Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Rostislav.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 16652, komentáře < 7 dní: 236, komentářů celkem: 429552, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 432 návštěvník(ů)
a 1 uživatel(ů) online:

rosmano

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116472445
přístupů od 17. 10. 2001

Hledání: Dědičný hřích – odcizení.
Vloženo Středa, 16. prosinec 2009 @ 20:02:48 CET Vložil: Stepan

Zamyšlení poslal leonet

Nevím kdo po prvé tento dědičný stav – odcizení se Bohu, nazval hříchem. Nejspíše si takový název „dědičný“ odvodil na základě slov apoštola Pavla.
Římanům 5,19: Jako se skrze neposlušnost jednoho člověka mnozí stali hříšnými, tak se také skrze poslušnost jednoho stanou mnozí spravedlivými.

Mnoho lidí namítá, že není spravedlivé přičítat hřích rodičů, jejich potomkům. Tento názor pramení z nevědomosti, a proto to jsou unáhlené závěry.
Žel mnoho lidí se mylně domnívá, že se stávají hříšníky, protože zhřešili a stačí jen vyvarovat se hříchů a jsou vzatí Bohem na milost. Tyto mylné představy vycházejí z nepochopení a nepoznání skutečného stavu svého nitra, pocházející ze srdce odcizeného Bohu.
Takové odcizené srdce člověka nemá schopnost naslouchat Božímu slovu. Jak se to mohlo stát?
Především si musíme uvědomit, že jsme členy lidského pokolení. Ať už tomu věříme, nebo ne, jsme potomky Adama a Evy. Ještě přesněji řečeno, všichni pocházíme z Adama, prvního stvořeného člověka.
Co se stalo v ráji, jsme mohli číst, nebo slyšet. Po pádu Adama se změnila jeho povaha, vnitřně se odcizil Bohu. Aby v tom odcizení nežil věčně, byl mu zamezen přístup ke stromu života. Od té doby všichni potomci Adama a Evy umírají.
Toto vnitřní odcizení Bohu a tím i jeho životu, působí, že člověk není schopen se Bohu líbit. Od narození se stává Boha neposlušným člověkem.
Co se narodilo z těla, je tělo.
Bible tyto lidi nazývá hříšníky. Což vlastně znamená ti, kteří hřeší, ať chtějí, nebo nechtějí. Na tomto našem padlém stavu, na naší povaze, naší hříšností se nedá nic změnit. Bible říká, že jediná změna, která může nastat je smrt. A proto je lidem uloženo jednou zemřít.
Jak se to vše stalo? Apoštol Pavel říká: „neposlušností jednoho“. Nestal jsem se hříšníkem proto, že jsem já sám hřešil, ale proto, že to byl Adam, kdo zhřešil. Rod každého z lidí se datuje až k Adamovi, jsme jeho potomky. A není možnost jak to změnit. Nikdo se mě neptal, jestli se chci narodit.
Jestli je někdo aspoň trochu uvažující, měl by dospět k poznání, že když Adam pojedl z toho stromu poznání dobrého a zlého, byli jsme v jeho těle. Náš život pochází z Adama, ať se nám to líbí, nebo ne. Když jsme byli v něm, tak jsme ve skutečnosti pojedli s ním a poslechli hada.
Tady se dá jednoznačně říci, že naše obtíže nespočívají v našem jednání, ale v našem dědičném původu. Pokud nejsme schopni změnit svůj původ, nemůžeme dosáhnout vysvobození z hříchu.
Pomalu dospíváme k řešení, jak vyváznout z našeho prokletí. Můžeme totiž vidět, jak tento problém řeší Bůh.

Římanům 5,12 – 21. ...Jak v Adamovi, tak i v Kristu.

V Adamovi jsme se stali dědici všeho, co pochází z Adama, a v Kristu jsme se stali dědici všeho, co je Kristovo.
Jak tuto věc dokazují Písma? Židům 7,1 – 17:  Abrahám nabídl desátek Melchisedechovi, v něm i Izák, v něm Jákob, v něm i Lévi. V té době nikdo nepomyslil na Léviho, byl ještě „v bedrech“ svého praotce Abraháma. A tentýž význam má i „v Kristu“. Abrahám jako otec rodiny věřících soustřeďuje tuto rodinu v sobě samém. Když obětoval Melchisedechovi, obětoval v něm i celý jeho rod. Neobětovali odděleně – jako jednotlivci, ale byli v něm a proto, když on obětoval, obětovalo v něm i veškeré potomstvo.
A tak se i nám naskýtá jiná, nová možnost. Jako potomci Adamovi jsme přišli o všechno.
Skrze poslušenství jednoho, spravedliví budou mnozí. V Adamovi si zoufáme, v Kristu Ježíši máme naději!
Bůh nám jasně ukazuje, že má v úmyslu nás osvobodit od dědictví Adamova, od hříchu a přenést do království svého, a dát nám dědictví Kristovo.


Podobná témata

Zamyšlení

"Dědičný hřích – odcizení." | Přihlásit/Vytvořit účet | 21 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Dědičný hřích – odcizení. (Skóre: 1)
Vložil: ssns (summasapientianihilscire@gmail.com) v Středa, 16. prosinec 2009 @ 21:08:04 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Aby v tom odcizení nežil věčně, byl mu zamezen přístup ke stromu života.

Had nelhal, když tvrdil, že poznání dobra a zla člověka pozvedne a budem v tomto ohledu jako Bůh:"Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé." Pokud někdo chce mermomocí trvat na tom, že lhal, pak se musí smířit s tím, že o pár veršů dál tuto "lež" potvrzuje sám Bůh (I řekl Hospodin Bůh: "Teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé. Nepřipustím, aby vztáhl ruku po stromu života, jedl a byl živ navěky."). Had lhal ohledně následků:"Nikoli, nepropadnete smrti."

Jestli je někdo aspoň trochu uvažující, měl by dospět k poznání, že když Adam pojedl z toho stromu poznání dobrého a zlého, byli jsme v jeho těle. Náš život pochází z Adama, ať se nám to líbí, nebo ne. Když jsme byli v něm, tak jsme ve skutečnosti pojedli s ním a poslechli hada.

Jak myslíš to, že jsme byli v něm? Každý z nás existoval v potenciálu, ale asi ti (opět - sorry) nerozumím.



Re: Dědičný hřích – odcizení. (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 17. prosinec 2009 @ 11:26:48 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Ahoj.

  V tomhle myslím docela pomáhá navracet se ke kořenům, od lidských tradic a pozměněných významů k těm původním.

  Význam slova "hřích" jak je použito v bibli by se dal do naší řeči doslova přeložit spíše jako "minout se cílem" než "udělat něco zlého". Lidé se minuli cílem a my jsme jejich dědictví převzali. V tomhle je koncept "dědičného hříchu", "dědičného minutí se cíle" postavený dobře.

  Samotné "zlé skuty" ve smyslu "hříchy" už jsou jen výsledkem toho základního "hříchu", toho, že člověk žije bez Boha a tak docela míjí svůj cíl života. Žil jsem bez Boha dlouhá léta, takže vím, že když člověk míjí ten úplný základ a cíl, všechno ostatní pak v životě vyznívá všelijak - a dokonce i to "dobré" co se pak člověk snaží udělat.

  A v Ježíši Kristu, v tom, že mu člověk odevzdá život a přijme ten jeho, je východisko ze stavu, ve kterém se člověk bez Boha nachází, východisko z dědičného minutí se cílem. A to je informace za všechny prachy ...

  Je zajímavé, jak zoufale očekává stvoření na zjevení Božích dětí, jak si uvědomuje to minutí. Mám v tomhle rád české filmy, český národ je dlouhá léta docela bezbožný a ve filmech tahle věc svítí na dálku. Naposled jsem třeba viděl Tajnosti - tam je srdceryvná scéna na konci, kde hlavní zdrcená a zničená hrdinka štká: "Kdyby tak tam nahoře bylo NĚCO, čemu by stálo za to věřit nebo věnovat svůj život..."

  Toník



Re: Dědičný hřích – odcizení. (Skóre: 1)
Vložil: Elo v Čtvrtek, 17. prosinec 2009 @ 17:34:53 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ak je niekto trpezlivý, a che sa zoznámiť s učením KC o tejto veci, dovolím si to stručne vysvetliť, ako viem:

Pojem "dedičný hriech" západná KC používa na označenie skutočnosti stavu, do ktorého sa dostalo celé ľudstvo po páde do hriechu. Chápe sa to tak, že prví ľudia boli stvorení v stave pôvodnej spravodlivosti a svätosti /klasicjky teologicky - v stave posväcujúcej milosti/. Normálnejšie sa to dá povedať tak, že boli pôvodne v harmónii s Bohom, sami so sebou, i so všetkým stvorením... Tento dar /harmónie, milosti, svätosti/  bol však darom nielen pre nich osobne, ale darom aj pre ich potomstvo, pre ľudstvo ako také.

Ľudstvo je však - podľa Božieho "projektu", ako sa to dá ľahko odpozorovať aj na skúsenosti histórie -  spojené zákonom vzájomnej solidárnosti, t.j. človek dedí od predchádzajúcich aj nielen negatíva /dedičnú chorobu, ošarpaný dom, zničená príroda a pod./, ale aj pozitíva, ako napr. úroveň vedy a techniky, poznanie, talenty a pod. Preto je tento zákon /že stratí na základe viny rodičov im dané dary a milosti/ spravodlivý... Rodičia teda "preflákali" to veľké bohatstvo, a tak - čo sa dá robiť - potomci Adama, ich deti,  zdedili tú hriechom narušenú prirodzenosť so všetkými súvislosťami a následkami. Iste to nie je ich osobná vina, hriech. je to však stav, ktorý zdedili. Dedičná záťaž,  nedostatok, "vina", "hriech" /všimnite si tie úvozovky.../

Každý človek, ktorý sa narodí na svet po Adamovom hriechu, sa už nenarodí podľa pôvodného Božieho plánu v stave dokonale harmónie s Bohom, s ľudmi, s prírodou a so všetkým, s  dušou "preplnenou" Duchom Svätým, milosťou posväcujúcou... Tá je "fuč"... Nenarodí sa už s dokonalou, nepoškodenou, neoslabenou, nerozladenou, ľudskou prirodzenosťou, v ktorej by neboli "zradné vody spodné"/vnútorné nezriadené žiadosti.../, nenarodí pre život bez poznania nezmyselného utrpenia a smrti ako si to Boh pôvodne pre človeka naplánoval. Niektorí teológovia sa domnievajú, že človek by bol zomrel aj tak, ale prirodzeným "vyhasnutím" životných a vzápätí by bol vzatý do neba - trebárs ako to veríme u P. Márie... Sú aj iné hypotézy, ale žiadna z nich sa nemala možnosť uskutočniť /pre ten dhirech Adamov.../, a preto vlastne ani nemusíme vedieť ako by bolo, keby... Žiaľ...

Práve preto, naopak, od okamihu hriechu Adama teda človek sa rodí v stave bez milosti posväcujúcej, teda bez svätosti, a   teda do neba nemôže.../neskôr doplním a vysvetlím.../ Rodí sa tiež so sklonom k hriešnosti, k zlu, so slabosťou svojej ľudskej prirodzenosti, ako smrteľník... Preto sa zlo veľmi rýchlo a ľahko rozšírilo, ako o tom popisuje Písmo na všetkých ľudí, ktorí sa rodia v stave, v ktorom pociťujú - a vieme to zo skúsenosti - slabosť svojej prirodzenosti ako náklonnnosť k hriechu, ku zlu, /"žiadostivosť tela, očí, pýcha života".../, preto ich zasahuje aj utrpenie, boslesť, a rôzne defekty charakteru, zdravia tela i duše atď. To všetci cítime, kto je úprimný. A tento defekt sa skoro prejavuje dokonca aj u malých detí... No najhoršie je naozaj to, že v tomto stave nemôže človek prísť do neba samo osebe - práve pre nedostatok milosti posväcujúcej, svätosti /"Do neba nevojde nič nesväté" - Zjavenie sv. Jána/... - to je tá "vstupenka" do neba...

Tu je to sľubované vysvetlenie: V stave nesvätosti narodený človek samo  osebe  do neba nemôže, ale aj tak máme dôvod veriť, že Boh nikoho nezatratí len kvôli dedičnému hriechu. Cítime, že by to bolo v rozpore s Božou dobroitou, svätosťou a spravdlivosťou. A vy aj viete ako to urobil, aby nám umožnil spásu, a teda prísť do neba:  Vykupiteľským dielom Krista Boh vrátil všetkým ľuďom možnosť spásy, a každý, kto spásu v Kristovi prijme s vierou /nielen slovnou, ale faktickou... - nebudem sa rozširovať.../, sa dedičný hriech /aj ostatné hriechy/ odpúšťa: krstom, a po krste pokáním. Pre nepokrstených, či už pripravujúcich sa na krst, alebo aspoň  túžicich a úprimne sa snažiacich žiť  v súlade s Bohom podľa svojho svedomia a možností /hoci aj neuvedomujúc si, že ide o Boha... trebárs aj inoverci, či ateisti,/ - sa to nazýva buď krst "krvi"/u mučeníkov/, alebo "túžby"/ u ostatných.../. Sem patria aj všetky nepokrstené, či nenarodené deti, za ktoré sa Cirkev modlí a teda je to v tom prípade podobne ako u detí - túžba Matky Cirkvi, teda "krst túžby". To platí prirodzene nielen pre tých, ktorí žijú po Kristovi a v kresťanskom prostredí, ale pre všetkých ľudí vôbec... Veríme, že mimo kresťanského prostredia / napr. v moslimskej krajine.../, prípadne pred Kristom, je tiež možnosť spásy. No všetka spása ľudí je závislá od vykupiteľského diela krista, a nikto nebude spasený bez Neho, bez jeho milosti. "Nad kým sa zmilujem, zmilujem sa". KC teda verí, že táto možnosť aj u týchto kategórií je /krst túžby - po Bohu, po láske, pravde, spravodlivosti - to sú vlastne kategéorie Boha.../, len je to viac tajomstvo Božie...

Prakticky ohľadom dedičného hriechu: Tento sa odpúšťa teda pri krste v tom zmysle, že sa doplní "deficit" milosti, a teda niet prekážky prísť do neba pre všetkých pokrstených akýmkoľvek spôsobom. No žiadostvosť, utrpenie, bolesť, či smrť tela nám Boh ponechal ponechal aj po hriechu /je to jeho tajomstvo.../. Teda následy dedičného hriechu vlastne nám Boh ponechal, a to cítime všetci na základe vlastnej skúsenosti. No v Kristovi nám dal prostriedky milosti, potrebné pre prekonávanie týchto následkov /Cirkev, Božie slovo, modlitba, sviatosti, a pod./. S pomocou jeho milosti už ani utrpenie, ani smrť nie je beezvýchodiskové, a bez nádeje. Naopak, plné nádeji, istoty vo viere... A je to spôsob ako možno vyjadriť našu vieru a lásku k Bohu...
/KC verí len 2 výnimky z pravidla dedičného hriechu - komplexne: u Krista, čo je prirodzené, a nezávislé, a u P. Márie - a to je závislé od Krista - kvôli jej úlohe Matky Krista, "brány", cez ktorú Boh vošiel do sveta... Chápe oboch totiž ako počiatky nového Božieho stvorenia,  "nového Adama", a "novú Evu"/

Je to len stručné vysvetlenie, preto sa ospravedlňujem, ak som niečo pre niekoho dôležité opomenul... Je to stručný náčrt teológie KC. Iste sú aj iné koncepcie. Je to všetko však o viere v autoritu, ktorú si  človvek zvolí. Navyše je to všetko vlastne tajomstvo, ktoré žiaden úplne, okrem Boha, neprenikne. Preto nestojí o to vzájomne sa obžalovávať... Uričite znalosť teológie dedičného hriechu, aj ke´d je veľmi užitočná, a môže veľmi napomáhať viere, nie je podmienkou spásy...







Stránka vygenerována za: 0.22 sekundy