Jóga je schůdnější cesta než třeba četba Bible, kde jsou jen samé příkazy a zákazy (viděno očima světského člověka). Zatímco Jóga to je „svoboda“ a je to něco nového. Láká to. Ono když začnete blíže zkoumat ty východní proudy, jež jsou dnes tak moderní, tak „překvapivě“ narazíte na milion pravidel a zákazů, bez nichž by to nefungovalo, nebo fungovalo špatně. Ono asi nejde o ta pravidla, ale spíš o poslušnost NĚKOMU a na opačné straně závislost SÁM NA SOBĚ – čili o tu „svobodu“.

Překvapilo mě, že k józe nemají daleko ani křesťané... (Možná ani ne tak překvapilo, jako spíše zklamalo.) Jógou se obecně rozumí takové to cvičení, které uvolní ztuhlé tělo a povzbudí ospalou mysl. Nebudu se zde zabývat tím, co všechno spadá pod pojem jóga. Jen připomenu, že slovo jóga znamená spojení, obnovení spojení individuálního Já (átman) s universálním Bytím (paramátman).

Zde by se měl každý věřící v Krista pozastavit. Copak znovuzrozený křesťan zakotvený v Kristu Ježíši se potřebuje prostřednictvím jakési meditace spojovat s universem? A s čím se to vlastně spojuje? Co je to ta energie, o níž se v souvislosti s jógou a meditací hovoří? Myslím, že každý druhý návštěvník (tedy tu i tam nějaký věřící) takového kurzu nechápe a ani neřeší, o co tady jde. Zkrátka jde si zacvičit, protože ho bolí záda.

Apoštol Pavel píše, že „tělesné cvičení je totiž malého užitku, ale zbožnost je užitečná ke všemu, neboť má zaslíbení nynějšího života i toho budoucího.“ (1Tim 4, 8) Zbožnost však nesmíme zaměnit za duchovní cvičení (pakliže Pavel psal o cvičení tělesném) neboli meditaci. Mysl musí během modlitby zůstat aktivní. Říká se, že prázdná mysl je dílnou ďábla. (Proto také neustálé opakování otčenášů a zdrávasů nepovažuji za aktivní a ducha budující modlitbu. Spíš to připomíná ono přeříkávání manter, kdy se modlitebník/meditující přestane soustředit na svá vlastní slova a jeho duch se vznáší bůhvíkde. Ale to jen na okraj.) Že ono cvičení pomáhá churavému tělu, o tom není pochyb. Však má tisíciletou tradici. Ale co náš duch? Prospívá i duchu? Máte někdo zkušenosti s jógou, když jste ještě žili bez Boha? Nebo třeba i nyní?