít rok odpočinutí. Co země v odpočinutí sama zplodí, bude vaší potravou, pro tebe, tvého otroka i otrokyni, tvého nádeníka i přistěhovalce, kteří u tebe pobývají jako hosté. I tvůj dobytek a zvěř, která je v tvé zemi, bude mít všechnu její úrodu za potravu. Odpočítáš si pak sedm roků odpočinutí, sedmkrát sedm let, a vyjde ti období sedmi roků odpočinutí: čtyřicet devět let. Desátého dne sedmého měsíce dáš ryčně troubit na polnici; v den smíření budete troubit na polnici v celé vaší zemi. Padesátý rok posvětíte a vyhlásíte v zemi svobodu všem jejím obyvatelům. Bude to pro vás léto milostivé, kdy se každý vrátíte ke svému vlastnictví a všichni se vrátí ke své čeledi. Padesátý rok vám bude létem milostivým. Nebudete v něm sít ani sklízet, co samo vyroste, ani sbírat hrozny z neobdělaných vinic. Je to léto milostivé. Budete je mít za svaté. Smíte jíst z pole, co urodí. V tomto milostivém létě se každý vrátí ke svému vlastnictví. Když budete prodávat něco svému bližnímu nebo něco od něho budeš kupovat, nepoškozujte jeden druhého. Podle počtu let po létě milostivém budeš kupovat od svého bližního, podle počtu let, v nichž budeš brát užitek, bude prodávat tobě. Čím více let zbývá, tím vyšší bude kupní cena, a čím méně let zbývá, tím nižší bude kupní cena; bude ti prodávat podle počtu let, v nichž budeš brát užitek. Nikdo nepoškodíte svého bližního, ale budeš se bát svého Boha. Já jsem Hospodin, váš Bůh.”

Milé sestry a drazí bratři,

jak asi tušíte z　přečteného textu, dnešní kázání bude věnováno fenoménu tzv. Milostivého léta (ang. Jubilee). Milostivé léto nám totiž umožňuje nahlédnout, jaká je Boží vůle v　zásadních sociálně politických, resp. politicko-ekonomických otázkách - konkrétně v　otázkách vlastnictví, práce či rozdělování příjmů. V　tomto měsíci máme dost příležitostí si tyto otázky připomínat a znovu promýšlet, neboť na sedmého a sedmnáctého listopadu připadají výročí dvou známých revolucí, které podstatně změnily společenské poměry. Nás křesťany jistě zajímá, která z　těchto dvou revolucí nastolila poměry, jež více odpovídají Boží vůli. Tzv. Milostivé léto nám podle mne umožní najít odpověď nejen na tuto otázku.

Nejdříve si však připomeňme jeho prehistorii. Původně předkové Izraelitů žili v　kennanské zemi jako svobodní pastevci a zemědělci (např. Abraham či Izák). Později kvůli hladomoru sestoupili do Egypta. Tam však z　nich časem udělali otroky, jak čteme v 2. Knize Mojžíšově zvané Exodus: “V Egyptě však nastoupil nový král, který o Josefovi nevěděl. Ten řekl svému lidu: "Hle, izraelský lid je početnější a zdatnější než my. Musíme s ním nakládat moudře, aby se nerozmnožil. Kdyby došlo k válce, jistě by se připojil k těm, kdo nás nenávidí, bojoval by proti nám a odtáhl by ze země." Ustanovili tedy nad ním dráby, aby jej ujařmovali robotou. Musel stavět faraónovi města pro sklady, Pitom a Raamses. Avšak jakkoli jej ujařmovali, množil se a rozmáhal dále, takže měli z Izraelců hrůzu. Proto začali Egypťané Izraelce surově zotročovat. Ztrpčovali jim život tvrdou otročinou při výrobě cihel a všelijakou prací na poli. Všechnu otročinu, kterou na ně uvalili, jim ještě ztěžovali surovostí.” (Ex 1, 8 - 14).

Bůh však svůj lid neopustil a prostřednictvím Mojžíše, Árona a Jozua jej vyvedl z　Egypta do země zaslíbené, tedy zpět do Kenaanu. V　zemi zaslíbené každý kmen losem obdržel svůj dědičný podíl země, jak jsme slyšeli v　dnešním prvním čtení (Jozue 14, 1 - 5). Jen kmen Léviho žádný dědičný podíl země neobdržel. Jde totiž o kmen kněží, kteří získali podíl na četných obětech (obětinách), které přinášeli Izraelci Hospodinu, svému Bohu. Pro Lévijce tak platila zásada: “Hospodin, Bůh Izraele, bude jejich dědičným podílem, jak je ujistil.” (Joz 13, 33).

To, že každý kmen kromě kmene Léviho obdržel dědičně díl země čili půdy, je velmi významná výpověď. Půda je totiž jedním z　výrobních faktorů jako práce a kapitál. Navíc je půda obdobně jako kapitál výrobním prostředkem, který člověk nutně potřebuje, aby mohl na něm či s　ním pracovat a tak se mohl uživit. A díky vlastnictví dostatečného množství půdy či kapitálu se člověk může dokonce uživit sám. I bez toho, že by byl něčím otrokem, poddaným či dokonce “pouze” zaměstnancem.

Samozřejmě časem mohl Izraelec vlastní vinou (např. leností) či díky nepříznivým okolnostem (neúroda, války atd.) o svůj dědičný podíl přijít. Ba dokonce mohl jinému Izraelci prodat sám sebe (stal se pak nádeníkem, ale ne něčím otrokem). Tehdy právě přicházelo ke slovu Milostivé léto. Každý padesátý rok se v　zemi měla vyhlásit svoboda všem jejím obyvatelům a každý se měl vrátit ke svému vlastnictví a ke své čeledi, jak zaznělo v　textu ke kázání (3. Mojžíšova zvaná Leviticus 25, 1 - 17).

Aby Izraelec snadno nepřišel o své dědictví a tak nezchudl, Bůh zakazuje lichvářský úrok a vydělávání na potravě, jak se píše opět ve 3. knize Mojžíšově zvané Leviticus: “Nebudeš od něho brát lichvářský úrok, ale budeš se bát svého Boha. Tvůj bratr bude žít s tebou. Své stříbro mu nepůjčuj lichvářsky, na poskytované potravě nechtěj vydělávat. Já jsem Hospodin, váš Bůh, já jsem vás vyvedl z egyptské země, abych vám dal kenaanskou zemi a byl vám Bohem.” (Lv 25, 36 - 38). Lichvou se ovšem tehdy myslelo půjčování peněz na úrok vůbec, nejen na příliš vysoké úroky, jako dnes. To dosvědčuje i kralický překlad těchto biblických veršů: “Nevezmeš od něho lichvy aneb úroku, ale báti se budeš Boha svého, aby se mohl bratr tvůj živiti u tebe. Peněz svých nedáš jemu na lichvu, aniž pro zisk půjčovati budeš obilí svého. Já jsem Hospodin Bůh váš, kterýž jsem vyvedl vás z země Egyptské, abych vám dal zemi Kananejskou, a byl vám za Boha.”

A to není zdaleka vše. Bůh dokonce nařizuje odpouštět každý sedmý rok dluhy, jak čteme v 5. knize Mojžíšově zvané Deuteronomium: “Každého sedmého roku budeš slavit léto promíjení dluhu. Toto je způsob promíjení dluhu: Každý věřitel svému bližnímu promine, co mu půjčil. Nebude na svého bližního, svého bratra, naléhat, protože je vyhlášeno Hospodinovo promíjení dluhu.” (Dt 15,1 - 2). Hospodin Bůh navíc varuje před neochotou půjčovat potřebným z　důvodu, že se blíží rok promíjení dluhů: “Dej si pozor, aby v tvém srdci nevyvstala ničemná myšlenka, že se blíží sedmý rok, rok promíjení dluhů; že tedy budeš na svého potřebného bratra nevlídný a nedáš mu nic. On by kvůli tobě volal k Hospodinu a na tobě by byl hřích. Dávej mu štědře a nebuď skoupý, když mu máš něco dát, neboť kvůli tomu ti Hospodin, tvůj Bůh, požehná ve všem, co děláš, ve všem, k čemu přiložíš ruku.” (Dt 15, 9 - 10).

Těmito všemi nařízeními Bůh držel v　pevných mezích sociálně ekonomické nerovnosti ve svém lidu, které se časem nutně objevily. Tyto nerovnosti však neměly být takového rozsahu, aby vyvolaly zásadní ekonomickou, sociální i politickou nerovnost členů izraelské pospolitosti. Připomeňme si zde i to, že přechod od kmenové organizaci ke království byl lidem na Bohu víceméně vynucen, jak se píše v　První knize Samuelově: “A Hospodin Samuelovi odpověděl: "Uposlechni lid ve všem, co od tebe žádají. Vždyť nezavrhli tebe, ale zavrhli mne, abych nad nimi nekraloval. Vším, co dělali ode dne, kdy jsem je vyvedl z Egypta, až dodnes, dokazují, že mě opustili a že slouží jiným bohům; tak jednají i vůči tobě. Teď však je uposlechni, ale důrazně je varuj a oznam jim právo krále, který nad nimi bude kralovat." (1 S 8, 7 - 9).

Boží ustanovení o roku odpočinutí, Milostivém létu a létu odpuštění dluhů, které měly ve svém souhrnu chránit izraelský lid před ekonomických fetišismem, mamonářstvím a velkými sociálními nerovnostmi, však byla v　Izraeli zanedbávána. Tak　i zde Izraelci opustili Hospodina a sloužili jiným bohům, jak si výše při jiné příležitosti stěžuje sám Hospodin Bůh. Časem však kalich nepravostí přetekl a Hospodin připustil dobytí zaslíbené země Asyřany a následně Babyloňany, dokonce zničení chrámu v　Jeruzalémě a odvedení lidu do zajetí. Reparát lidu po návratu z　babylonského zajetí se nezdařil a tak izraelský lid byl opět vypuzen ze své země, tentokrát Římany. A dosud se celý tam nevrátil.

Pro nás křesťany, lid Nové smlouvy, je osud lidu Staré smlouvy mimo jiné varováním před neplněním Boží vůle. Přitom Ježíšovy nároky jdou za rámec Starého zákona. Nejde zde jen o požadavek milování nepřátel či zákaz rozvodů, nýbrž také o společné užívání majetku (společné vlastnictví), jak se to dvakrát uvádí ve Skutcích apoštolů:

Modlitba po kázání:

Náš nebeský Otče,

děkujeme Ti, že nás nenecháváš v　nevědomosti ohledně své vůle i v　těch nejtěžších otázkách života jednotlivce i života společnosti. Že nejen v　Písmu svatém zjevuješ svoji vůle. Dokonce nám dáváš Ducha svatého, který nás uvádí do veškeré pravdy.

Odpusť nám, nebeský Otče, že si často vystačíme s　povrchními odpověďmi a stanovisky z　našeho okolí a nesnažíme se hlouběji poznávat Tvoji vůli, a to studiem Písma svatého, půstem či modlitbou

Nebeský Otče, daruj nám dostatek milosti a soudnosti, abychom se snažili lépe poznávat a plnit Tvoji svatou a dokonalou vůli ve všech otázkách individuálního a společenského života. Abychom se patřičně poučili z　osudů izraelského lidu, který si svou neposlušností vůči Tobě a Tvým nařízením připravil mnohé hořké chvíle. Abychom nežili jen sami pro sebe, nýbrž také ke Tvé slávě a chvále a k　užitku našich bližních.

O to vše Tě nebeský Otče prosíme, ve jménu našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista, který s Tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.

Praha, listopad 2009

Stanislav Heczko

(LECAV Praha)